L - R U I N E N


50 ruin na písmeno L

LAIMBURG

   Z majitelů hradu připomenu jediného muže, brněnského měšťana Mikuláše, který byl kancléřem markraběte Karla a důležitou postavou hájící zájmy Lucemburků v Tyrolsku. Byl průvodcem Jana Jindřicha, kteréhož manželka Markéta Maultasch byla tyrolskou dědičkou. Stal se biskupem v Tridentu a pro svěřenou instituci si na králi Janu Lucemburském vyžádal v roce 1339 nevyužitou přemyslovskou orlici sv. Václava. Ta zůstala znakem Tridentu dodnes.

       

LANDECK*

   K mým nejoblíbenějším hradům v oblasti Breisgau (a vlastně v celém Schwarzwaldu) patří nenápadný hrad Landeck poblíž Emmendingen. Vrcholně středověký hrad je poprvé připomínán v roce 1279 a jeho výstavná kaple sv. Kateřiny v paláci dolního hradu pak v roce 1315. Na německé poměry jde o celkem zdárně konzervovaný hrad, nicméně hlavně proto, že celá řada částí, včetně zmíněné kaple, doposud konzervována být nemusela.

       

LANDECK

   Počátky hradu bývají spojovány s nedalekým opatstvím Klingenmünster, k jehož ochraně hrad koncem 12. století vznikl. Nahradil původní hrad, dnes známý jako Schlössels, ale poprvé je zmiňován až roku 1237 za Emicha IV. z domu pánů z Leiningen. Ruiny mohutného hradu jsou využívány k potřebám výletní restaurace.

     

LANDSBERG*

   Hrad vznikl z císařské moci na území kláštera Hohenbourg a měl vyvažovat vliv štrasburského biskupa a mocného rodu pánů z Eguisheimu v kraji. Listinou z roku 1200 potvrdil klášter vlastnické právo Konrádu II. z Landsbergu a do roku 1220 byl hrad stavebně dokončen. Zříceniny původního hradu dodnes nabízejí mimořádně cenné detaily románské architektury. Za pozornost stojí především hradní palác s okny rytířského sálu a arkýřem kaple nad průjezdem brány.

       

LANDSHUT

   Milovníkům hradů netřeba údolí Mosely představovat. Patří sem i pohledově působivý hrad Landshut nad historickým městem Bernkastel, nicméně za jeho zdmi se ukrývá obligátní výletní restaurace a kavárna. Hrad vystavěli trevírští biskupové ve 2. polovině 13. století a jeho zkázu přivodil požár roku 1692.

       

LANDSKRON

   I v kraji na hrady řídkém, jako je spolková země Meklenbursko-Přední Pomořansko, najdeme malebné zříceniny. Například zříceninu nížinné opevněné rezidence, kterou v letech 1576-1579 stavěl Oldřich II. ze Zvěřína. Poničena byla za třicetileté války a za války švédsko-braniborské, po které již nebyla obnovena.

       

LANDSKRON*

   Z početných hradů v okolí Basileje je Landskron nepochybně tím nejinspirativnějším. Nachází se jen několik metrů od švýcarské hranice poblíž kláštera a poutního místa Mariastein. Byl založen koncem 13. století pány z Ferrette a později v moci rakouských Habsburků. Okolo roku 1516 byl hrad posílen řadou dělostřeleckých prvků a proměněn v moderní pevnost.

   Po třicetileté válce připadl hrad francouzskému králi a po roce 1665 byl znovu modernizován. Pracemi nebyl pověřen nikdo jiný než markýz de Vauban, génius pevnostního stavitelství a inženýr nekonečné řady fortifikací, včetně proslulého opevnění města Neuf-Brisach. Landskron se stal vojenskou základnou a až do roku 1813 sloužil jako vězení prominentů. Tehdy byl zničen rakousko-bavorskými vojsky.

