C - R U I N E N


38 ruin na písmena C, CS, CZ, Ć, Č, a CH

CAERLAVEROCK*

   Mezi skotskými hrady se Caerlaverock nemusí stydět. Nachází se poblíž anglických hranic a založil jej v roce 1277 Herbert de Maxwell. První hrad téhož jména z doby okolo roku 1220 stával opodál a jeho základy byly odkryty po roce 1990. V roce 1300 obléhal hrad král Edward I. Za Roberta Maxwell byl v roce 1634 naposledy modernizován. Po třinácti týdenní válce byl v roce 1640 částečně rozebrán.

       

CANOSSA*

   Často chodívám na poutě k patronům vznosných chrámů, ale i k prostým svatým obrázkům. Jednou jsem se ale rozhodl vykonat pouť méně tradiční. Podobně jako římský král Jindřich jsem se vypravil do Canossy. Nevypravil jsem se v zimě, ale v létě, nešel jsem bos, ale v sandálích šlapal do pedálů, nevyrážel jsem ze Špýru, ale z více než 1300 km vzdáleného domova. Cesta přes Alpy mi trvala rovné dva týdny a na konci překrásná scenérie s hrady Canossa, Rossena a Rossenella. Čekat jsem nemusel ani den, plechová Matylda mě vítala s rozpřaženýma rukama.

   Pouť do Canossy je slavnou historickou událostí v boji o investituru. V lednu roku 1077 putoval Jindřich IV. v rouše kajícníka za papežem Řehořem VII. na hrad Canossa. Tři dny čekal před hradem Matyldy Toskánské, kde papež dlel, aby prosil za odpuštění a mohla z něho být sňata církevní klatba. Nevídané gesto však Jindřichovi politicky pomohlo jen málo a v konečném důsledku spíše upevnilo moc papežství.

       

CARDONESS

   Do domu rodiny MacCulloch z konce 15. století jsme se vkradli nezpozorováni. Byl to průnik spíše náročnější, ale určitě se vyplatil. V na první pohled obyčejné věži je totiž k vidění celá řada detailů. Nejvíce mě asi zaujala skříňka na sůl. Aby sůl nezvlhla, je zabudovaná ve zdi poblíž krbu přímo v hlavním sále, viz obrázek.

       

CELJSKI GRAD

   Jedna z největších pevností ve Slovinsku je dnes významným kulturním centrem mnohatisícového města Celje. První zmínka o hradě Cylie je z roku 1322, ale komplikované stavební dějiny datují počátky hradu mnohem hlouběji.

       

CIMBURK*

   Nad Městečkem Trnávkou stojí hrad, který pro mě má velký osobní význam. Na konci každého roku podnikám výlet, při kterém vzpomínám na uplynulý rok a děkuji za všechno dobré, co přinesl. Každý rok na Silvestra si vyberu nějaké místo, nejlépe hrad, kam vylezu, přednesu chladným zdem svou řeč a zakončím slovy: „tak a letos už toho víc nestihneš.“ Tuhle svoji tradici chodím od roku 2002, kdy jsem spolu se svou tehdejší slečnou vylezl na Cimburk. A že bylo v dalších letech jen málo hradů, kde jsem byl se svou milou, je pro mě Cimburk o to vzácnější.

       

CIMBURK U KORÝČAN*

   V diskuzi na hrady.cz projevují návštěvníci hradu nechuť a zklamání nad stavem, ve kterém se Cimburk nachází. Hořekují nad nepořádkem a nepříjemným bezdomovcem, který hrad osídlil a celoročně zde vybírá nepřiměřené vstupné na „záchranu hradu“. Všudypřítomné pivní lahve pak prý naznačují směr toku vybraných peněz. Ta doba už je doufejme pryč.

   Výhrady lze mít nejen k prostředí, ale také ke způsobu provádění záchranných prací, kdy mohou dozdívat hrad i děti, které včera přijely. Stačí jen prokázat, že dítě je nadšené. Takové věci se občas dějí (přeborníky svého času bývaly děti z hnutí Brontosaurus) a přestože Cimburk není jediným „živelně“ obnovovaným hradem je určitě naším jediným „živelně“ obývaným hradem. Buďme shovívaví, lidé jsou tu dobří a přátelští. Kdykoliv jsem na hrad zavítal, byl jsem vlídně přijat i ubytován, a to jak za sterého vedení, tak i za toho nového.

