D Ř E V Ě N É   K O S T E L Y   V   P O L S K U

   Dřevěné kostely mohou být tématem na celý život. Možná ale trochu záleží, kde se člověk narodí. Zatímco v severní Evropě je dřevěný kostel něco zcela běžného, Jihoevropan o dřevěném kostele nemusel na své pozemské pouti ani slyšet, natož nějaký vidět. My ve střední Evropě bychom povědomí míti měli, ale i zde najdeme rozsáhlé oblasti, kde o dřevák nezavadíme. Rájem dřevěných kostelů ve střední Evropě je Polsko, ale ještě lépe onen dřevěný ráj vystihují Karpaty. Zde se zaručeně s dřevěným kostelem potkáme, ať už v našich Beskydech, na Slovensku, Ukrajině nebo Rumunsku.

   Podoba dřevěných kostelů je velmi rozmanitá. Jsou vesměs malé, ale často velmi členité a zdobné. Na pohled strohý kostel, obvykle nadchne ve svém interiéru. U kostelů východního ritu je větší důraz kladen i na exteriér. Každou ze tří základních částí kostela, přesněji cerkve, prozrazuje samostatné cibulovité zastřešení, často náročně profilované. Cerkve východního ritu, tedy nejčastěji cerkve pravoslavné a řeckokatolické, bezpečně od katolických rozpoznáme především podle symbolu trojramenného kříže, v interiéru nechybí ikonostas. Zvláštní skupinou kostelů jsou kostely hrázděné, které sloužily zejména protestantům. Ve větší míře se dochovaly v Německu nebo západním Polsku.