D - R U I N E N


32 ruin na písmeno D

DALEČÍN

   Na Dalečín a ostatní hrady v údolí řeky Svratky jsem se chystal velmi dlouho. Dočkal jsem se až v dubnu roku 2006, kdy jsme o prvním teplém víkendu uspořádal malý autovýlet. Řidičský průkaz jsem držel krátce a bylo nutné trénovat. Na výletě mě tenkrát doprovodil i můj otec. Ne snad, že by ho obsah tolik naplňoval, ale spíše proto, aby měl své auto pod dohledem. Tenkrát to byl začátek. V násedujících letech jsme spolu uspořádali několik dalších cest po Evropě a myslím, že postupem času začal alespoň trochu rozumět i hradům.

     

DĚVIČKY (DÍVČÍ HRADY)**

   Bylo naplánováno, že na hradě přespíme a na ohni uděláme něco dobrého k jídlu. Nějak jsme ale opomněli, že zřícenina je v přírodní rezervaci a oheň se zde dělat nesmí. Když se z noci vynořily dvě tmavé postavy, bylo jasné, že jdou po nás. Světlo z plamenů ohně po několika dalších krocích přiblížilo věk i pohlaví. Přisedli si k nám a přiložili něco svého.

   Sbíral jsem a stále sbírám spoustu věcí. Dokonce si myslím, že dvě z mých sbírek přesahují rámec všednosti. Jednu sbírku mi na Děvičkách v roce 1996 založil i můj tatínek. Se slovy „sbírej kameny z hradů“ mi jeden vyloupl z hradní skály, jako by doma nebylo už dost klacků, škebliček a kaštanů. Tenkrát mi ještě bylo divné, proč nevyloupl kámen přímo ze zdi, když novým kamenem nahrazoval ten, který jsem svíral v dlani. Přestože se nový sběratelský sortiment (hraničící s vandalismem) neujal, jsou hrady dodnes mou velkou nehmotnou kolekcí.

       

DEVÍN (DÉVÉNY)

   Když se Slováka zeptám, na co je ze své vlasti nejvíce hrdý, většinou se dovídám, že na Tatry. Občas padne Warholl nebo údajné těžiště Evropy, ale vysoko v pomyslném žebříčku se drží také Devín a jeho Panenská věž, jeden z oblíbených námětů zaniklých slovenských mincí.

   Hradu ve strategické poloze nad Uherskou bránou nad soutokem Dunaje s Moravou předcházela římská vojenská stanice a především slavné velkomoravské hradiště. Mladší středověký hrad, který původní plochu bezezbytku využil, se díky tomu zařadil mezi největší hrady Evropy. Devín je národní kulturní památkou a je náležitě opečováván. Areál je téměř celý archeologicky prokopán a hmotné pozůstatky napříč staletími konzervovány.

     

DĚVÍN*

   Často si pohrávám s myšlenkou, kterou zříceninu navštívím jako poslední a do jaké míry lze výsledek ovlivnit. V českém kole si nejdéle počkal Děvín u Mimoně, který jsem jako poslední velkou zříceninu navštívil až v roce 2013. Zbývá ale ještě několik menších, téměř neznatelných zřícenin a jeden velký hrad, který si už ale vysloveně šetřím a možná se na něj ani nikdy nevydám.

       

DIÓSGYÖR

   První tramvaj vyjela do ulic Miškolce léta Páně 1897. Zatím poslední soupravy pocházejí z plzeňské škodovky a ve dvou linkách kurzují po jediné městské trati. Linkou 1 se lze z centra dostat až na předměstí Diósgyör a pohodlně tak dosáhnout hradu, někdejšího oblíbeného rekreačního sídla uherských králů. Cestou jsem byl zkontrolován nezbytným revizorem a po hradě proveden řádovou sestřičkou.

