B - R U I N E N


34 ruin na písmeno B

BĄKOWA GÓRA

   Není známo, který nositel jména Zbygniew Bąk někdy po roce 1400 vystavěl kamennou tvrz, v každém případě nahradil původní dřevohlinitou stavbu. Zemní opevnění (soudě podle aktuálního stavu) se nové stavbě nijak nepřizpůsobilo a nehrálo tedy zásadní úlohu. Konečná obrana trojprostorové budovy tvrze tedy spočívala na vyvýšeném vstupu, který byl zřízen v úrovni prvníhio patra v představěném rizalitu. Tvrz byla od počátku vybavena věží, Vzhledem k povaze stavby však šlo nejspíše o pouhou vížku nad jedním z rizalitů či v severozápadním nároží.

     

BALM

   Táboření v jeskynních hradech bývá často velmi dobrodružné a mnohdy i nebezpečné. Na hradě Balm mě například málem zasáhlo kamení padající podél skalní stěny. Nějakou dobu jsem se pak od skály neodvážil odlepit. Hrad byl vestavěn do jeskyně asi 20 m široké a až 6 m hluboké ve výšce asi 20 m nad zemí. Skalní kapsa byla zaslepena štítovou zdí o šířce 2,4 m s dvojicí vstupů a úzkými okny.

     

BARDEN TOWER

   Na jižním okraji národního parku Yorkshire Dales v údolí řeky Wharfe stojí jeden ze šesti loveckých hradů v lese Barden. Hrad z počátku 16. století užívali páni ze Skiptonu. Zatímco ústřední stavba hradu je dnes ve zříceninách, tzv. Kněžský dům slouží jako restaurace.

     

BARNARD CASTLE

   Původní hrad byl v kamennou pevnost proměněn ve druhé polovině 12. století Bernardem z Balliol. Z významných majitelů pozdního středověku jmenujme alespoň vlivného aristokrata Richarda Neville, hraběte z Warwicku. Po smrti Anne Neville v roce 1485 získal hrad její druhý manžel, poslední král z rodu Yorků, Richard III. V 16. století se hrad mění ve zříceninu.

       

BARNES (BARNEY VAULTS)

   Místo, které zjevně stojí stranou zájmu, najdeme vedle kupy hnoje uprostřed rozsáhlého pole. Traktorem dobře sjízdná cesta prochází v těsním sousedství nedostavěného zámku, který kromě částečně dochovalých kleneb přízemí ukrývá také pestrou sbírku parkovaných přívěsů, od cisterny na mléko až po cisternu na močůvku.

     

BÂTIAZ

   Nevelký hrad Bâtiaz nad městem Martigny (s kořeny v římské civilizaci) zaujme ucelenou podobou ze 13. století. První hrad stál už v 11. století a patřil sionskému biskupství. Strategická poloha před horským průsmykem byla trnem v oku savojských hrabat, a proto v roce 1259 hrad obsadil Petr II. Savojský. Od té doby odrážejí dějiny hradu souboj dvou znepřátelených sousedů, kteří se ani v jednom případě nechtějí svých nároků vzdát.

     

BEAUFORT

   Románská fáze hradu je datována do 2. poloviny 12. století. Poprvé je hrad doložen v predikátu z roku 1192. Po vymřeni pánů z Beaufortu, kteří hrad přestavěli v gotickém slohu, získal hrad Wilhelm z Orley, manžel Adelheit z Beaufortu. Jeho potomek Jan byl obviněn ze zrady vůči svému lennímu pánovi a císař Maxmilián I. proto hrad zkonfiskoval.

     

BECKOV (BLUNDIX)

   Jedním z nejmohutnějších hradů v Horních Uhrách byl Beckov. Poprvé je zmiňován už v roce 1208 jako „Castrum Blundix“, což znamená bludiště. Původně královský hrad získal v roce 1296 Matúš Čák, který jej přebudoval na svoji rezidenci. Po jeho smrti v roce 1321 připadl hrad opět králi. Největší slavy hrad dožil za Stibora ze Stibořic, který Beckov získal od krále Zikmunda v roce 1388. Tentýž král (po epizodě Stiborovců) daroval den před svou smrtí hrad Pavlovi Bánfimu. Po vymření beckovské větve Bánfiovců v roce 1594 význam hradu postupně upadá. Po požáru v roce 1729 se definitivně mění ve zříceninu.