   Název občanského sdružení sice vznikl chybou zapisujícího úředníka, nikterak to ovšem nezmírnilo nadšení členů a dobrovolníků, kteří se pustily do obnovy hradu. Internetová prezentace hradu byla svého času nejen ojedinělá, ale i graficky velmi zdařilá Pod vlivem virtuální prohlídky jsem tehdy i já ku hradu pospíchal a následujícího roku jsem tam strávil i část léta.

         

CISY (CISÓW)

   Na kopci, avšak v údolí, zapadlá zřícenina, o kterou býval mezi turisty zájem větší. Soudím tak, podle zaniklého schodiště k vyhlídce vybudované nad torzem okrouhlé věže. Dnes se zachovalo jen prvních a posledních 5 schodů, které byli z kamene a ty dřevěné v meziprostoru jsou pryč. Vlezete-li do nitra věže a zakloníte hlavu, uvidíte kruh křovinami zastřeného nebe. Vyhlídková plošina se tedy již propadla.

   Obdélné jádro hradu se nachází uprostřed trojdílné dispozice. Věžovitou bránou se vstupovalo do nádvoří, kde stál pouze okrouhlý bergfrit provázaný s obvodovou hradbou a po levé straně mohutný palác. V 60. letech byl hrad konzervován a při této příležitosti byla zřejmě zpřístupněna i hradní věž, ze které vzhledem k umístění hradu nemohlo být nikdy mnoho vidět.

     

COMANO

   Během mé návštěvy byl hrad zjevně již delší dobu pro veřejnost uzavřen. Musel jsem proto přelézt mříž v bráně, abych zjistil, že kromě okrouhlé věže z 12. století a zbytku paláce není na rozměrné ploše za důmyslnou obvodovou hradbou nic dalšího k vidění. Rozlehlý hrad ve strategické poloze na hranici Toskánska sloužil především jako vojenským opěrným bod.

       

CORAIDELSTEIN

   Osídlení pod hradem má dlouhou tradici a v písemných pramenech se Klotten poprvé objevuje v roce 698. V letech 1040-1049 zde žila polská královna Richenza, manželka Měška II. Lamberta a vnučka císaře Oty II. Založila zde kapli sv. Mikuláše, ze které se dochoval volutami zdobený překlad vstupního portálu. Kdo má o portál zájem, musí se doptat. Je možné ho spatřit, výlohou z ulice v jednom ze společenských sálů, poblíž místa bývalého paláce královny Richenzy.

       

CORNŠTEJN

   Dlouhá a tuhá bitva byla svedena o hrad Cornštejn. Hrad byl majetkem Hynka Bítovského z Lichtemburka, který odmítl přísahat věrnost králi Jiřímu z Poděbrad. Ten v otevřeném konfliktu rozhodl o obležení jeho hradu pod velením hejtmana Oldřicha Mládence z Miličína. Cornštejn padl v roce 1465 až po vyčerpání zásob po téměř ročním obléhání. Na jedno z nejdramatičtějších období hradu dodnes upomínají relikty obléhacích stanovišť a vojenského tábora ukryté v porostu na vyvýšeninách v okolí.

   Po dobytí byl hrad Lichtemburkům konfiskován a záhy dědičně získal nové majitele. Wolfgang Krajíř z Krajku hrad zmodernizoval a po neblahých zkušenostech nově opevnil. V sedle před plnou zdí starého jižního paláce vystavěl členitější předsunuté opevnění se štítovou zdí lomenou v břit a na ploše obléhacího tábora vysoko nad hradem vznikla nová věžovitá pevnost, viz obrázek.