   V krbové místnosti na hradě Diósgyör, oblíbené komnatě krále Ludvíka Velikého, byl 26. listopadu 1381 ratifikován turínský mír. Poražené Benátky se v něm zavázaly platit Uhrám ročně 7000 zlatých dukátů, během každého jarmarku a svátku vztyčit na náměstí sv. Marka lilii rodu Anjou a osvobodit od cla dalmácké obchodní lodě.

       

DIRLETON**

   Kamenný hrad postavil ve 12. století pravděpodobně John de Vaux. Po zničení za válek o nezávislost byl znovu vybudován rodinou Haliburton. Z této éry pochází současný vstup a východní křídlo s kaplí, kuchyní a hodovním sálem. Ve sklepech tohoto křídla, kde se mimo jiné nacházela i pekárna, se dochoval původní vstupní portál. Po zazdění původní brány koncem 14. století byl ve vzniklém výklenku deponován otopný koš, který efektivně odvětrávala štěrbina po původní padací mříži. Luxusní obytný trakt rodiny Ruthven byl stavěn po roce 1515.

       

DÍVČÍ KÁMEN**

   Za mlhavého rozbřezku jednoho podzimního rána uslyšel jsem slova vzkutku nechvalná. Byl jsem znenadání vášnivě kárán starším pánem, časným návštěvníkem hradu, že kvůli takovým lidem bez úcty, takovým, jako jsem já, vypadají naše památky tak žalostně. S odchodem mi důrazně popřál hodně štěstí a já měl během balení spacáku v hradní kapli o čem přemýšlet. Nezlobím se ani trochu, ten muž měl obecně velký kus pravdy, ale svoji zjevně specifickou lásku k hradům jsem dodnes potlačit nedokázal.

   Dívčí Kámen patří mezi poslední velké hrady u nás a potažmo i v Evropě, kterým se zatím vyhnuly velké rekonstrukční zásahy. Těchto hradů průběžně ubývá a já s napětím sleduji zdejší situaci. Bojím se dne, kdy bude aplikována potřebná finanční injekce a bezesporu s těmi nejlepšími úmylsy přijede těžká technika i sem. Bojím se dne, kdy začne operace, na jejímž konci jen těžko bude zachráněná památka, ale spíše místo, které ztratilo kus ze své vypovídací hodnoty a možná veškerou historickou autenticitu. Proces je to běžný, chápaný jako nutný a v nějaké podobě postihne každou zříceninu odsouzenou k záchraně.

       

DIVÍN

   Zajímavé památkové obci v novohradské župě vévodí zříceniny středověkého hradu. Posledním jeho majitelem byl nechvalně známý Imrich Balassa, který si před svým uvězněním vystavěl pod hradem opevněný kaštiel. Přestože se mu nakonec podařilo uprchnout, do Divína se už vrátit nemohl. Renesanční kaštiel se dochoval a nedávno byl generálně zrekonstruován. Kromě kaštiela zůstal stát rovněž kostel Všech Svatých, doložený od konce 14. století, který byl rovněž vybaven Balassyho opevněním s nárožními věžemi a střílnami.

       

DOBRA*

   Mohutná zřícenina nad stejnojmennou údolní nádrží, která slouží rekreaci. Voda není špatná, v těsném sousedství hradu vyrostl na pláži kemp a přes léto je tu velmi živo. Rakušané se zjevně méně stydí, a tak od pláže do zřícenin zavítají třeba i naháči. Jedna mamina sem kupříkladu přišla pro svého synka, který zde s kamarády provozoval casino, do kterého jsem dostal pozvánku. Zahrát jsem si nestihl, ale mamka byla Dobra.

       

DOBRÁ NIVA

   Jak vypadal hrad, po renesančních a raně barokních úpravách, nám přibližují písemné prameny. Zbylé informace získáváme z povrchových tvarů a torza zdi, které je pozůstatkem obvodové stěny vícepodlažní obytné budovy. Tento jediný pozůstatek hradní architektury s konzolami zaniklého prevétu byl zkomolen neodbornou konzervací v roce 1995 a do značné míry ztratil historickou vypovídací hodnotu.

