EF - R U I N E N


38 ruin na písmena E a F

EBERBACH

   Vysoko nad městem Eberbach nacházíme zajímavou hradní trojici. Hrady sdílí společnou ostrožnu a jsou od sebe odděleny pouze šíjovými příkopy. Nazývají se Přední-, Střední- a Zadní- a mají velmi podobné dispozice s palácem a čtverhranným bergfritem. Nejstarším hradem je Vorderburg, přístupný od severu, s věží na koso v čele dispozice. Z původního předhradí se později stal hrad Mittelburg, jehož věž se nachází uprostřed nádvoří. Hinterburg je pak přístupný od jihu branou u paty bergfrítu.

       

EBERSBURG*

   Hrad Ebersburg je součástí zajímavého pevnostního celku, který vznikl v neklidné době mezi lety 1247-1263, kdy o moc v zemi zápasili dědici durynských landskrabat s hrabaty z Anhaltu. V blízkém okolí Ebersburgu vzniklo celkem pět opevnění, přičemž Schadewald a Friedenland lze považovat za samostatné hrady a jako takové rovněž vstoupily do písemných pramenů. .

       

ECKARTSBURG

   Má se za to, že hrad na starším valovém opevnění založil okolo roku 998 míšeňský markrabě Ekkehard I., avšak pod názvem Eggehardesberc je hrad poprvé připomínán až v roce 1066. Po vymřeni Ekkehardingenů připadl hrad na mocného šlechtice Wiprachta Grojčského. Od roku 1121 patřil hrad durynským landskrabatům a po jejich vymření se v roce 1247 dostává do rukou Wettinů. Ti zde s přestávkami zůstávají až do roku 1815.

       

EDELŠTEJN*

   Z kdysi rozsáhlého a dobře opevněného hradu mnoho nezbylo. Ukrývá se v lesích jesenických hor a trpělivě počítá spíše zbloudilé návštěvníky. Vznikl ve 13. století nejspíše v souvislosti s těžbou zlata. Do písemných pramenů však vstoupil jako předmět sváru vratislavského biskupa Tomáše II. a vratislavského knížete Jindřicha IV.

   Mezi dalšími držiteli se objevují opavská, hlubčická a opolská knížata, přičemž daleko nejvýznamnějším majitelem hradu byl opolský kníže Bolek, který po požáru z roku 1445 vtiskl hradu konečnou podobu. Za pánů z Poděbrad byl hrad zneužit Janem ze Žerotína, a proto už v roce 1467 dobyt a rozmetán vojsky vratislavského biskupa Jošta z Rožmberka. Více nebyl obnoven.

       

EGERBERK**

   Impozantní zřícenina hradu na jednom z kopců Doupovských hor ohlásila svůj vznik zřejmě na počátku 14. století. Ještě jako hrad byla výrazně přestavěna a bydlení zkvalitněno dvěma mohutnými paláci. V tom zachovalejším můžeme ještě dnes spatřit spoustu zajímavostí, především dvěmi poli křížové klenky opatřenou arkýřovou kapli. V 16. století byl hrad opuštěn pro ještě pohodlnější a hlavně dostupnější zámek Felixburk.

       

EHRENBERG

   Po čase zase jednou méně vhodný hrad, který jsem si vybral k přenocování. Uzavřené a nepřístupné jádro hradu pochází ze 12. století a stojí zde 50 m vysoká věž z roku 1235. Spíše nedoporučuji černé pokusy o jeho návštěvu. Fyzicky je to náročné, nadto snadno vyplašíte dravé ptáky, které tam chovají ve voliéře. Z návštěvy tak nebudete mít dobrý pocit ani vy, natož ptáci. V soukromém vlastnictví je i doposud obydlené předhradí, do kterého se vstupuje 30 m vysokou věžovitou bránou. Ani zde jsem se pod okny hradních pánů necítil příliš svobodně, přesto jsem navštívil kapli a nakonec tu i přespal.

