R O M Á N S K É   D O L N Í   S A S K O

   Do zpracovávání románských památek Dolního Saska jsem se pustil trochu omylem. Souvisí to s připravou galerie Sachsen/Anhalt, neboť se ukázalo, že mnoho významných románských staveb leží těsně za hranicí této spolkové země. Původně jsem se chystal hranice spolkových zemí nerespektovat a pojmout to více ze široka. Nakonec se budu držet spolkových zemí (kromě zde zařazených Brém), ačkoliv v případě Dolního Saska nemám absolutní většinu země prozkoumanou a dosud jsem neviděl nejméně 200 zdejších románských staveb. Navzdory tomu je většina příkladů monumentální architektury k zastižení v následující galerii. Resty se týkají hlavně menších venkovských staveb.

AMELUNGSBORN

   Aby upevnil své postavení, založil hrabě Siegfried IV. z Boyneburgu spolu s hradem Homburg také klášter Amelunxborn. Klášter byl vysvěcen v roce 1135 biskupem Bernardem I. z Hildesheimu a osazen mnichy z porýnského kláštera Altenkamp. Příznivý ekonomický vývoj záhy umožnil vznik dceřiných klášterů Riddagshausen a Doberan. V roce 1280 zde žilo 50 mnichů a 90 konvršů.

BAD GANDERSHEIM

   Plochostropá bazilika se západním dvouvěžovým průčelím je zasvěcena papežům Anastasiovi a Innocentiovi. Ostatky těchto světců získal zakladatel kláštera, pozdější saský vévoda Liudolf, na své cestě do Říma od papeže Sergia II. Ostatky jsou uloženy v kryptě baziliky, která byla svěcena již v roce 881.

BASSUM

   Klášterní kostel z doby kolem roku 1230 je patrně nejvýznamnější památkou města. Relikviářová schránka s ostatky sv. Viktora byla během třicetileté války oloupena o drahé kovy. Trojlodní halová stavba s příčnou lodí má věž nad křížením. Dvojice západních věží nebyla po požáru z roku 1327 obnovena.

BRAUNSCHWEIG

   Už od středověku se kolegiátnímu kostelu sv. Blažeje proti hradu Dankwarderode říká katedrála, ačkoliv nejde ani o katedrálu biskupskou, ani architektonickou. Stavebníkem dómu byl nejmocnější říšský kníže Jindřich Lev, vévoda saský a bavorský. Z konce 12. století rovněž pochází některé prvky z výbavy interiéru. Jde zejména o Imervardův kříž a sedmiramenný svícen, jehož analogie známe z Milána, Essenu a Kołobrzegu. Zajímavostí Brunšviku jsou rovněž vazby na anglické prostředí, kde Jindřich Lev pobýval jako exulant a odkud pocházela jeho druhá manželka Matylda. V roce 1226 byl za třetího patrona chrámu vybrán Tomáš Becket a v pozdní gotice byla vystavěna severní loď v perpendikulárním slohu.

BREMEN

   Svobodné hanzovní město Brémy je samostatnou spolkovou zemí uprostřed Dolního Saska. Dominantou města je katedrála sv. Petra, jejíž historie sahá až do časů Karla Velikého, kdy byl po porážce Sasů za brémského biskupa vysvěcen Willehad. Na synodě v Mohuči v roce 848 bylo ustanoveno dvojbiskupství Bremen-Hamburg. Existenci arcibiskupství definitivně ukončil až Vestfálský mír v roce 1648.

BREMEN

   Kostel Panny Marie je po katedrále sv. Petra druhou nejstarší stavbou města. Nachází se v historickém centru a od katedrály je oddělen vlastně jen budovou radnice. Původně byl kostel zasvěcen sv. Vítu, což dokládá papežská zakládací listina jiného brémského kostela sv. Štěpána. Nejstarší stojící částí je jižní věž postavená kolem roku 1100.

BREMEN

   Severozápadně od historického jádra Brém vznikla ve 12. století rybářská osada s přístavem a kostelem sv. Štěpána. Původní trojlodní bazilika byla po požáru ve 13. století přestavěna. Podruhé na sklonku 14. století, kdy vznikl halový kostel. Ten byl zásadně přestavěn v letech 1888 – 1891 a poté ještě po roce 1945.

BRUNSHAUSEN

   Luidolfingský klášter v Bad Gandersheimu byl založen v roce 852. Než byla stavba dokončena, sídlil konvent do roku 881 v nedalekém klášteře Brunshausen, kde byl v roce 866 pohřben saský vévoda Luidolf, později přenesený do chrámu sv. Anastasia, Inocence a Jana Křtitele. Z klášterního komlexu se do dnešních dnů mnoho nezachovalo a s románskými stavebními částmi je to ještě horší.