   Poprvé jsem hrad navštívil v turistické sezóně jako řádný návštěvník. Podruhé jsem do zavřeného hradu celkem kuriózně spadl. Byl jsem sice odhodlán se do hradu podívat, chtěl jsem se ale nejprve porozhlédnout po nejvhodnějším přístupu. Odložil jsem si batoh a vylezl na skalku vedle brány pod předsunutým opevněním. Vstup tudy se mi nezdál nejšťastnější, ale dříve než jsem se mohl vydat hledat příhodnější místo, smekl jsem se a sklouzl dovnitř. Naštěstí jsem si odřel jen ruku, ale celkem slušně jsem se lekl. Náhle jsem místo vchodu potřeboval východ a najít cestu ke svému batohu. Do hradu jsem se nakonec celkem jednoduše nastěhoval a zaspal tu v pohodlí věže další příjemnou noc.

       

CRAIGMILLAR

   Na předměstí Edinburghu, asi 3 míle od centra, stojí hrad Craigmillar z počátku 15. století. Místo, jako stvořené pro hru na schovávanou a jiné dětské bojové hry. Z architektury zaujme především hodovní síň v obytné věži s balkónem pro muzikanty, kuchyní a příručními sklady potravin.

   Naše bezplatná návštěva hradu byla dílem náhody. Zkrátili jsme si cestu přes plot a vydali se přímo k bráně. Překvapilo nás, že je poměrně velká zřícenina volně přístupná. Až během prohlídky, kdy Katka vařila brokolici s custardou, jsem si z ochozů všiml, že pokladna se nachází blíže parkovišti a svým manévrem z lenosti jsme jí minuli. Chyběl nám sice kód k toaletám, ale i ten Katka brzy odpozorovala. Je hezké, když o vás i na cestách někdo pečuje.

       

CRICHTON*

   Z doby okolo roku 1400, kdy hrad založil John de Crichton, pochází torzo obytné věže s kuchyní a vězeňskou kobkou v části přízemí. Ve stavební činnosti pokračoval i jeho syn William, který zřídil honosnou hodovní síň, vystavěl novou kuchyň a rozšířil obytné prostory. Do velkých dějin architektury se však zapsala až přestavba Francise Stewarta, pátého hraběte z Bothwellu, který se pustil do díla po svém návratu z Itálie v roce 1581. Nikterak rozsáhlá přestavba je hodnotná především svou specifičností a v tomto prostoru i působivou originalitou. Ať už jde o pojetí nádvorní fasády paláce nebo aplikace nového typu schodiště, jednoho z prvních svého druhu ve Skotsku.

       

CRUAS

   Cruas rozhodně musí zaujmout každého milovníka historie. Chloubou je zejména kostel bývalého benediktinského kláštera z počátku 9. století, v dnešní podobě z 11. a 12. století. Od kláštera vede k hradu síť uliček a schodů polozpustlou středověkou zástavbou. Hrad je uzavřený, ale doporučuji prolézt alespoň některé z rozpadajících se podhradních domů.

       

CRUSSOL*

   Hrad přestavěl během 12. století Gerald Basset a zachoval věrnost vskutku majestátní poloze, která o více než 200 m převyšovala dno širokého údolí řeky Rhôny. Ze strmého vápencového skaliska pak bylo snadné kontrolovat dopravní trasy vedoucí údolím. Hrad byl zničen až během 17. století poté, co jeho majitelé přesídlili na hrad Uzés. Rozsáhle ruiny hradu a opevněného podhradí Vilette se stovkou domů zabírají plochu okolo 3 hektarů.

       

CSESZNEK*

   Rok založení hradu není znám, ale obecně se předpokládá, že se tak stalo po invazi Mongolů za krále Bély IV. Poprvé je hrad zmiňován v roce 1300 a od počátku plnil důležitou mocenskou úlohu. Csesznek se vzpamatoval z tureckého obležení v roce 1561, přečkal povstání Imricha Tököliho i protihabsburské povstání Františka Rákócziho. Hrad byl opuštěn až v roce 1820, kdy po zásahu bleskem vyhořel.

       

CSOBÁNC*

   Z plochy stolové hory byla na jihozápadním okraji příkopem oddělena část, které se stala staveništěm hradu Csobánc. Byť byla ve 13. století postavena jen čtverhranná věž, ve 14. století měl hrad už dnešní rozsah a zmiňovaná věž předstupovala před obvodovou hradbu. Během dalších přestaveb hradu byla věž opatřena nárožními opěráky. Zajímavě řešená byla situace v předpolí, kdy plochu záměrně rozvrásnili jámami a příkopy, aby nemohlo dojít k výstavbě případných obléhacích opevnění.