       

BERNSTEIN*

   Postaven pravděpodobně ve 12. století hraběcím rodem d´Eguisheim. Po roce 1225 se stává majetkem štrasburského biskupství a byl zde zřízen úřad církevního exekutora. Po roce 1580, kdy byl úřad přenesen do Štrasburku, hrad chátrá a během třicetileté války je poškozen. V roce 1835 si Felix Dartein postavil uvnitř hradu venkovský dům, který, ač po požáru, je k vidění dodnes.

       

BEZDĚZ**

   Celé statě by se nechaly napsat o nejpříkladnějším z hradů posledních Přemyslovců nad obřím rybníkem Karla IV. Znal jsem ho odmalička z oranžové knížky od babičky. Kdo by neznal Bezděz ze školních lavic, kdo se neučil zpaměti alespoň první verše Máje, kdo nekoukal za prstem svého otce, když se na kruhovém obzoru rozhledny objevila nezaměnitelná dominanta. Vždyť Bezděz zná každý.

   Můj první výšlap na Bezděz uspíšila rekonstrukce a plánované zastřešení jižního manského paláce. Nepochyboval jsem o kvalitách prováděné práce, znal jsem některé zdařilé úpravy fasád z horního hradu, ale považoval jsem to za výrazný zásah, který trvale změní zažité tvary hradu. Chtěl jsem vidět původní prostory, zažít poslední dny staré siluety. Bezděz již má zpět svůj plný tvar.

       

BIELY KAMEŇ*

   Předchůdcem hradu bylo velkomoravské hradisko, které ještě ve 13. století využíval rod Hunt-Poznanovců. Doba si však žádala stavbu moderní pevnosti, kterou se Biely Kameň nepochybně stal. Ustrnul nicméně ve vývoji a v roce 1663 se stal snadnou kořistí turko-tatarských nájezdníků. Majitelé poté definitivně přesídlili na renesanční kaštiel ve městě pod hradem. Svätý Jur je městem se starými zdmi, domem Petra Jilemnického (zneuznaného spisovatele socialistického realismu) nebo ulicí Letohradská.

       

BIPP

   Zřícenina hradu Bipp je soukromým majetkem, kam je cizím vstup zapovězen. Památka je pěkná především pohledově, a tak není třeba zákaz porušovat. První určitá zmínka o hradě se datuje rokem 1268. Lokalita označovaná v roce 968 jako „Pippa Burgoni“ není prozatím ztotožněna.

   V roce 1691 bylo plánováno přestavět hrad v moderní pevnost, přestože se tak nestalo, hrad fungoval celé další století. Po jeho pádu za francouzské revoluce byl systematicky rozebírán okolním obyvatelstvem až do roku 1852, kdy hrad koupil člen Národní rady Johann Jakob Stehlin-Hagenbach. Ten v místech původních provozních a hospodářských budov vystavěl nový zámek.

     

BIRKENFELS

   Počátky hradu jsou spojeny s rodem Begerů, leníky štrasburského biskupa, kteří skromný hrad vystavěli okolo roku 1260. Hrad byl tvořen pouze věží s břitem na vrcholu skaliska a k ní přistavěným obytným palácem. Pod břitem u paty skály se nacházela brána, kterou se vstupovalo do úzkého nádvoří, odtud pak schodištěm přímo do interiéru paláce. Hrad nebyl výrazně rozšiřován ani modernizován a během třicetileté války se proměnil v ruiny.

       

BLANSKO (BLANKENSTEIN)

   Zdá se mi, že původním zabezpečením vstupu, si na sebe majitele hradu upletli bič. Každý příchozí musel nastoupit na dodnes dochovanou mostnici v jižní části areálu. Odtud pokračovat po nějaké konstrukcí, která se nad strmou propastí pod úhlem asi 120° stáčela k severu a bezprostředně ústila na délku padacího mostu do věžové brány. Zřejmě tady hradním pánům tu a tam v ostré zatáčce popadal nějaký proviant (nebo zde klopýtla a ze srázu se skoulela nějaká princezna), že se rozhodli přistoupit k přeložení hlavního vstupu. Ten byl nově proražen ve zdi jižního polygonálního nároží.