BURSFELDE

   V roce 1093 založili fráteři z Corvey nové opatství v duchu reforem z Cluny a Hirsau. Z nejstarších částí se zachoval zejména románský dvojkostel sv. Tomáše a sv. Mikuláše. Dvě za sebou řazené lodě vznikaly postupně v 1. polovině 12. století a jsou od sebe odděleny koridorem. V 15. století byl klášter centrem reformního hnutí.

CLUS

   Na počátku Bursfeldské kongregace stál John Dederoth z Nordheimu, který byl od roku 1430 opatem v Clus. Zde uskutečnil významné reformy, které jej roku 1433 přivedly do čela zanedbaného opatství Bursfelde, kde se mu za pomoci mnichů z benediktinského kláštera v Trevíru podařilo zavést disciplínu. Před svou smrtí v roce 1439 zahájil rovněž reformu kláštera Reinhausen u Göttingenu.

FISCHBECK

   Ženský klašter založila v roce 955 šlechtična Helmburgis na statku darovaném králem Otou I., který přijal klášter pod svou ochranu. Trojlodní plochostropá bazilika na křížovém půdorysu vznikla na počátku 12. století. Halová krypta bývá datována k roku 1120. Po požáru v roce 1234 došlo k dalším stavebním úpravám.

FREDELSLOH

   Kostel je jediným pozůstatkem klášterního komplexu z 12. století, který byl založen mohučským arcibiskupem Adalbertem I. pro augustiniány kanovníky. Pragmatická lokace na hranici arcibiskupství měla zabránit rozpínavosti kláštera Paderborn a z tohoto důvodu byl klášter vybaven příjmy a obrovským majetkem. Krátce po založení byl rozšířen o ženskou část. Ženská komunita, ač po roce 1542 protestantská, zde vydržela až do poloviny 17. století.

GOSLAR

   Významnou románskou památkou 12. století je evangelický kostel Neuwerkkirche v Goslaru. Byl postaven před hradbami města pro sestry, které přišly z durynského Ichtershausenu. Původní konvent žil podle regulí cisterciaček, ačkoliv nepatřil do řádu. V roce 1199 byl proměněn v klášter benediktinek.

GOSLAR

   Kostel sv. Jakuba je po kostele sv. Šimona a Judy druhým nejstarším kostelem v Goslaru. V 11. století měl podobu plochostropé trojlodní baziliky s příčnou lodí a dvěma bočními apsidami. Ve 12. století byl přistavěn westwerk s polygonálními věžemi a vrchnostenskou tribunou, který se zachoval do dnešních dnů. Kolem roku 1250 došlo k zaklenutí lodi a následně k rozšíření chóru. V letech 1506 – 1512 byla bazilika přestavěna na halový kostel.

GOSLAR

   Kostel sv. Kosmy a Damiána je poprvé doložen v roce 1151 jako ecclesia forensis a sloužil jako hlavní farní kostel. Původní stavba vznikla již v 11. století a z této doby pochází zapadní část, která nese dvě polygonální věže vysoké cca 66 m. Zvonová komora se třemi zvony je umístěna v prostoru mezi věžemi.

GOSLAR

   Z výstavného klášterního kostela sv. Šimona a Judy poblíž císařské falce zbyla pouze severní předsíň, neboť stavba byla do roku 1822 rozebrána na stavební materiál. Klášter byl založen za Jindřicha III. a poprvé je doložen v roce 1047. Zmiňovaná předsíň pochází z 12. století a pozoruhodné jsou zejména sloupy a hlavice s maskami a draky, které dle nápisu tesal kameník Hartmann. Nad vstupem do předsíně se nalézají dvě řady figur z doby mezi léty 1230-1240, které v dolním pásu představují sv. Šimona a Judu a sv. Matouše. Po stranách pak stojí figury císařů Jindřicha III. a Fridricha Barbarossy,

GOSLAR

   Impozantní císařská falc, kterou popisuje kronikář Lambert z Hersfeldu, se nacházela na jižním okraji města. Byla oblíbenou rezidenci sálských císařů a skládala se z paláce, patrové kaple sv. Oldřicha a z dnes zaniklého kostela Panny Marie. V blízkosti falce se nacházel kolegiátní kostel sv. Šimona a Judy. V 19. století byla autentičnost paláce znehodnocena romantickými úpravami.

HAMELN

   Hameln je známé skrze pověst, kdy jistý pištec odvedl z města 130 místních dětí a už méně pro své architektonické pamětihodnosti. Nutno dodat, že řada lidí obeznámených s pověstí netuší, že takové město vůbec existuje. Nejstarší památkou Hameln je minstr sv. Bonifáce v jihozápadním nároží města. V roce 1280 byla románská bazilika přestavěna na gotický halový kostel.