       

LANDŠTEJN

   Podíváme-li se na hrad, nepochybně uznáme, že jde o monumentální zříceninu. Do současných rozměrů dovedli hrad Krajířové z Krajku, ale velkolepé bylo na svou dobu už samotné založení. Spadá do doby Přemysla Otakara I., který novým hradem odstavil zöbingenský hrad na sporné zemské hranici. Dvě čtverhranné věže zavřené v rozměrném nádvoří byly hlavním nositelem hmotné, pozdně románské architektury, kde vynikala především tribunová kaple sv. Jiří v jedné z věží.

       

LANGENEGG

   Langenegg se proslavil především díky poslední německé čarodějnici Marii Anně Schwegelinové, která byla v roce 1775 odsouzena na smrt. Hrad toho času sloužil jako káznice s chudobincem a Schwegelinová zde byla zaměstnaná. Nevhodné komentáře a souhra okolností dovedly Schwegelinovou k obvinění z čarodějnictví. Obžalovaná se ke spolčení s ďáblem překvapivě přiznala bez mučení, přesto nebyl rozsudek smrti nikdy vykonán.

       

LANŠPERK

   Ves Lanšperk leží na konci slepé cesty v sedle mezi třemi vrcholy a původně plnila úlohu hradního zázemí spolu s později rozparcelovaným dvorem, dodnes v zástavbě patrným. Na jednom z vrcholů stojí novogotická kaple, na druhém moderní telekomunikační stožár a na posledním dotčený hrad. Až romanticky umístěnou vesnici dokresluje živořící hostinec Pod hradem.

   Nejvýraznějším pozůstatkem hradu je mohutná plášťová hradba, proto je hrad řazen k typu hradu s plášťovou zdí, k jehož charakteristice patří absence věže, přestože existuje schématické vyobrazení hradu i s věží. Zevnitř se k hradbě (dochované pouze na polovině obvodu) přimykaly nejméně dva objekty. Jeden dvouprostorový se dochoval ve výrazných reliktech, druhý trojprostorový s klenutým suterénem až do výšky patra, v otiscích na plášťové hradbě bylo možno do nedávné razantní konzervace studovat i patro vyšší.

       

LAPIKUS*

   Mám rád impozantní zříceniny. Ještě raději mám drobné, nefotogenické ruiny ukryté v lesích, kde šumí řeky s listím a které mnohdy ani v „památkově civilizovaných“ zemích nestojí za konzervaci. Jsou to místa historicky autentická, v dokonalé symbióze s okolní přírodou. Bývá tu liduprázdno, blahodárné ticho, jen ta řeka a nad ní místo, kde bývá pánu Bohu vidět do oken. Lapikus patří právě sem.

       

LAUBENBERGERSTEIN

   Osobností hradu je nepochybně bohatý a mocný pán Kašpar Laubberg z Laubenbergersteina. Dopálil se zejména poté, co vojska sousedního pána Huga z Montfortu, majitele nedalekého dvojhradu Rothenfels-Hugofels, třikráte vydrancovala jeho hrad. Roku 1450 zahájil modernizaci hradu a vtiskl mu jeho konečnou podobu. Hrad byl vybaven kaplí, jejíž křídlový oltář z let 1450-1464 je dnes k vidění v Releigh v Severní Karolíně.

   Během selských válek byl hrad roku 1525 obsazen povstalci, kteří vyrabovali hradní zbrojnici a zmocnili se střelných zbraní, včetně několika arkebuz. V roce 1559 se vrchnost přestěhovala na zámek Rauhenzell a hrad byl jen utilitárně využíván. V roce 1629 je už zříceninou.

       

LAUENSTEIN

   Kdo stál za vznikem hradu, není známo. Poprvé je zmiňován roku 1289 jako „castrum Lewensteyn“ v rukou míšeňských markrabat. Milosrdnými vlastníky hradu byli páni von Bünau, kteří zde žili po tři století až do roku 1821. Po požáru hradu v roce 1594 vystavěl Günter von Bünau nový renesanční zámek, v jehož závětří nechal přežívat trosky původního hradu, které se tak alespoň v torze mohly dochovat.