     

DOBRÁ VODA*

   Hrad se původně jmenoval Dobrý Kámen, maďarsky Jókö, německy Guttenstein. Podle vydatného pramene v podhradní vesnici byl později nazván Dobrou Vodou. Patří k mým nejoblíbenějším malokarpatským hradům a nemnoha slovenským zříceninám, kam jsem se již vrátil.

   Velmi rychle chátrající hrad vznikl koncem 13. století. Nezapomněl na něj Matúš Ćák Trenčianský ani uherský král Zikmund, který jej daroval Ctiborovcům ze Ctibořic. Na dlouhá léta následovali Orságovci a poslední století a půl patřilo Erdödyovcům. Patřil jim i nadále, ale po tomto časovém úseku vyhořel a již nebyl obnoven.

       

DOBRONICE

   Celý text o dobronickém hradě spočívá v tom, že ač jsem jej navštíil již třikrát, nikdy se mi nepodařilo vylézt na hradní věž. První pokus proběhl již v roce 1998 v rámci rodinné návštěvy babičky v lázních Bechyně. Podruhé jsem na hrad zavítal v roce 2007 během pouti z Českých Budějovic do Tábora.

   Přespal jsem tehdy v patře hradního paláce a druhý den dlouhé hodiny čekal na otevření věže. Nakonec jsem čekání vzdal, ale od dobronického kostela Panny Marie jsem si všiml, že po věži už někdo chodí. Nevyšlo to zatím ani do třetice. Celková situace na konci roku 2011 navíc ani nevypadala příliš optimisticky. Přístupová cesta k hradu byla trvale uzavřená mříží, vstupy do věže a nově i do paláce samozřejmě zamčené, budoucnost zapovězeného hradu neznámá.

       

DOBRŠ

   Zříceninou se gotická tvrz v Dobrši stala po roce 1860, kdy vichřice strhla střechu na obytné věži. Barokní zámek v sousedství dokončený po roce 1707 za knížete Schwarzenberka byl pohromy ušetřen a v posledních letech příkladně zrekonstruován. Pozornosti konzervátorů neunikla ani stará věž.

     

DÖBRÖNTE

   Přehledné zbytky hradu Szarvaskö s mohutnou dělovou baštou protitureckého opevnění se nacházejí nad vsi Döbrönte. Hrad si po roce 1367 postavil Benedek Himfy, dvořan krále Ludvíka z Anjou. Politický vliv rodu však postupně klesal a kvůli hospodářským problémům se někteří příslušníci rodu Himfy dostávali mimo zákon. V roce 1464 zosnovali přepadení opatství Pannonhalma po kterém jim král Matyáš Korvín na čas zabavil rodové majetky.

     

DOLNÍ BĚLÁ

   V polovině 18. století přešel hrad do rukou plaského kláštera. V této době neudržovaný hrad tragicky zchátral, avšak historické vyobrazení z počátku 19. století ještě zachycuje jeho ucelenou renesanční podobu, kdy zámecké stavby ještě pokrývaly střechy. Krátce po zrušení kláštera byl zámecký komplex místními obyvateli rozebrán na stavební materiál a již na konci 19. století hrad vypadal podobně jako dnes.

   Jádro hradu se skládalo ze dvou patrových křídel na půdorysu písmene L, přičemž čelním křídlem procházel na hradní nádvoří průjezd brány, nad kterým byla zdvižena vížka s ciferníkem. Předhradí obklopovaly nižší hospodářské stavby a do severního nároží byla zapracována okrouhlá bašta, která je doposud nejvýraznějším pozůstatkem předhradí. Pevnost byla od okolního plochého terénu chráněna mohutným renesančním valem, který zároveň svou hmotou kryl hrad případnému ostřelování. Dodnes se nejlépe dochoval zemní baštovitý útvar na severozápadním okraji areálu.