     

EHRENBURG*

   Pohled na hrad je ohromující a v tichém úžasu se tím směrem vydržím dívat dlouhé minuty. Geniem loci je především efektivně situovaný dvouvěžový bergfrit, který pod různými úhly zcela mění siluetu hradu. Pro našince je tento typ věže zcela cizí, avšak v západoevropském prostoru nikterak neobvyklý.

   Ehrenburg však šokuje dále. Jde především o nástupní rampu do horního hradu, která je tvořena spirálovitě vedeným tunelem. Rampa je součástí renesančního opevnění z počátku 16. století a je vybavena kasematy a dělovými kobkami. Osou stavby je komín, který vytahoval z objektu prach a zplodiny. Nic podobného jsem dosud neviděl.

   A neviděl bych nic, kdyby při mě opět nestál můj nebeský průvodce. Na minutu přesně jsem se vmísil do skupiny žáků, kteří právě byli vpouštěni vstupní branou. Byl zavírací den a děti zde měli speciální výukový program. Na malou chvíli jsem si zahrál na pedagoga německé mládeže a těžká vrata za námi zaklapla.

       

EHRENFELS*

   Na jedné z nejromantičtějších rýnských zřícenin je strhující především poloha v místě, kde se údolí řeky dramaticky zužuje. Strategická pozice dala vzniknout nejen celnímu hradu Ehrenfels, nýbrž i protějšímu hradu Klopp a především uprostřed proudů stojící věže Mäuseturm ze 14. století.

   Pro stavitele hradu byl natolik důležitý dosah řeky, že postavili hrad na nepatrném skalním výběžku uprostřed dlouhé stráně, která jinak prudce padá do rýnských vln. Proti stráni vystavěli mohutnou štítovou zeď ukončenou dvěmi okrouhlými věžemi o výšce 33 m. I s takovouto vychytávkou muselo obráncům hradu hodně bolet za krkem.

     

EIBENSTEIN**

   Nejstarší doklad o existenci hradu máme k roku 1194, kdy z pramenů vystupují Rivin a Leopold z Iwensteina. Potomci tohoto rodu drží hrad až do 16. století a byli to nejspíš oni, kdo hrad neznámo kdy opustili. Dílčím způsobem využívaný hrad přežíval ještě další desetiletí, nicméně jako neudržovaný se postupem času proměnil ve zříceninu. V současnosti je v majetku hrabat z Hoyos.

       

EISENBERG

   Původní oválný hrad s plášťovou zdí postavili okolo roku 1315 na napjaté bavorsko-tirolské hranici páni von Hohenegg. V průběhu staletí zvelebovaný hrad byl spolu s okolními hrady Hohenfreyberg a Falkenstein zbytečně spálen v roce 1646. To ze strachu, že by jej mohla využít nepřátelská armáda, která v oblasti na konci třicetileté války operovala. Žádný z hradů již poté nebyl obnoven. .

       

ENTRECHAUX*

   Biskupský hrad Entrechaux je nepřístupný, nicméně vám všem, kteří máte odvahu jej pokořit, vřele doporučuji. Pozornost věnujte především klenbám gotických paláců, jsou k popukání. Hrad vstupuje do psané historie rokem 1108, kdy papež Pascal II. potvrzuje Rostangovi, biskupovi z Vaison, donaci bratří Geoffreye a Bertranda z roku 1056.

       

EPPENSTEIN*

   Při pohledu na vápencový útes s hradem musí být každému jasné, že hledí na místo nedobytné. Samozřejmě tomu tak není. I tvůrci hradu si byli vědomi, že pevnost je díky své poloze až příliš snadno odříznutelná od okolí, a proto byl tento handicap řešen mohutným předsunutým opevněním. Ptáte-li se, zda byl hrad přesto někdy dobyt, odpověď zní - byl.