     

LAUNCESTON*

   Hrad připomínající svatební koláč získával svůj tvar postupně. Původní dřevěné motte bylo nejprve vybaveno kamennou zdí po obvodu uměle nasypaného pahorku a teprve za Richarda z Cornwallu byla do jeho nitra vestavěna okrouhlá obytná věž a celý prostor zastřešen. Z pozoruhodných detailu vyniká prevét splachovýný vodou z cimbuří. Dobře se rovněž dochovaly dvě hradní brány spojující hrad s městem a s jelení oborou.

       

LAUTERSTEIN

   Pitoreskní krušnohorský hrad nad potokem Schwarze Pockau, který na svém horním toku skutečně připomíná točenou kofolu. Dominantami dávného strážního hradu na stezce z Prahy do Lipska jsou dvě věže. Jedna okrouhlá – útočištná, druhá čtverhranná – obytná. Ač značného stáří, je poprvé zmiňován až roku 1304 jako Lutirstein. V roce 1639 byl vysídlený hrad vypálen švédskými vojsky.

       

LEDNICA*

   Po stavební stránce velmi zajímavý hrad na východním konci skalnatého bradla v pohraničním masivu Bílých Karpat. Do prvního nádvoří se vstupovalo od jihu cestou vedoucí z obce okolo dnes zaniklého románsko-gotického kostela. Odtud příchozí pokračoval pěšky vnitřkem dělové bašty a ve skále vysekaným tunelem do druhého nádvoří na severní straně bradla, kde se nacházely obytné paláce. Systémem schodišť a mostů bylo možné dosáhnout vrcholu skály se strážnicí, kde je zajímavý především poslední úsek s dlouhým koridorem do skaly zasekaného schodiště.

   V posledních letech postihly hrad dvě vážné destrukce. Pád zdiva zavalil v roce 1999 některé pozemky a cestu v podhradní obci, v roce 2011 se zase zřítil blok zdiva se záklenkem okna východního paláce. O nebezpečnosti místa svědčí i tragické úrazy návštěvníků. Navzdory tomu je hrad, v závislosti na odemčené mříži vstupní bašty, přístupný veřejnosti. Je rovněž usilovně opravován a činěn bezpečnějším dlouhou řadou pracovníků pod patronací Historicko-Astronomické Spoločnosti. Prezidentovi Martiniskovi tímto děkuji za možnost důkladné prohlídky hradu.

       

LEUCHTENBURG

   Vysoko nad hradem Laimburg najdeme ještě o kousek zajímavější zříceninu hradu Leuchtenburg. Nevelké jádro zaujímá vrchol kopce a je chráněno mohutnou plášťovou zdí. Za hradbou se kolem těsného dvorku nachází blok obytných budov. Hrad vznikl v první polovině 13. století a u jeho počátků stojí rod pánů z Rottenburgu.

       

LEVICE*

   V roce 1330 byla na levickém hradě popravena Šebe, dcera Zácha Feliciána. Zách byl dvořanem krále Karla Roberta, kterého se pro křivdu (snad mohlo jít i o znásilnění dcery Kláry) pokusil zabít. Atentát se nezdařil a král byl pouze poraněn na rameni. Pro výstrahu byl jatý strůjce i se svou rodinou mučen a popraven.

   Hrad se proslavil také jako pevnost. V jeho okolí i o hrad samotný se nesčetněkrát bojovalo a s mírou ochoty jeho obránců si čas od času připsal zářez na pažbě. Věhlasný je kupříkladu odražený útok Turků z roku 1544 nebo 1578. Na cti utrpěl až v roce 1663, kdy levický kapitán vydal hrad Turkům bez boje. Následujícího roku byla ale turecká vojska poražena ve slavné bitvě u Levic. Později byl hrad obsazen povstaleckými vojsky Imricha Thökölyho. V roce 1702 byl pak vyhozen do povětří císařskou armádou. Částečně obranyschopného hradu se poté ještě dvakrát zmocnila kurucká vojska. Po roce 1708 už hrad neplní žádnou vojenskou úlohu.

