D V O J B R Á N Y

   Hádám, že česká terminologie pro „dvojbrány“ žádnou škatulku nemá. V němčině se někdy používá termín „Doppeltore“, což pro naše potřeby překládáme jako Dvojbrány. Na mysli máme brány vybavené dvěma z vnějšího prostoru samostatně přístupnými portály, které spolu zároveň vytváří jednotný architektonický rámec. Jde o velký portál (Fahrtor), který se otevíral pouze jezdcům a povozům a v zásadě byl trvale zavřený, a sousedící malý portál (Manntor), který sloužil chodcům, byl snáze kontrolovatelný a býval vybaven vlastním padacím mostem. Standardně byl vstup pro pěší řešen dveřmi ve vratech hlavního portálu, avšak pro každý pohyb branou bylo nutné spouštět padací most nebo jej nechat trvale spuštěný. Provoz brány pomocí dvou samostatných portálů výrazně zvyšoval obranyschopnost fortifikace a minimalizoval moment překvapení ze strany záškodníků.

   Na fortifikacích se silnějším provozem se dvojbrány vyskytují se dvěma velkými průjezdními portály, kdy jeden sloužil k cestě ven a druhý k cestě dovnitř. Z příkladů můžeme uvést např. Mostovou bránu hradu Malbork, avšak takovéto řešení bylo již dávno předtím zcela běžné ve městech a v kastelech antického světa. Stačí vzpomenout na trevírskou Porta Nigra. Existují rovněž brány se třemi i více portály. Takové nacházíme ve středověku výjimečně ve městech (např. Cittadella) od renesance postupně i na vrchnostenských sídlech a moderních pevnostech (např. Moravská Třebová), avšak zde již šlo více o estetickou symetrii než o funkční opodstatnění.