     

DOLNÍ ŠTĚPANICE

   Nejlepší historka z dějin hradu je ta, jak přišel farář Pačesný k hradní věži a rozhodl se jí odstřelit. Pokus mu nevyšel a puknuvší věž mu zůstala stát. V dalších letech se ale obě části postupně zřítily a dnes je zde jen suťový kužel. Nejvýraznějším pozůstatkem podkrkonošského hradu je úsek hradby na jihovýchodním konci areálu, který je zakončen čtverhrannou obrannou baštou. V tomto vnitřním prostoru dolního hradu byly také odkryty relikty metalurgických dílen kovů, které se ve zdejším kraji těžily.

     

DONAUSTAUF

   Hrad poprvé zmiňovaný roku 1132, byl majetkem řezenských biskupů. V průběhu staletí se z hradu stala pevnost, která byla koncem roku 1633 obležena Švédy a v lednu následujícího roku dobyta a zničena. Zříceniny hradu zastiňuje nedaleká Walhalla, monumentální památník v podobě antického chrámu, kde je umístěna sbírka bust slavných germánů, založená druhým bavorským králem Ludvíkem I.

       

DONNINGTON

   První policejní přepadovou kontrolu na britské půdě jsem zažil uprostřed noci na místním hradě. Vše proběhlo na základě udání rozrušeného svědka, nicméně rychle a s veškerým pochopením. Pod bránou stavěnou pro Richarda z Abberbury, rytíře ve službách Černého prince, se mi tak poté podařilo ještě na pár hodin usnout.

       

DORNACH

   Ačkoliv je hrad poprvé zmiňován až roku 1360, existoval dle keramických nálezů už v 11. století. Po švábské válce se hrad v roce 1502 definitivně stává oporou solothurnských landvogtů. V průběhu třech staletí se jich za dvojicí mohutným bollwerků vystřídalo rovných šedesát.

       

DOUBRAVSKÁ HORA

   Teplice jsem navštívil jako jedno z posledních českých měst a o jeho velkoleposti jsem neměl sebemenší tušení. Hvězda lázeňského města sice nejjasněji zazářila v dobách přátelského soužití všech jeho původních obyvatel, přesto jsou pozůstatky předválečné atmosféry stále přítomné. Snad ještě nikdy jsem nevěnoval tolik pozornosti honosným vilám nebo lázeňským budovám. Ohromí vlakové nádraží, italskou kuchyni servíruje kostel sv. Bartoloměje, velmi pěkně jsou prezentovány nejstarší dějiny města, Kolostujova kašna, klášter benediktinek, hrad na Doubravské hoře s jedinečným výhledem.

   Ideově velmi pokrokovou a moderní pevnost vystavěl nad Teplicemi po roce 1478 Jan Illburk. Oválný tvar hradu byl po obvodu chráněn sedmi bateriovými věžemi v nárožích hradby. Osm bastionů nového vnějšího opevnění bylo vystavěno na počátku 17. století za Radslava z Vchynic. Opevnění hradu se až na některé bateriové věže dodnes dobře dochovalo, výrazně horší je to však s vnitřní zástavbou hradu, která byla nahrazena novodobou zástavbou, nejprve výletní restaurací, později dílnami Svazarmu.

       

DRAHOTUŠE*

   Zasloužené prázdniny po náročné třetí třídě byly konečně tu. Oslava prvního dne prázdnin pro všechny spolužáky u Vaníčků na zahradě a začátek období, na jehož konci budeme opět vázat zpřetrhaná kamarádství. Anežka s Kristýnou, Adélka s Markétkou, Kubíček s Pacholíkem ani já s Pavlíkem nic vázat nebudeme, pouta jsou pevná pro všechny časy. Pro mě léto znamená jen omezený přístup k panelu s vláčky Pavlova bratra. Díky rodičům ale určitě poznám další kousek světa. Drahotuše byly jen prvním pokusem, jak toto poznávání světa ovlivnit a podpořit vlastní, na nikom nezávislý koníček.