   Významnými majiteli byla rodina Gyulaffy de Rátót, která vlastnila hrad od roku 1300 až do roku 1669, kdy ho koupil Pál Esterházy. Hrad byl zničen v roce 1709 během Rákócziho povstání, nicméně ještě v roce 1707 odolal mohutné přesile vojska císařské armády (1500 mužů), kdy na straně oblehatelů padlo téměř 400 vojáků včetně císařského generála Kreuze.

       

CSÓKAKÖ

   Netuším, kdo stojí za projektem obnovy hradu. Každopádně vím, že autoři s pouhou konzervací zbylého zdiva spokojeni nebyli a v dalším kroku přistoupili rovnou k dostavbě. Kam až chtějí s obnovou dojít opět nemám zdání, nicméně vystavěna byla již věžovitá vstupní brána a od samého základu i hradní kaple. Vítězný oblouk uvnitř kaple byl pak zrekonstruován za použití jediného původního fragmentu.

       

CVÍLÍN

   Čtvercový půdorys hradu vymezovala až 4 m silná hradba zesílená parkánovou zdí, příkopem a valem. Vnitřní zástavba byla rozmístěna po obvodu, přičemž v jednom nároží volně stála mohutná okrouhlá věž, jejíž dochovaný spodek již nepřesahuje výšku okolních zdí. Hrad z poloviny 13. století byl definitivně opuštěn po třicetileté válce.

       

CZARNY BÓR

   Co tohle bylo za předehru vážně nevím. Já ho hledal po lesích všude po okolních svazích a on si zatím stál na mírné vyvýšenině skryté v ostrůvku vzrostlých stromů v zamokřené rovině mezi posledními usedlostmi. Navztekal jsem se tady až příliš. Za prokázanou vůli jsem pak za odměnu na několikrát pronikal bažinami, abych vždy skončil u nepřekonatelné vodní plochy, bývalého vodního příkopu. Nakonec se mi podařilo v užším místě vodní překážku přeskočit a po prohlídce hrad opustit delší, ale nepoměrně pohodlnější pěšinou, kterou chodí ti, co to tu znají. A zjevně jich není mnoho.

     

CZERSK

   Hrad Czersk mám spojený se svou první zkušeností s Couchsurfingem. Před uzamčeným oplocením hradu jsem se tady loučil se svým prvním hostitelem z Varšavy, který mě hlavou kroutě nabízel, zdali přeci jen nechci přespat ještě jednu noc. Ač to ten černý večer nevypadalo moc nadějně (osvětlení a přítomnost služby security) slabina se našla a já si mohl započítat další hradní noc.

     

CZORSZTYN*

   Jestli mne paměť neklame, tak Czorsztyn byl teprve druhým polským hradem, který jsem poctil svou návštěvou. Hrad leží nad hladinou Czorsztynskego joziora proti výstavnému hradu Niedzica a zdáli je pohledově velmi přitažlivý. Po bližším ohledání místa však může být kritický návštěvník zklamán a raději, podobně jako já, přivítá odlesk hradu na vodní hladině.

   Hrad jsem navštívil asi 15 minut před zavíračkou. Před dřevěnými vraty stál mladý muž, obličejem intelektuál a nekompromisně odmítal další návštěvníky. Odmítal vyslechnout i prosby mé, a protože zatvrzele odpovídal „ne“ i na otázky na které se „ne“ rozhodně použít nedá, pochopil jsem, že se nedomluvíme. Neboť to bylo ucho mladé jako já, rozhodl jsem se jít. Zazněla tradiční odpověď a já vyšel vzhůru za zvuku zamykaných vrat, aby podobných drzounů více nebylo. Na mě se rozhodně nečekalo, po mém odchodu na hradě stále zůstávalo několik návštěvníků.