       

ERFENSTEIN

   Zcela zapomenutý hrad, který jsem jen shodou okolností vylovil z archivu. Z hradu zbyla pouze úzká čtverhranná věž vyzděná z bosovaných kvádrů. Věž sice není přístupná, ale z terasy pod ní je nádherný výhled na sousední hrad Spangenberg.

       

ESCH*

   Mezi nejvyhledávanější památkové rezervace v Lucembursku patří ves Esch pod skalnatým hřebenem v ohbí řeky Sauer. V obraně sídliště, z jehož opevnění se doposud dobře dochovaly dvě věže z 15. století, sehrál nezanedbatelnou roli především hrad, včetně předsunuté věže zvané Hladomorna. Ze zřícenin hradu byla v roce 1906 obnovena hradní kaple.

       

ESSEG

   Hrad je poprvé zmiňován v roce 1233 a jeho název je pravděpodobně odvozen od osobního jména. Zakladatelem hradu byl Ondřej Igmándi, nicméně rod, který se po hradě později psal, je v Ecsegu známý až od roku 1367. Posledním majitelem hradu byl Pavel Kinizsi. Přežívající hrad byl později vyhozen do povětří Turky a dnes z něho zbyla pouze jediná bašta a krátký úsek obvodové hradby.

     

FAGNOLLE

   Podobně jako zámky Zvěstov a Deštné patří i vodní hrad Fagnolle do top výběru z hořké skupiny památek, jejichž majitelé neměli pro moji návštěvu pražádné pochopení. Jsou to památky, ke kterým jsem nebyl nejen vpuštěn, ba co víc, jsou to objekty, z jejíchž blízkosti jsem byl i hrubě a nepříliš uctivě odvelen. Krom toho, že nevinným účastníkem byl i můj otec, je Fagnolle pikantní také tím, že nás při odjezdu sledoval vyděšený hradní pohůnek, setřesený až po mnoha kilometrech úhybným manévrem do stínu jedné usedlosti.

     

FALAISE

   Falaise je známé skrze Viléma Dobyvatele, který se okolo roku 1028 narodil na zdejším věhlasném hradě. Již tehdy šlo o prosperující středisko v srdci Normandie, čítající až 4000 obyvatel. Z původního hradu se však mnoho nedochovalo. Falaise po otcově smrti získal Vilémův nejmladší syn Jindřich I. Beauclerc, od roku 1100 anglický král, který rodové sídlo kompletně přestavěl po vzoru moderních ostrovních hradů. Doposud dochovaný donjon s vnitřním nádvořím je ukázkovým příkladem vrcholné normanské architektury.

       

FALKENSTEIN**

   Právě hornorakouský Falkenstein je nejčastěji spojován s vlivným šlechticem z rodu Vítkovců, Závišem z Falkenštejna, který predikát užíval po své matce Perchtě. Záviš se proslavil jako rádce krále Václava II. a především jako milenec královny vdovy, Kunhuty Uherské. Po příchodu Guty Habsburské (nové české královny) do Prahy rychle ztratil politický vliv a ve vleklém sporu Přemyslovců s Vítkovci byl roku 1290 před hradem Hluboká popraven svým rivalem Mikulášem Opavským, nemanželským synem krále Přemysla.

       

FALKENSTEIN**

   Do psané historie vstupuje Falkenstein v 11. století, za krále Jindřicha III., kdy zde vznikla fara a hrad Thayaburg. Je pravděpodobné, že původní hrad byl součástí farního dvora o čemž by mohla svědčit i pevnostní architektura současné fary. Od počátku 12. století se připomíná hrad Falkenstein, který již zajisté stál na vrcholu vápencové kupy, kde využil pozůstatky zemní fortifikace původně neolitického hradiště. To bylo dle dosavadních archeologických poznatků nejstarším opevněním ve střední Evropě (4500 BC).

       

FALKENSTEIN

   Se svou nadmořskou výškou 1277 m je Falkenstein nejvýše položeným hradem v Německu. Byl postaven ve 13. století Meinhardem II. Tirolským za jediným účelem - demonstrovat postavení svého pána vůči bavorskému vévodství a augšpurskému biskupství.