       

BLATNICA

   Během vzpomínání na Blatnici jsem si uvědomil, jak moc byl tento hrad přelomový. Byl to první slovenský hrad, který jsem navštívil jen a jen na základě vlastního rozhodnutí po sestupu z hřebene Velké Fatry. Všechny dosavadní hrady na Slovensku závisely do značné míry vždy na vůli mých rodičů. Za prvních 20 let mého života jsem tak navštívil jen Spišský hrad, Oravský hrad, Starý hrad a Strečno. Od té doby se Slovensku a slovenským hradů věnuji pravidelně každý rok a na konci sezóny 2014 (10. sezóna) eviduji zhruba 140 navštívených hradů.

       

BODZENTYN

   V roce 1292 umírá v Bodzentyně kontroverzní krakovský biskup Paweł z Przemankowa. Bodzentyn tehdy patřil pod Tarczek, který byl centrem biskupských držav ve Świętokrzysku a až na počátku 13. století se centrum přesouvá do Bodzentyna. Vzniká zde biskupský dvorec, který byl ve druhé polovině 14. století za biskupa Floriána z Mokrska, erbu Jelita, proměněn v kamenný hrad.

   Nejslavnější dny zažil hrad v roce 1410 bezprostředně před bitvou u Grunwaldu, kdy zde polský král Vladislav II. Jagellonský přijal posly z Pomoří. Ve slavné bitvě polsko-litevské unie proti řádu německých rytířů byli křižáci poraženi a v bitvě padl i velmistr řádu Ulrich von Jungingen.

       

BOLCZÓW*

   Uvnitř rozsáhlých lesů Rudavského parku, nachází se zbytky hradu Bolczów. Stavitélé hradu maximálně využili přírodní podloží s komplikovanými skalními výchozy a dali základ malebné scenérii, která se s pádem hradu počala formovat. Kámen rostlý se s tím lámaným snoubí s jedinečnou ladností. S kouzlem středověku však Bolczów klame. Mámení se počítá od 19. století, kdy byl velmi výrazně upraven hrabětem Stolbergem, který zde také zřídil turistickou ubytovnu s pohostinstvím, fungující až do druhé světové války. Dodnes lze tento objekt na jednom z nádvoří rozpoznat.

       

BOLDOGKÖ**

   Archeologické výzkumy východoslovenských hradů postupně odkrývají fenomén trojhranných věží. Trojhrannou věž najdeme v opevnění Košického hradu, nedávno byl pak stejný typ věže dokumentován na Vinianském hradě, kde se torzo věže dochovalo v analogické pozici jako na hradě Boldogkö, který lze vzhledem k prostorovým vazbám chápat jako sousední. V obou případech je věž dominantní stavbou v čele dispozice a je břitem otočená ve směru přístupu. Analogie jsou hledány v rakouském Podunají. Tradičně se v této souvislosti jmenuje hrad Rauheneck u Badenu.

       

BOLKÓW (BOLKOBURG)*

   Přestože nejprve vystavěli jen základní části bergfritové dispozice, už při svém založení na sklonku 13. století byl hrad velkoryse rozvržen. V čele dispozice stála okrouhlá věž s břitem, namířeným strategicky ve směru přístupu. Věž je to v Polsku zcela ojedinělá a její přímé vzory se hledají v Českém království. Z původních paláců také lecos zbylo, ale na mnohém je přesladká šlehačka renesanční přestavby slezského mistra Jakuba Paara z druhé poloviny 16. století. Vřele doporučuji.

   Bolków patři nepochybně k těm hojněji navštěvovaným památkám. Přeci jen je to jeden z největších a nejmohutnějších dolnoslezských hradů. Svědčil o tom snad i náhodný den mé návštěvy, kdy byl hrad obsazen plechovými pány, kejklíři a všemožnými kupčíky, kteří na hrad přilákali stovky turistů i místních. Vstup do areálu i na přepestrá klání byl volný, hrad je velkorysý.

       

BOROTÍN

   Je jen velmi málo zřícenin, kde kromě hradu samotného vidíme tak přehledně i jiné části hradního zázemí. Jako na dlani je celá situace nejlépe viditelná z polní cesty vedoucí od Starého Zámku do Borotína. Pod hrází Starozámeckého rybníka najdeme mlýn, nad rybníkem hrad a nad hradem rozsáhlý hospodářský dvůr barokního tvarosloví.

   Na hradě samém zaujme suterén paláce (zájemcům o podzemí doporučuji rovněž nedalekou tvrz Petra Aksamita v Liderovicích, kde stojí za průzkum zajímavá síť těsných chodeb) a mnoho dalších zbytků, které umožňují vytvářet zcela konkrétní představy o podobě a vývoji hradu. Jejich ošetření památkovou péčí v osmdesátých letech z nich však zcela smylo historickou autenticitu. S čistým svědomím jsem si tak vlezl do okénka roubené komory a díval se na hladinu rybníka jako kdysi borotínské ženy.