       

ČABRAĎ**

   Zaniklý hrad Litava byl předchůdcem mladšího litavského hradu poblíž Čabradského Vrbovoku. Právě zde začala prohlídka jedné z nejmohutnějších zřícenin Slovenska, která byla až později nazvána Čabraď. Ve zříceninu se hrad proměnil roku 1812, kdy byl z preventivních důvodů vypálen majitelem panství Františkem Koharym. Jeho rodina už tehdy žila na pohodlném zámku Antol.

       

ČACHTICE**

   Po premiéře dlouho očekávaného filmu režiséra Juraje Jakubiska zažil hrad období zvýšeného zájmu široké veřejnosti. V těch dnech chodíval na hrad prodávat své knihy Andrej Štiavnický, autor příběhů o Čachtické paní a velký kritik filmového zpracování. Jeho dílo osobně neznám, podobně jako on ale truchlím nad tím, jak síla filmu dusí kouzlo literárního vyprávění a ovlivňuje vnímání naší minulosti.

   O letošních Vánocích je hrad stále uzavřen. Po dobu dvou let probíhá rozsáhlá rekonstrukce hradu bez účasti veřejnosti. Spolyká spoustu miliónů, a byť by mělo dojít i na zastřešení některých prostor, nepůjde o dostavbu srovnatelnou s hradem Viglaš, který otevírá právě v těchto dnech. Výsledného zpracování Čachtického hradu se přesto velmi bojím, zároveň se ale do hradu horkých letních večerů velmi těším.

       

ČEKLÍS

   Za románským kostelem v obci Bernolákovo stojí věž vodojemu. Zviditelňuje nevelké zbytky hradu, které se v místě nacházejí. Jde především o mohutnou hradbu s valeně klenutým obloukem, která se dochovala na jihozápadním obvodu hradu. Hrad z druhé poloviny 13. století pravděpodobně zanikl koncem 15. století po sloučení panství Čeklís s Šintavou.

     

ČERNÁ HORA

   Na první pohled nemůže být o zřícenině ani řeč. Zámek byl naposledy zříceninou v polovině 19. století a tou dobou byl také přestavěný do dnešní podoby. Dnes slouží za domov důchodcům. Z růžové zahrady na prostranství v zadní části areálu můžeme přesto spatřit některé později nevyužité pozůstatky hradu, zejména zbytek parkánové hradby a jeden mohutný opěrák.

     

ČIČAVA**

   Hrad byl postaven ve strategické poloze na křižovatce dálkových cest. Pod hradem se nastupovalo do Polské brány, ke které vedla stezka údolím řeky Ondavy. U zrodu hradu stál rod Rozhanovců a nejstarší části, včetně části paláce a bergfritu s břitem, pocházejí z počátku 14. století. Intenzivně využívaný hrad byl zbořen až císařským generálem Lauckem v roce 1711 poté, co byl využíván povstaleckou armádou Františka II. Rákócziho.

       

ĆMIELÓW*

   Jedinečnou atmosféru nabízí svým nemnohým návštěvníkům vodní hrad Ćmielów v mokřinách řeky Kamiennej. Pozůstatky hradu ukryté na ostrově za mohutným a divoce obrostlým zemním opevněním ze 17. století neprozrazuje ani zpustlé předzámčí (odříznuté od města železniční tratí), které bylo kolem roku 1800 přestavěno na pivovar a v roce 1905 na lázně.

   Z nejstarší architektury z počátku 15. století se za vodním příkopem dochovaly základy dvou obdélných paláců s klenutým prostorem ve východním z nich a rozměrnou kaplí, která v severní frontě oba paláce propojovala. Polygonální závěr kaple s drobnými opěráky, částečně ponořený pod vodní hladinou, je dnes jednoznačně nejpodmanivější partií hradu. V předzámčí se z původního hradu dochovala mohutná trojpodlažní věž s průjezdem a nápisovou deskou datovanou rokem 1531.

       

CHANTEMERLE*

   Savojský hrad Chantemerle patřil biskupům z Tarentaise, kteří sídlili v nedalekém Moutiers a poprvé je zmiňován v roce 1196. Současné zříceniny dobře dokumentují nároky na bydlení v 15. století, kdy byl hrad přestavěna na luxusní rezidenci. Zajímavá je obytná čtverhranná věž v exponované poloze v jihozápadním nároží hradu nebo umělecky hodnotné zpracování krbu v hradním paláci.