HELMSTEDT

   Klášter Marienberg založil v roce 1176 opat Wolfram z Kirchbergu pro augustiniánské kanovnice. V roce 1230 stanovil opat Gerhard z Grafschaft počet kanovnic na čtyřicet, laických sester na čtyři a kněžích na pět. Během reformace byl klášter rozpuštěn. V 19. století byl po stavební stránce obnoven. Z románské doby se zachovaly fragmenty vitráží, které byly pospolu instalovány do okna v severním transeptu.

HELMSTEDT

   Bývalý benediktinský klášter má počátky už v roce 798, kdy zde byla během výpravy Karla Velikého na Labe založena sv. Ludgerem misionářská cela. Z nejstarších staveb se zachovala krypta sv. Felicity a patrová kaple z poloviny 11. století. Románská trojlodní bazilika byla stavěná podle sesterského kláštera ve Werdenu u Essenu.

HILDESHEIM

   Významným biskupem v Hildesheimu byl Bernward, který se zasloužil jak o přestavbu dómu, tak o založení benediktinského kláštera. Západní kryptu klášterního kostela si biskup zvolil za místo posledního odpočinku a vysvětil ji v roce 1015. V roce 1022 byl skutečně do krypty uložen a jeho nástupce Godehard vysvětil dokončený chrám sv. Michaela v roce 1033. Přestože byla stavba těžce poškozena za 2. světové války, je dnes jednou z nejvýznamnějších otonských památek a spolu s dómem je zapsaná na seznamu UNESCO.

HILDESHEIM

   Podobně jako v Havelbergu je i součástí katedrály v Hildesheimu pevnostně vyhlížející westwerk připomínající otonskou stavební tradici. Ostatně součástí katedrálního pokladu je několik uměleckých skvostů z 11. století. Patří sem zejména bronzové dveře biskupa Bernwarda datované okolo roku 1015, Bernwardův bronzový sloup určený pro kostel sv. Michaela nebo Hezilův kruhový lustr, jehož mladší románské analogie najdeme v Cáchách nebo Comburgu.

HILDESHEIM

   Sv. Gedehard byl biskupem v Hildesheimu v letech 1022-1038. Svatořečen byl v roce 1133 a k jeho cti byl biskupem Bernhardem založen klášter, který byl dokončen v roce 1172. Klášter přečkal reformaci jako katolický a existoval až do sekularizaci, kdy se uvažovalo o jeho demolici. Jen díky osobnímu nasazení kněze Helda, zůstal zachován jako farní. V roce 1945 zůstal jediným nepoškozeným kostelem ve městě a až do roku 1960 sloužil jako biskupská katedrála.

IDENSEN

   Na první pohled nenápadný kostel je zajímavou sondou do první poloviny 12. století. Jde o vlastnický kostel, který si na svých državách postavil v letech 1129 – 1134 biskup Sigwart z Minden. V roce 1140 zde byl biskup dokonce pohřben, ačkoliv přesné místo jeho posledního odpočinku není známé. Cennou složkou interiéru jsou románské nástěnné malby, kde převažují starozákonní biblické scény.

KEMNADE

   Bývalý klášterní kostel Panny Marie se nachází na předměsti Bodenwerder. Trojlodní bazilika na křížovém půdorysu představuje tipickou ukázku sálské architektury. Apsida v šířce chóru zakončovala východní stranu, další dvě apsidy bývaly na ramenech transeptu. Kromě apsid chybí 20 m západní části lodi i západní věž, které byly ubourány po třicetileté válce.

KÖNIGSLUTTER

   K tzv. císařským dómům počítáme i opatskou baziliku v Königslutteru, kterou založil v roce 1135 císař Lothar III. jako svou rodinnou hrobku. Stavba dokončená v roce 1070 nezapře italské vlivy a v severoněmeckém prostředí je podobně jedinečná jako „tisíciletá“ lípa císaře Lothara, která roste v těsné blízkosti.

LOCCUM

   Klášter Loccum byl založen v roce 1163 z podnětu hraběte Wilbranda z Hallermundu. Cisterciáci přišli z kláštera Volkenroda a prvním opatem se stal Ekkehard. Opatství bylo pod přímou ochranou papeže i císaře a bylo územně nezávislé. V 16. století se pod tíhou reformace stal klášter luteránským a luteránská komunita zde působí dodnes. Klášter je ceněn pro vysokou zachovalost středověkých konstrukcí. Kromě kostela se zachovala křížová chodba a prakticky celá kvadratura. Středověký původ má hospodářský dvůr i klášterní brána.

