F R A N T I Š K Á N S K Ě   K L Á Š T E R Y

    Jako třetí (po benediktinech a cisterciácích) dosáhli na stovku františkáni. Nebylo to nic náročného, neboť kláštery žijící podle spirituality zakladatele řádu sv. Františka z Assisi se nacházely takřka v každém městě. K působení mendikantského řádu františkánů dal v roce 1209 souhlas papež Inocenc III. a znovu potvrzen byl řád v roce 1216. V roce 1212 založil sv. František na podnět sv. Kláry ještě ženskou větev řádu. První konvent klarisek vznikl při mužském klášteře v Assisi, čímž byl vytvořen dále uplatňovaný koncept souklášteří. Františkáni se velmi rychle šířili Evropou. První klášter v Čechách vznikl už v roce 1228 v Praze u sv. Jakuba, první klášter klarisek pak založila v roce 1231 sv. Anežka Česká v Praze Na Františku.

    Františkáni se během své historie rozdělili do několika proudů. V prvé řadě jde o „původní“ Řád menších bratří (OFM), známý také jako observanté, spirituálové, případně bernardini. V souvislosti s mírou chudoby se uvnitř františkánů zformovalo hnutí mírnější observance, které definitivně získalo samostatnost na generální kapitule v roce 1519. Tento Řád menších bratří konventuálů (OFMConv.) je známý spíše jako minorité. Třetí větví je Řád menších bratří kapucínů (OFMCap.), který vznikl rozštěpením observantů postupně po roce 1526. Galerie obsahuje zejména kláštery minoritů, observantů a klarisek. Kapucíni pak mají svoji vlastní stránku již od konce roku 2009.