       

CHÂTEAUNEUF-DU-RHÔNE

   Počátky hradu jsou spojeny s biskupstvím ve Viviers. Jde vlastně o hrady dva, které mezi sebou svírají město chráněné společným opevněním. Z celé fortifikace mnoho nezbylo, avšak dost na zajímavý letní výlet.

     

CHEB*

   Všechny románské hrady ministeriálů i jiné hrady v oblasti historického Chebska zastiňuje hrad v Chebu. Je ukázkou typické císařské falce, která je v našem prostředí zcela unikátní. Chebská falc zároveň patří k nejzachovalejším štaufským falcím vůbec, proto jen doufám, že i do budoucna na ní budeme patřičně hrdí a neuděláme z ní po vzoru moderních Němců podobnou atrapu.

   Chebskou falc vystavěl po roce 1165 (na základech hradu pánů z Vohburgu) štaufský císař Fridrich Barbarossa. Podobně jako ostatní říšské falce sloužila panovníkům jako zázemí při kontrole rozsáhlého území. Na falci v Chebu se dochovaly všechny základní složky hradu. Z bosovaných kvádrů na koso ve směru vstupu postavená čtverhranná Černá věž, výstavná dvoupatrová kaple Sv. Erharta a Uršuly a obvodové zdivo dlouhého palácového traktu se sdruženými okny v soláriu a pozůstatky prevétu, krbů a několika kruhových oken v dalších místnostech.

       

CHĘCINY**

   Dvojice okrouhlých věží horního hradu a jedna čtverhranná v nároží dolního hradu v ose východ-západ tvoří v takřka pravidelných rozestupech nezaměnitelnou siluetu královského hradu. Hrad byl přístupný branou pod východní věží (dnes jediná zpřístupněná s vyhlídkou) a po výstavbě dolního hradu s novými provozními budovami v 15. století byl otevřen druhou branou na západě. Hrad sloužil až do 18. století, přestože jeho zcela pasivní obrana nebyla nikdy zmodernizována.

       

CHLUM

   Všem, kteří na základní škole prošli dějepisem, jistě neuniklo jméno Viléma Slavaty z Chlumu a Košumberka, který byl při třetí pražské defenestraci shozen spolu s Martinicem a písařem Fabriciem do parkánu pražského hradu. Pokud uniklo, tak připomínám, že všichni tři nehodu celkem ve zdraví přežili.

   Chlum u Čáslavi je jedním ze dvou hradů, po kterých se Slavata psal. Jeho otec vlastnil Chlum, ale pro dluhy jej za Slavatova dětství musel prodat. Slavatův strýc pak držel Košumberk, ale i on o hrad záhy přišel. Díky své upřímné oddanosti habsburské dynastii získal Slavata postavení i peníze, za které si mohl v roce 1623 pro svůj rod znovu koupit alespoň Košumberk.

   Na rozdíl od Košumberka Chlum už ráz krajiny neurčuje. Skromné zbytky zdiva jsou ukryty mezi stromy a velkou část areálu pohltily parcely vesnické zástavby. Do výše druhého patra tu stojí vnitřní příčka paláce a dále se zachovala trojice tajuplných sklepů. Kdo by chtěl taje zkoumat, může se do podzemí klidně i nechtěně smýknout. Z tajů ukrytých je tu třeba jezírko. Nejlépe po tmě smýknout se přímo do něj.

       

CHOJNIK*

   Zámek Chojnik, někdy také Kynast, vznikl pravděpodobně už na konci 13. století a byl užíván svídnicko-javorskými knížaty. Po smrti Bolka II. Malého padl do zástavy a skrze Karla IV. připadl na čas České Koruně. Trvalejší majetkové pouto nepřinesl ani sňatek s Annou Svídnickou, která byla Bolkovou sestřenicí.