   Zajímavé jsou rovněž plány bavorského krále Ludvíka II., který si liboval ve stavbě okázalých zámků. Ze zříceniny Falkensteina, který získal v roce 1884, chtěl udělat „poslední loupežnické refugium“. Na své projekty opakovaně žádal státní kasu o příspěvky, nicméně poté, co ministru financí nařídil prodat Bavorsko a koupit novou zemi kdesi v Jižní Americe, byl prohlášen za nesvéprávného a sesazen z trůnu. Zemřel jen pár dní poté za dosud nevyjasněných okolností.

       

FALKENSTEIN*

   Prohlídka hradu se ukázala jako značně dobrodružná. Pro havarijní stav byl hrad v čase mé návštěvy uzavřen, byť před lety prošel kompletní rekonstrukcí. Jak dokládají přiložené fotografie, i moderní doplňky časem zestárnou, a tak po překonání úvodní mříže nezbývalo, než na nejvyšší plató hradu lézt po relativně stabilních železných konstrukcích. Dřevěné části mostů a schodů často chyběly a těm zbývajícím se příliš věřit nedalo.

       

FELS**

   Na turisticky vyhledávaném hradě bývá živo. Živo a veselo tu zajisté bývalo i ve středověku, kdy zde žilo i několik rodin rozvětveného rodu pánů z Fels. Z těchto důvodů bylo téměř celé jádro zastavěno obytnými budovami. Z komfortních paláců zaujme homburský palác (kolem roku 1350) stavěný z důvodu sňatku bratrů Konráda a Bedřicha z Homburgu se sestrami Irmgardou a Matyldou z Felsu. Ještě zajímavější je však palác pánů z Criechingen (kolem roku 1385), který byl příkladně rekonstruován v letech 1983-1987.

       

FIĽAKOVO

   Původně románský hrad se stal významnou protitureckou pevností. Později se renesanční opevnění hodilo právě Turkům. Pevnost však byla jednoho dne zničena, a proto se v současnosti dává do kupy. Nejprve byla opravena tak trochu puristicky pentagonální Bebekova bašta, kterou do té doby obývala městská chudina.

     

FLECKENSTEIN*

   Asi nejznámějším a nejvíce navštěvovaným hradem francouzské strany Wasgau bude hrad Fleckenstein. Však má také mimořádně rozsáhlý skalní hrad co nabídnout. Zejména mladší návštěvníci uvítají těsné a nekonečné chodby vyvrtané do skalního bloku, fajnšmekři pak možná ocení skalní místnost s rumpálem, ze které byla za pomoci lanových drah obsluhována sousední studniční šachta.

   Hrad patřil mocnému rodu pánů z Fleckensteina, kteří se od 12. století politicky angažovali. V největší slávě bylo z rodového hradu spravováno 6 krajů v rozsahu až 35 vsí. Rod vymřel v roce 1720.

       

FLUHENSTEIN

   Moje velká cesta po oblasti Allgäu začala právě zde, na křehkém hradě Fluhenstein. Velmi mladý podhorský hrad založil ve druhé polovině 14. století Oswald von Heimenhofen, avšak dědici jej prodali v roce 1477 augšpurskému biskupství. Za biskupa Friedricha von Zollern byla na hradě zřízena kaple sv. Alexia, vysvěcená roku 1501. V roce 1769 je prázdný a opuštěný hrad popsán jako podmíněně obyvatelný.

       

FRANCHIMONT*

   Jedna z nejmohutnějších zřícenin Belgie se nachází v Ardenách poblíž města Theux. Hrad z poloviny 11. století byl majetkem lutyšského biskupství a v pozoruhodnou pevnost byl proměněn na počátku 16. století. Tehdy vzniklo mohutné vnější opevnění s kasematy a pěticí dělových bašt v nárožích. Klasický vzhled měla pouze bašta při vstupní bráně v severovýchodním nároží, ostatní byly redukovány do jakýchsi „bunkrů“ přizděných k patě obvodové hradby a touto zpřístupněné schodišti v síle zdiva.

