D Ř E V Ě N É   K O S T E L Y   A  C E R K V E

   Dřevěné kostely mohou být tématem na celý život. Možná ale trochu záleží, kde se člověk narodí. Zatímco v severní Evropě je dřevěný kostel něco zcela běžného, jihoevropan o dřevěném kostele nemusel na své pozemské pouti ani slyšet, natož nějaký vidět. My ve střední Evropě bychom povědomí míti měli, ale i zde najdeme rozsáhlé oblasti, kde o dřevák nezavadíme. Rájem dřevěných kostelů ve střední Evropě je Polsko, ale ještě lépe onen dřevěný ráj vystihují Karpaty. Zde se zaručeně s dřevěným kostelem potkáte, ať už budete v Polsku, na Slovensku, Ukrajině, Rumunsku nebo v severní polovině naší vlasti.

   V naší zemi je početná enkláva dřevěných kostelů v oblasti Moravsko-Slezských Beskyd. Něco málo najdeme i v Jeseníkách a několik kostelů je roztroušených po východních Čechách, zbytek republiky nestojí za řeč. Bývalo lépe, původní dřevěné kostely se ale z církevních důvodů postupně nahrazovaly zděnou architekturou, proto se jich mnoho nedochovalo. Ty dochované nejdeme nejčastěji v horách, mimo staré sídelní oblasti, ale především tam, kde nebyl důvod nebo prostředky k obměně. Pravidla to ale žádná nemá, tisíce dřeváků zaniklo, existence jiných dodnes udivuje.

   Naše nejstarší dřevěné kostely se hlásí do 15. století, zejména v Norsku ale můžeme obdivovat sloupové kostely tzv. stavkirke, které byly stavěny už ve 12. století. Jeden takový najdeme i v Krkonoších a jeho plánovaný konec je typickým příkladem osudu nevyhovujících dřevěných kostelů. V polovině 19. století se obyvatelé norského Vangu zkrátka rozhodli, že potřebují kostel větší, a tak starý prodali jako palivové dříví. Jejich kostel měl ale štěstí, plamenům ušel a byl přestěhován do horské vsi Bierutowice. Na Sněžku je to odtud 5 kilometrů.

   Podoba dřevěných kostelů je neuvěřitelně rozmanitá. Jsou sice malé, ale často velmi členité, zdobné a řezbářsky náročně provedené. Napohled strohý kostel, obvykle nadchne ve svém interiéru. U kostelů východního ritu je větší důraz kladen i na exteriér. Každou ze tří základních částí kostela, přesněji cerkve, prozrazuje samostatné cibulovité zastřešení, často náročně profilované. Cerkve východního ritu, tedy nejčastěji cerkve pravoslavné a řeckokatolické, bezpečně od katolických rozpoznáme především podle symbolu trojramenného kříže, v interiéru nechybí ikonostas. Takové chrámy u nás nejsou původní. Byly přivezeny z východního Slovenska nebo Podkarpatské Rusi. Zvláštní skupinou kostelů jsou kostely hrázděné, které sloužily zejména protestantům. V dostatečném množství se dochovaly v Německu nebo Dolním Slezsku, u nás jsou zcela ojedinělé.

   Moje praktické zkušenosti s dřevěnými kostely stojí na souboru, který je jen o málo vyšší, než níže prezentované ukázky. Je tedy zřejmé, že z několika tisíc dochovaných dřeváků, jsem osobně navštívil jen zanedbatelný zlomek. Mešitu jsem neviděl žádnou a poslední dřevěná synagoga byla už rozebrána.

BARWAŁD DOLNY
BIAŁKA
BIESIADKI
BRANÍK
BROUMOV
DĘBNO
DOBŘÍKOV
FAVORIT
GĄSAWA
GIECZ
GOŁKOWICE
GOSPRZYDOWA
GRUSZÓW
GRZMIĄCA
GWOŹDZIANY
HRADEC KRÁLOVÉ
HRONSEK
HUMENNÉ
CHRÓŚCIN
JAWOR
JURKÓW
KAMIEŃCZYK
KEŽMAROK
KLECZANÓW
KLEPÁČOV
KOZOJEDY
KRYŠTOFOVO ÚDOLÍ
KRZYWICZYNY
LACHOWICE
ŁAPANÓW
LIPNÁ
LIPNICA MUROWANA
LUBLINIEC
MARŠÍKOV
MĚNÍK
MILICZ
MIROĽA
MNICHÓW
MODLNICA
MOGIŁA
NIŽNÝ KOMÁRNIK
NOWA BYSTRZYCA
ODROWAŹ
OPOCZNO
OSTRÓW LEDNICKI
PACZOŁTOWICE
PRAHA PETŘÍN
PROŚLICE
RACIECHOWICE
RACŁAWICE
RADKOWICE
RODAKI
ROŽNOV POD RADHOŠTĚM
ROŽNOV POD RADHOŠTĚM
RYBNICA LEŚNA
SIERPNICA
SLAVOŇOV
SOBOLÓW
STARÁ ĽUBOVŇA
STOŽECKÁ KAPLE
SULÓW
SULÓW
ŚWIDNICA
TOKARNIA
TUM
VALAŠSKĚ MEZIŘÍČÍ
VELINY
VELKÁ LHOTA
VYSOČANY
WIERZBICA DOLNA
WIERZBICA GÓRNA
WITÓW
ZALESIE
ŽÁROVÁ
ŽATEC
© burda 2008-016