   Kultovní Drahotuše (o kterých se zmiňuji již v úvodu tohoto webu) jsou v naší rodině nejčastěji vyslovovaným jménem hradu. Kromě roku 1994 jsem zde byl už dvakrát. Během brigády na stavbě železničního koridoru z Olomouce do Ostravy v roce 2002 mě sem v obědové přestávce zavezl strýc Pavel. Zatím poslední návštěva se odehrála během expedice s Václavem po Oderských vrších z jara roku 2012. Dvě legendy se tak sešly na jednom místě. Ryze osobní zajímavostí je, že v červenci 1994, kdy jsem poprvé vylezl na Drahotuše, jsem se jen několik dní předtím na skautském táboře blíže seznámil právě s Václavem. Přestože byl mým spolužákem již od první třídy, první uchopitelnou vzpomínku na něho mám právě z tohoto tábora, kdy jsme spolu nesli do nedaleké hájovny kosti od oběda.

       

DRACHENFELS*

   Velmi zajímavý skalní hrad vznikl okolo roku 1200 k ochraně statků kláštera Klingenmünster. Po hradě se psal rod pozdějších loupeživých rytířů. Pro jejich zločiny byl hrad roku 1335 pobořen štrasburským vojskem. Po mnoha desetiletích byl hrad obnoven Eckbrechtem z Dürkhemu. Během povstání německých pánů pod vedením Franze von Sickingen byl hrad roku 1523 definitivně zničem vojenskými oddíly trevírského arcibiskupa.

       

DRAVOGRAD

   Město na státní hranici položené na řece Drávě bylo z obou drávských stran chráněno dvojicí hradů. Hradem Traburg a hradem Pukštanj. Tím známějším je Traburg zmiňováný už v roce 1177 (castrum Trahburck). Povstal nelegálně a jeho stavitelem byl Ortlof Trušenjski.

   

DRAŽICE

   Významným pražským biskupem byl v letech 1301-1343 Jan IV. z Dražic. Byl mužem vlivným, který podpořil nástup Lucemburků na český trůn i mužem tvůrčím, který přispěl k rozvoji kultury i umění zejména v době po návratu z nuceného pobytu v Avignonu. Tehdy povolal mistra Viléma, jehož francouzky orientovaná huť zahájila přestavbu biskupské Roudnice, včetně stavby nového mostu. Francouzské tvarosloví rovněž zušlechtilo staré rodové statky, včetně přestavby hradu Dražice.

       

DRÉGELYVÁR

   Maďarská památková péče neobešla ani Drégelyvár, skromnou zříceninu hradu vysoko v lesích Dunajsko-Ipeľského národního parku. I sem dorazili dělníci s míchačkami a na stožáru uprostřed nádvoří se zatřepotala národní vlajka. V době mé návštěvy v roce 2006 zbývalo opravit už jen klenuté přízemí obytné věže z konce rozměrného nádvoří.

       

DREISTEIN*

   Stojíme před zajímavou hradní dvojicí v lesích pod Horou sv. Otýlie. Jak ale napovídá samotný název, stávaly tu hrady tři. První hrad byl postaven z podnětu císaře Fridricha II. Štaufského v 1. polovině 13. století pány z Haguenau. V důsledku rozrodu rodiny majitele byl tento hrad během 14. století rozdělen na dvě samostatné části. Třetí hrad byl vystavěn východně za mohutným příkopem okolo roku 1330 z iniciativy biskupa ze Štrasburku.

