K A P U C Í N S K É   K L Á Š T E R Y

    Počátky kapucínů, resp. revoltujících observantů, jsou spojeny s bratrem Matoušem z Bascia, který toužil po poustevnickém životě s přísnými pravidly chudoby a rovněž lpěl na původním habitu sv. Františka z Assisi, který se vyznačoval dlouhou kapucí. První komunita žila v poustevně Arcofiato v Maceratě. Papežská bula z roku 1528 pak znamenala potvrzení právní existence a de facto vznik nového řádu. Rovnováhu reformovanému řádu dal až generální vikář Bernardin z Asti (zemřel 1557), který je považován za druhého zakladatele kapucínů. Až do roku 1619 však podléhali kapucíni pravomoci generálního mistra minoritů. Do českých zemí přišli kapucíni v roce 1599 a první klášter postavili v Praze na Hradčanech. Kláštery kapucínů jsou si vzájemně velmi podobně a s kláštery jiných řádů takřka nezaměnitelné, neboť se ve většině případů drží jednotné architektonické předlohy, kterou v roce 1603 vytvořil benátský kapucín Antonio z Pordenone.