MARIENTAL

   Cisterciácký klášter byl založen roku 1143 falckrabětem Bedřichem II., který zde našel místo posledního odpočinku. Klášter byl osazen dvanácti mnichy z Altenbergu pod vedením opata Boda z Amelungsbornu. Mniši se zdrželi do 16. století, poté byly budovy využity jako protestantská škola. Zachovala se románská bazilika i kvadratura s vybouranou křížovou chodbou.

MÖLLENBECK

   Pozdně gotická stavba z let 1478 – 1505 byla postavena na místě starší vyhořelé svatyně. Ta zde existoval již od otonských časů neboť první písemná zmínka o klášteře pochází z roku 896, kdy založení potvrdil císař Arnulf Korutanský. Nejstaršími stavebními částmi jsou dvě okrouhlé věže v západním průčelí a krypta. Fragment náhrobku z posledního obrázku pochází z 12. století.

OSNABRÜCK

   První katedrála zde stála již v době Karla Velikého. Nejstarší stojící pozůstatky jsou z fáze budované po roce 1100. Sem patří polygonální věž nad křížením lodí i západní dvojvěžové průčelí. Nejstarší výbavou interiéru je románská křtitelnice z roku 1220 a vítězný kříž z roku 1230. Románské jsou rovněž ambity, které přiléhají k jižní straně katedrály.

RIDDAGSHAUSEN

   Klášter na předměstí Brunšviku byl založen roku 1145 mnichy z Amelungsborn a vznikl z podnětu Ludolfa z Wenden. V roce 1275 byl vysvěcen gotický kostel, který se stavěl 60 let. Kromě kostela se zachovala ještě klášterní brána z konce 12. století. Velkou událostí v životě kláštera bylo udělení biskupských práv opatovi papežem Sixtem IV.

SCHÖNINGEN

   Po zániku kláštera sv. Vavřince v Ostendorfu byl v roce 1120 založen nový klášter pro augustiniány kanovníky. Šlo o jednoduchou plochostropou baziliku zasvěcenou témuž patronovi. Do roku 1235 byl kostel rozšířen a zaklenut. Z této doby pochází románský Ostwerk se dvěmi věžemi. K dalšímu rozšíření došlo na počátku 15. století.

SUPPLINGENBURG

   Johanniskirche je pozůstatkem starého vodního hradu, který vznikl pravděpodobně v 10. století za pánů z Haldenslebenu. Z rodu pozdějších majitelů ze Supplingenburgu pocházel i císař Lothar III., který z hradu učinil hlavní rezidenci. V roce 1130 založil na svém hradě kolegiátu, jejíž součástí byl i mohutný westwerk. Na sklonku 12. století zde bylo zřízeno templářské komturství a později zde působili johanité.

WALKENRIED

   Jeden z nejstarších cisterciáckých klášterů v současném Německu byl roku 1129 osazen mnichy z Kampu. Už v roce 1137 byl vysvěcen první kostel a založeno první přeživší dceřiné opatství, klášter Pforta. Walkenried prosperuje z důlní a hutnické činnosti v pohoří Harz. V roce 1290 je po 80 letech výstavby vysvěcen nový monumentální chrám, jehož torzální pozůstatky lze obdivovat dodnes.

WILDESHAUSEN

   Kostel sv. Alexandra byl dokončen v roce 1270 a podle stránek luteránské farnosti, která objekt spravuje, jde o jedinou baziliku na Oldenbursku. Dominantou stavby je hranolová věž, která dosahuje výšky cca. 55 m. V kostele byla uctívána relikvie mučedníka Alexanda a při kostele sídlil sbor kanovníků. Z obytných částí se zachovalo východní křídlo z 10. století, které je pokládáno za jednu z nejstarších obytných památek v Německu.

WÖLTINGERODE

   Benediktinský klášter byl založen v roce 1174. V roce 1188 potvrdil císař Fridrich I. Barbarossa klášter jako cisterciácký. V roce 1208 je poprvé doložen klášterní kostel, který si románský charakter zachoval až do dnešních dnů. Od poloviny 14. století jsou známé poutě. V roce 1523 připadl klášter do světských rukou. V roce 1542 přišly do kláštera luteránské sestry a od roku 1643 byl klášter opět katolický.

WUNSTORF

   Kolegiátní a farní kostel založil ve Wunstorfu v roce 871 biskup Theoderich z Minden. Z otonské baziliky, která byla postavena po roce 1010, se zachovala v západní části mohutná arkáda o třech obloucích, která ukazuje na bazilikální trojlodí se třemi věžemi. Obnova kostela po požáru z roku 1183 změnila půdorys na křížový. Bazilika byla zaklenuta a v západním průčelí postavena věž.