       

DRZEWICA

   Do Drzewice mě z Inowłódze zavezl ornitolog Jacek. Popřál mi šťastnou cestu a pro případ nouze přidal i osobní kontakty. Do goticko-renesančního hradu z let 1527-1535 jsem se však nedostal. Pro zchátralost byl uzavřen. Rezidenci hnězdenských biskupů jsem si tak obešel pouze zvenku. Budovy hradu chráněné vodním příkopem jsou postaveny na půdoryse pravidelného obdélníka 37 x 43 m, přičemž v nárožích jsou umístěny čtvercové věže přistavěné na koso k palácovým křídlům. Nejmohutnější věží v severovýchodním nároží se do hradu vstupovalo.

     

DÚBRAVICA

   Malý pozdně gotický hrad vystavěl v 15. století chorvatský rod Dúbravických. Že šlo původně o vojenský objekt, svědčí využití císařskou armádou v době válek s Turky i existence strážné věže. Naposledy sloužil mnohokrát přestavovaný kaštiel za obydlí místních rodin a po druhé světové válce byl pro sešlost opuštěn. Dnes s o ruinu dělí více než 100 vlastníků.

       

DUNSTANBURGH**

   Hrad postavil někdy před rokem 1313 Thomas, hrabě z Lancasteru, který byl bratrancem krále Edwarda II. a především jeho nesmiřitelným politickým oponentem. Po vzoru královského hradu Harlech vystavěl hrad s ustřední mohutnou věžovitou bránou, která zároveň sloužila jako hlavní obranná a obytná budova. Dával tak na odiv vlastní moc, srovnatelnou s tou královskou. Druhá dominantní stavba hradu, Lilburn Tower, byla pojmenována po Johnu de Lilburn, který hrad získal po roce 1322, kdy byl Lancaster popraven za velezradu.

       

DUNURE*

   Součástí hospodářského zázemí nejednoho hradů je dodnes dochovalý holubník. Velmi specifickou architekturou se vyznačují samostatně stojící holubníky na některých britských hradech (ale i mimo ně), o čemž svědčí i stavba na předpolí hradu Dunure datovaná až do 15. století. Jak je patrné, nadívaný holub byl běžnou součástí banketu i na dvoře hraběte z Cassillis, který na svém hradě v roce 1563 po tři dny hostil skotskou královnu Marii.

       

DÜRNSTEIN*

   Počátky hradu jsou spojeny s rodem Kuenringů a sahají až k roku 1100. Za Hadmara II. z Kuenringu byl na hradě v zime 1192/93 vězněn anglický král Richard Lví Srdce, který se vracel ze 3. křížové výpravy. Byl zajat rakouským vévodou Leopoldem V. Babenberským, (kterého při obléhání Akkonu hrubě urazil) a zřejmě i na přání francouzského krále, který na úkor Richarda upevňoval své zájmy v Normandii.

   Osobní spor se tak stal záminkou k pokusu o nové mocenské uspořádání. Své zájmy uplatnil i císař Jindřich IV. Štaufský a do pře se vložil i papež Celestýn III., který Leopolda za jeho čin exkomunikoval. Za propuštění měl císař Jindřich a rakouský vévoda získat 150 000 hřiven stříbra a syn vévody Leopolda pak ještě Richardovu neteř, Eleonoru Bretaňskou. Anglický král byl propuštěn až v únoru 1194.

       

DYBÓW*

   Dybów jsem navštívil v roce 2010, krátce po kulminaci velké vody, kdy část hradu byla stále ještě zaplavena. Pevnost na břehu řeky Visly nechal postavit král Vladislav Jagello okolo roku 1425, aby vytvořil protiváhu křižáckému hradu v hradbách protilehlého města. Nelibost tohoto díla na sebe nenechala dlouho čekat a už v roce 1431 hrad dobyla řádová vojska a toruňští měštané. Hrad byl ale obnoven a v roce 1435 se vrací do rukou krále. Později zde sídlil celní úřad a po zničení hradu za švédských válek byl počátkem 19. století přestavěn na pivovar.

     

© burda 2008-016