       

FRANKENSTEIN

   Viktor Frankenstein je mladý vědec ze Ženevy, kterému se během studií v Ingolstadtu podaří vdechnout život umělému člověkovi. Navzdory plánům se třímetrové monstrum po oživení stává zrůdou a budí odpor. Poté co stvůra zabije malého Viktorova bratra, je jediným cílem Frankensteina najít způsob, jak svůj výplod zničit.

       

FRANKENSTEIN

   Úspěšný horor Mary Shelleyové tentokrát necháme být, byť by s ním, soudě podle některých indicií, byli někteří žabkovičtí rádi spojováni. Věnujme se proto hradu a zejména jeho české historii.

   Už v roce 1335 obléhala hrad česká vojska, aby byl o rok později dán do zástavy Lucemburkům. Zástava nebyla vyplacena, a proto Mikuláš Malý prodal v roce 1351 Žabkovice Karlu IV., který z hradu učinil sídlo českých králů. Po zničení husity přešel hrad na Jiřího z Poděbrad, rovněž pozdějšího českého krále. Nejvíce však Žabkovice proslavil vnuk krále Jiřího, Karel I. z Poděbrad, který pozvedl význam města a po roce 1524 zásadně přestavěl starý hrad za účasti pražského stavitele Benedikta Rejta, toho času dvorního architekta Kazimíra Jagellonského.

       

FRAUENBURG

   „K Vaším službám chci stále žít,
skládám Vám srdce, život, odvahu.
K Vaším službám po všechny své roky být.
Bůh dá, že Vaší přízeň nezklamu.“

   Autorem volně přebásněné strofy není nikdo jiný než Ulrich von Liechtenstein. Obdiv k ženám tohoto štýrského politika a především slavného minnesengra není patrný jen z jeho rozsáhlého díla, ale rovněž i z názvu jeho oblíbeného hradu, který dostal od svého otce Dietmara v roce 1248. Tvorba rytíře z Frauenburgu je zaznamenána v heidelberské sbírce milostných básní a písní Codex Manesse, ale i v ryze vlastních sbírkách Frauendienst nebo Frauenbuch.

     

FREJŠTEJN*

   Můj oblíbený hrad v rozmilé krajině Dyje je doložen již roku 1250. Možná byla příčinou relativně brzkého vzniku hradu blízkost raně středověkého centra ve Znojmě, možná těsné vazby k rakouskému vévodství. Nejvíce hrad proslavili Krajířové z Krajku, kteří se rovněž postarali o jeho zkázu. Už jen labutí písní byla nedokončená rekonstrukce reprezentovaná k opevnění přistavěnou polygonální věží z druhé poloviny 15. století. Pouze tato věž dnes na celém hradě nabízí úkryt před nepohodou osamoceným poutníkům, avšak pod pokutou.

       

FREUDENSTEIN

   Důvodem vzniku zřejmě nejmladšího českého hradu bylo objevení stříbra v jáchymovských horách. Vzešlo město, kde Šlikové razili od roku 1519 vlastní mince a obranný hrad ve svahu nad ním zvaný po svých zakladatelích Šlikovka.

   

FROENSBOURG*

   Froensbourg je v mnoha ohledech mimořádnou zříceninou, přesto tak trochu v záplavě hradů Wasgau zapadá. Jde o hrad skalní, kde se sice nedochovalo mnoho zděné architektury, zato je celý skalní blok prošpikován světničkami a neuvěřitelným systémem schodišť. Na skalním líci jsou ze všech stran patrné plošné úpravy po hradních stavbách, zejména dlouhé řady kapes po trámech někdejších pater a krovů. Velmi pěkně se zde dochovala profilace několika oken a portálů, dymník krbu nebo rumpál hradního výtahu.