       

BOSKOVICE

   Můj nejstarší cestovní deník pochází z roku 1998. Toho léta jsem zorganizoval svůj první vícedenní cyklovýlet. Trval tři dny a jeho hlavním cílem byly hrady Svojanov, Pernštejn a Boskovice. Krom mě se cesty účastnil také můj spolužák z lavice, dnes již legendární kamarád Václav a také můj o dva a půl roku starší bratranec Petr, přičemž i ta půlka vždycky hrála roli. Na cestě nás doprovázel můj otec, jako jediny zletilý, který si tehdy poprvé vyzkoušel noc pod mostem. Kdybyste se táty zeptali, jak to vidí on, řekne, že syna naučil spát pod mostem a že mu to bohužel zůstalo.

   Z Boskovic mi neutkvěly nijak pozitivní vzpomínky. Jedna nepříjemná se týká důrazného napomenutí za neoprávněný vstup do zakázané části. Sám čas měl tehdy dosvědčit, že co se hradů týče, nechystá se žádné polepšení. Druhá nepříjemnost se váže k holátku neznámého pěvce, které snad vinou ptáčníka Velena vypadlo z hnízda a z jehož smrtí jsem se dodnes zcela nesmířil.

       

BOTHWELL*

   Vlakový přípoj do Uddingstonu byl zrušen. Po chvilce čekání nám staniční četa zajistila taxi, který nás ochotně vezl až na požadované místo. Ŕidič taxislužby bohužel nedokázal ani s pomocí GPS jeden z nejslavnějších skotských hradů nalézt, vyložil nás proto alespoň před stejnojmenným golfovým klubem. Té noci jsme se do hradu nedostlali, až ráno. Zaměstnanec Historic-Scotland (organizace pečující o památky), který ráno hrad otvíral, proti mému bezplatnému vstupu nic nenamítal, a tak lze říci, že neplánovaná cesta na hrad se vyplatila.

   Bothwell patří mezi nejvýznamnější skotské hrady 13. století a hrál klíčovou roli během válek o skotskou nezávislost po roce 1296. Z té doby pochází okrouhlý donjon (dnes torzo), věž s vězením a část hradby, která obě stavby spojuje. Palác ve východní části dispozice vznikl až na počátku 15. století, stejně tak věž v jihovýchodním nároží a hradní kaple. Hrad byl výrazně rozšiřován i severním směrem. Tyto části však nebyly nikdy dokončeny.

       

BOURSCHEID

   Ústřední věž horního hradu stojí v místě původního sídla, které bylo kolem roku 1000 nahrazeno kamenným hradem s věží, palácem, kaplí a čtveřicí okrouhlých obranných bašt. Opevnění dolního hradu s palácem Stolzembourg tvořilo osm veží dokončených roku 1384 a z hradu na novém trojúhelném půdorysu se stala středně dobytelná pevnost. Vyzkoušel jsem si to na vlastní kůži, když jsem došel před zavřenou bránu. Jedno průzkumné kolečko kolem hradeb a při druhém zteč nejhůře chráněnou částí. Obránců ani obyvatel naštěstí nebylo, byť jedno otevřené okno setrvale poutalo moji pozornost.

       

BRADLEC*

   Koncem 13. století založili Markvartici hrad, který fungoval téměř čtyři století a který byl během své historie několikrát obléhán. Nejvýraznějším pozůstatkem hradu je čtverhranná věž, která byla dle dochovaleho torza přinejmenším třípatrová. O obytné funkci věže svědčí úprava interiérů, kde se velkou měrou uplatnilo dřevo. Hradbou z opracovaných kvádrů byla věž spojená s palácem. Za palácem na hradbu navazuje druhá, na spáru přizděná a výrazně menší, polookrouhlá věž v bezpečné poloze na čedičovém převisu.

       

BRANČ

   Dostatečný prostor kolem starého jádra hradu umožnil realizaci relativně kvalitního opevnění. Jde zejména o vnější hradební okruh téměř pravidelného sedmiúhelníku vybavený čtveřicí kruhových věží v nárožích. Od východu, ve směru přístupu, byl hrad nadto chráněn dvojicí bastionů. Po překonání první linie bránou v jednom z bastionů se případný obléhatel ocitl přímo pod mohutnou dělovou baštou, která už patřila vnitřnímu opevnění hradu a s jádrem byla spojena rozšiřujícím se koridorem. Pod dohledem této bašty bylo třeba pokračovat na opačnou stranu dispozice, kde byl od západu vstup do obytných částí hradu.