   Dějiny Chojnika ovšem nejvíce určoval rod Schaffgotschů, kterým patřil dvě a půl století. Ti také hradu vtiskli konečnou podobu. Schaffgotschové získali hrad na konci 14. století a původně malou bergfritovou dispozici v několika etapách mnohonásobně rozšířili a zvelebili. Z hradu se tak stala pevnost, která překonala třicetiletou válku a kterou na kolena srazil až jeden letní krkonošský piorun.

       

CHOUSTNÍK

   Kroky jednoho zimního výletu mě dovedly až na hrad Choustník. Byl to návrat po deseti letech, který na krátký okamžik skončil před palisádou zamezující vstup do hradního nádvoří. Není v mém zájmu škodit hradu ani poškozovat cokoliv z hradního zařízení. Jen potřebuji právě teď být tam. Správě hradu se tedy omlouvám za poničení neporušené sněhové pokrývky.

   Zajímavá architektura hradu upoutá především dvojicí jader s čtverhrannou útočištnou věži v každém z nich. Pocházejí z přelomu 13. a 14. století, kdy zde žili dva bratři, dědici Beneše z Choustníka. V roce 1322 byl hrad prodán pánům z Rožmberka a ztratil rezidenční funkci. Koncem 17. století byl opuštěn docela.

       

CHOUSTNÍKOVO HRADIŠTĚ

   Hradiště Heřmanův Choustník, i tak se prý v minulosti místu říkávalo. Dnes je tu jen několik posledních zbytků a na rozměrném předhradí spousty zrzavých kaštanů. Nechce se věřit, že ještě na počátku 18. století zde měly klášter celestýnky, které hrad opustili v roce 1739. Veškerá historická vyobrazení devatenáctého století ukazují, že nebýt domkařů z podhradí, značná část hradu by ještě dnes pyšně čněla nad krajinou.

       

CHŘENOVICE*

   V raném mládí mne upoutal příběh o skutečném pokladu ukrytém v hradních zříceninách, kdy náhodní hledači narazili na nádobu grošů Václava IV. Kde byl poklad nalezen nevím, vždy jsem si ale myslel, že v těsné dutině uvnitř věže, kterou by tak od dob nálezu zpřístupňoval v přízemí vylámaný otvor.

   Onen otvor byl vylámán v jizvě, kde se k mírně konické věži přimykala obvodová hradba. Ze stop na plášti věže je zřejmá výška původního ochozu i otisk cimbuří se stříškou. Kromě bergfritu přístupném ze zaniklého ochozu se z hradu dochovaly jen fragmenty brány a zbytky hradby. Vzpomenu ještě zbořenou předsunutou baštu na břehu Sázavy, kterou nestrhla velká voda, ale překvapivě vlak.

       

CHUDÝ HRÁDEK*

   Velmi příjemné prostředí. Vše se tam zdá takové malé. Jako dětský hrad. Dochoval se krásný palác a věž v čele dispozice, několik nízkých základů a zazděných puklin ve skalách, dvě skalní světničky a studna.

   Bohužel jsem si prostor nemohl dobře vychutnat. Velmi mě od odpoledne bolely oteklé kotníky a jakýkoliv pohyb mi dělal velký problém. Nic se nezměnilo ani ráno, a tak jsem svoji cestu musel předčasně ukončit stopem zašlé Avie. Dodnes nevím, kde přesně vznikla chyba, ale od té doby se mi to občas stává.

       

CHVATĚRUBY

   To už je tak dávno, že si ani nepamatuji, kudy jsme do zámku vlezli. Z fotek je zřejmé, že jsme byli jak ve zříceninách, tak v interiéru zachovalého zámeckého traktu, dokonce jsme byli i na střeše, nejspíš ve střešním okně, kde vznikla naše společná fotka.

   Zdejší sídlo bylo původně tvrzí. Zajícové z Házmburka jej pak proměnili na hrad. Podstatní jsou však až Voračičtí z Paběnic, kteří vlastnili Chvatěruby od konce 17. století. Za nich došlo k barokním přestavbám, které ve svém důsledku znamenaly zánik původního hradu. Poslední přestavba navíc zůstala pro nedostatek finančních prostředků nedokončená, a tak dnes objekt více než zámek připomíná zříceninu.

       

© burda 2008-016