       

FRÝDBERK

   Velmi praktické využití má v posledních dvou staletích hradostánek v Žulové, dříve zvaný Frýdberk. Ne snad, že by pivovar, který kostelu předcházel, nebyl praktický, ale chtěl bych hlavně upozornit na funkčnost někdejších hradních prvků, které se po likvidaci pivovaru dochovaly.

   V prvé řadě je to okrouhlý bergfrit, který posloužil jako kostelní věž. Jeho původní vstup dnes ústí na kruchtu v lodi klasicistního kostela. Za další bychom mohli jmenovat hradní opevnění, které na značném úseku slouží jako hřbitovní zeď a třeba taky šíjový příkop, který dnes překonává kamenný most a který původně rozděloval vlastní hrad od předhradí. Dnes dělí svět mrtvých od světa živých a rovněž i faru od kostela.

   

FRÝDŠTEJN

   No jo, to je tam, jak vybouchla Růžičková. Famózní scéna z filmové pohádky O princezně Jasněnce a létajícím ševci. To byl hrad ještě ryzí zříceninou, dnes je už zříceninou turistickou, pěkně zpřístupněnou, ale ne jak vy chcete, ale jak my chceme.

       

FRYMBURK*

   Možná pro svou nenápadnou polohu ve členitém terénu Orlických hor nepatří hrad k příliš známým. Příležitostně přístupná zřícenina je navíc dostupná jen po úzké lesní cestě, která k bráně bývalé hájovny na předhradí klesá z neméně zapomenutého městyse Nový Hrádek. Zřícenina zároveň patří k naším nejohroženějším středověkým památkám, což dokládá každodenní rozpad zdiva (ve velkých blocích odpadávají především vnější líce) i řada historických fotografií, bohužel včetně těch mých z konce minulého století.

   Hrad jsem navštívil již několikrát. Naposledy v mezidobí, kdy nebyla nijak využívána ani přilehlá hájovna. Dnes již má nového majitele a snad se lepších zítřků dočká i hradní zřícenina. Už jen pro záchranu unikátní okrouhlé věže, která prý bývala naší nejmohutnější.

       

FULŠTEJN

   Možná překvapí, že i přes svůj stav patří zřícenina Fulštejna k nejzachovalejším a nejautentičtějším hradům českého Slezska. Po hříchu je možná trochu opomíjená o čemž může svědčit i dodatečné zařazení do tohoto výběru. Jednoduše jsem na dávno navštívený hrad téměř zapomněl. Dle aktuálních informací z oficiálního webu hrad žije a doufejme, že přežívá i jeho fajn atmosféra.

     

FURCHTENBERG

   Nejvýraznějším pozůstatkem rozsáhlého hradu jsou dlouhé úseky hradeb, které byly v nárožích a ostrých zlomech vybaveny mohutnými, dovnitř otevřenými věžemi. Palác je v rozvalinách a z okrouhlého bergfrítu v nejvyšší poloze zbyl jen nízký základ.

   Ze své první návštěvy hradu v roce 1999 si na široké koruně věže pamatuji „kamenný čudlík" bez líce, asi metrový, což dokládá i jedna tmavá fotografie v mém albu. Čudlík nejspíš někdo záměrně povalil (a jistě se radoval nad zrychlením i délkou trajektorie), protože v roce 2005 tam už nebyl. Už si tedy mohu připadat jako ti páni v klobouku před nějakým dávno zříceným torzem z černobílé pohlednice.

     

FÜZÉR**

   S hradem jsem se seznámil už během přípravy první cesty do Maďarska. Žel pro nedostatek času jsem jej tenkrát nenavštívil, ač jsem byl velmi blízko. Tušil jsem, že odkládám něco mimořádného, přesto uběhlo mnoho let, než jsem se ke hradu vypravil podruhé. V mých očích Füzér ihned překonal všechny doposud navštívené maďarské hrady.

       

© burda 2008-016