       

BRANDENBOURG**

   Brandenbourg vznikl ve stretegické poloze na stezce mezi Bourscheidem a Viandenem už v 10. století. Kamenný hrad pochází ze 13. století, výrazného rozšíření a modernizace se dočkal v 15. a 16. století a definitivně opuštěn byl až v 19. století. Zřícenina hradu byla během 20. století několikrát opravována. Přestože byl hrad v době mé návštěvy opět v rekonstrukci a pro veřejnost uzavřen, neodradil mne nepřiznivý stav od vstupu, ani od přenocování v hradní věži.

       

BRANDÝS*

   Kdy jsem poprvé navštívil hrad Brandýs není doposud uspokojivě vysvětleno. V čase, kdy jsem se naučil číst, zatoužil jsem spatřit jakési zbytky schodů, které v mé hlavě podněcovaly k různým fantaziím. Rodiče mi vždycky tvrdili, že jsem tam už byl, aniž by ovšem předložili jakýkoliv důkaz, a tak nezbylo než dorůst, či vymyslet nějakou fintu. Přestože je hrad vzdálen pouhých 24 km od mého rodného domu, navštívil jsem jej nejspíš až ve svém patnáctém roce života, avšak ve vzpomínkách chovám i jeden neúspěšný pokus.

   Polotajná a nepříliš připravená akce s Václavem v počátcích naší puberty skončila nezdarem, protože ani jednomu z nás nebylo zcela jasné, kde se Brandýs nachází. Tehdy jsme skončili v lesích na Hůrce u Rviště, kde jsme si nanejvýš mohli dát cigáro. Když na to dnes koukám, směr jsme měli na výbornou a ani nám moc k cíli nezbývalo. V každém případě měl výlet historický význam, protože byl naší první společnou expedicí. Tyhle rané vzpomínky se dnes špatně datují, stalo se tak nejspíš okolo roku 1998.

       

BREKOV (BARKÓ)**

   První zmínka o hradě Bark je z roku 1307, ale postaven byl už během předchozího století k ochraně stezky směřující do Polska. Neoficiálně však vznikl z čisté lásky pýšného pána Okúra k venkovské dívce Barce, kterou hradem obdaroval. Podobně jako Okúr, obdaroval Filipa Drugetha i král Karel Robert z Anjou. Od roku 1317 tak drželi hrad Drugethovci, nejvýznamější vlastníci a neodmyslitelní tvůrci výsledné podoby hradu.V roce 1466 svedla pod hradem bitvu vojska Matyáše Korvína a polského krále Kazimíra IV.

       

BRNÍČKO*

   Jedinečná byla moje první cesta na Brníčko a určitě se nebude opakovat. Byl počátek února, běžný zimní den a spolu s Mařkou jedeme do Zábřeha. Každý ve svém kupé s vědomím, že celou cestu z domova bychom v patřičné pohodě jistě nezvládli. Mařku si za těžce získané peníze koupil můj otec asi v těch mých letech a byl na ní patřičně hrdý.

   Favorit s charakteristickýma beranama byl v sedmdesátých letech pojmem. Po zničení mého prvního „horáka“ jsem na popojíždění dostal otcovo staré kolo. Nejprve jsem si nemohl zvyknout, protože za nás už tito odynamovaní fáboši nefrčeli, ale každodenní jízdou do školy jsem se s Mařkou sžil a oblíbil si zejména její zšedivělé vlasy. Vzpomínám, jak při jízdě krásně vlály zteřelé a rozmotané omotávky řidítek.

   Moc nevím, jak to cítil můj otec, ale jistě říkal, že musím dělat ostudu. Možná mi vše bude jasnější, až mé dítě bude plundrovat mého reflexe (model 99) se kterým jsem najezdil tisíce kilometrů po stovkách krásných zřícenin a památek. Chtěl bych ještě říci, že Mařka stále stojí u nás v garáži (na rozdíl od reflexe) a věřím, že se těší na naší další zběsilou jízdu, přestože je dnes už dávno úplně plešatá.

       

BROUGH*

   Areál hradu byl vydělen z plochy římského kastelu, který sloužil k ochraně stezky vedoucí přes Penniny z Yorku do Carlisle. Nejstarší zděné konstrukce hradu Brough pocházejí z konce 11. století. Donjon byl vztyčen ve století dvanáctém. Výstavba paláce s Cliffordskou věží v jihovýchodním nároží pochází z počátku 14. století, kdy z hradu učinil rodinnou rezidenci přední baron Robert Clifford. Po ničivém požáru v 17. století naposledy obnovuje hrad Anna Clifford. Opravuje poškozené budovy a do vnitřního prostoru staví nové stáje a budovu kuchyně s pekárnou a pivovarem. Po její smrti v roce 1676 hrad chátrá.

       

BROUGHAM*

   Celá ta věc kolem Brougham Castle nebyla příliš příjemná. Vinou neuspěšného pokusu o stop z předměstí Carlisle, kdy bylo třeba uskakovat i létajícím hlenům, dorazili jsme do Penrithu až po setmění. Překvapivě nelehká byla orientace ve městě samém, nejen pěší cesta k hradu. Přímá frekventovaná silnice se ukázala jako životu nebezpoečná a bez osvětlení jsme si na ní vůbec netroufali. Zkusili jsme tak pěšinu podél řeky a do poslední chvíle doufali, že nás vede správně. Až během rutinního přelázání plotů kolem hradu se konečně dostavil pocit úlevy.

   Ani během večeře v útrobách té nejzastrčenější věže jsem se nezbavil pocitu, že někdo může přijít. Až nezvykle citlivě jsem reagoval na pohyby krav nebo světla projíždějících aut. Noc proběhla v pořádku, až ráno vinou mé neopatrnosti byl náš tábor prozrazen.

       

BŘECŠTEJN (BRUŠTEJN)*

   Takový hrad, jako má pan prezident Havel nad chalupou, bych chtěl mít za domem taky. Okraj jednoho skalnatého suku na Hrádečku lemuje růžově až rudě zbarvená obvodová zeď, která skrývá zbytky interiérů malého hradu Bruštejna. Do hradu se vcházelo zřejmě v místech dnešního turistického vstup malým portálem u paty hradby. Příchozí dále stoupal esovitě vedeným schodištěm v suterénu stavby, která mohla byt ve vyšších patrech obytná a být propojena s okolními budovami kolem těsného hradního dvorku.

   Zajímavým pozůstatkem hradu je také přízemí paláce v opačném konci protáhlé dispozice. Plášť hradby má z této strany tak výrazně zaoblená nároží, že je toto zakončení takřka půlválcové. V rudě laděném hradě byl na konci 18. století postaven altán, který zachytil na své kresbě K. H. Mácha.

       

BUBEN*

   Buben se nachází nad řekou Mží nedaleko vodní nádrže Hracholusky a je prý vyhledávaným výletním cílem. Přesvědčil jsem se o tom během svého dvouhodinového pobytu na vlastní oči. Větší počet návštěvníků však zřejmě zapříčinil výjimečný den. Bylo Silvestra, navíc neděle a na zimu velmi teplé počasí. Pod hradem je přitom chatová osada a do Plzně jen několik málo kilometrů. Hrad jsem si oblíbil už jako dítě, a tak jsem se na jeho návštěvu velmi těšil. Za nejinspirativnější partii hradu považuji nádvorní průčelí hradního paláce s jedním rozkošným, špaletami do široka rozevřeným, okénkem.

       

BUKOV

   Na tenhle hrad jsem se dostal snad tou nejprudší cestou, kterou to jen šlo. Přitom se k němu nechá dostat pěkně po louce, skoro z kopce. Nevadí, snad někdy příště. Malý hrad odkryl nedávný archeologický výzkum. Kdyby výzkumu nebylo, z hradu by oko laika vidělo jen torzo mohutného bergfritu s tloušťkou zdiva 3,7 metrů.

   Bukov patří mezi nejstarší šlechtické hrady na Moravě a jeho palác byl vybaven teplovzdušným topením. Na hradě jsme si s Anežkou dali nedělní oběd. Zcela tvrdý chléb, který jsme ráno vyžebrali v pekárně a konzervu sardinek, která nám jako jediná zbyla ze soboty. Vzhledem k značnému hladu nám namáčený chléb velmi chutnal, nicméně příště si už určitě nezapomeneme včas nakoupit.

     

© burda 2008-016