       

LIBČEVES

   Zřícenina renesančního zámku se starším středověkým jádrem. Přestože jde o prakticky nezachranitelnou ruinu, je to dodnes částečně obydlený objekt, což mě sice fascinuje, ale nepřekvapuje. Asi kilometr od Libčevsi najdeme osamocený lahovický kostel, který byl toho času také obydlen. Doba je zlá. Není práce, peníze, nefunguje rodina a vše člověk tolik potřebuje. Snad za to mohou společenské poměry, odklon od hodnot, sobecký individualismus, snad si za to každý může sám.

       

LIBŠTEJN

   Libštejn si jako svou soukromou rezidenci postavili Oldřich Tista z Hedčan v době, kdy zastával purkrabský úřad na královském Bezdězu. V téže době, v roce 1361, byl magistrem fabriciae na nově budovaném hradě Karla IV. Karlsfriedu nedaleko Žitavy. Stejnou a celkem vzácně doloženou funkci vedoucího stavby, magister fabriciae, měl i Albrecht starší z Kolovrat, který v roce 1371 řídil přestavbu hradu Mylau nedaleko Plavna. Albrecht z Kolovrat neznámo jak získal na konci 14. století po pánech z Hedčan hrad Libštejn a stál na počátku slavné rodové větve Libštejnských z Kolovrat.

   Hrad sevřený vysokými kopci na pahorku nad řekou Berounkou je spíše moderní rezidencí 14. století, než vojenským opěrným bodem. Dobytí husity se hrad vyhnul jen diplomatickou cestou. Neblahou vzpomínku však pozdější majitelé řešili stavbou dvou předsunutých opevnění na severovýchodě a jihu, leč Libštejn další násilná konfrontace s nepřítelem naštěstí nezastihla. Během třicetileté války, již jako neobydlený, neplnil prakticky žádnou úlohu.

     

LIEBENSTEIN

   Die feindlichen Brüder - Znepřátelení bratři, tak jsou označovány hrady Liebenstein a Sterrenberg na pravém břehu Rýna, jejichž majitelé mezi sebou vystavěli obranné štítové zdi. Souboj dvou znepřátelených bratří je jen legendou a není známa ani žádná vojenská konfrontace mezi dotčenými hrady. Napětí je však dosud přítomné a k tvorbě inspirovalo i slavného básníka Heinricha Heineho.

       

LIECHTENSTEIN

   Prvním doloženým majitelem hradu byl v roce 1140 Dětmar z Liechtensteina, zakladatel rodu štýrských Liechtensteinů. Byl ministeriálem eppensteinských a korutanských vévodů, později štýrského markraběte i samotného panovníka. Nejslavnějším členem rodu byl však Oldřich z Liechtensteina, básník, politik a šedesátiletý rytíř z bitvy u Kroissenbrunu.

     

LIETAVA**

   Bylo tam dobře, členové sdružení pro záchranu hradu a dobrovolníci pilně pracovali. Prohlédnout se nechaly už i některé, svou kvalitou dnes pověstné, zednické práce. Pan ředitel ZnZLH Chobot byl velmi ochotný a sdílný. Večer jsme seděli na nádvoří a na kamennou zeď promítali komentované diapozitivy z Uhrovce, Dobré Vody a katarských hradů. Od toho dne jsem byl slovenskými hrady definitivně okouzlen, Francie ještě spala hlubokým spánkem.

   Návštěva po osmi letech byla plná očekávání. Při rozsahu hradu se vykonaná práce ztrácela, přesto jsem stál před dílem úctyhodným. Mnoho zdí již bylo zpevněno, v původní bráně, pří obytné věži s výhrůžně vyhlížejícím Kinižiho erbem, vzniklo nové zázemí s celou kastelánovou. Přijetí v hradních zdech opět přátelské.

       

LICHNICE (LICHTEMBURK)

   Nepochybně nejznámější, nejstarší, ale také nejdiskutabilnější hrad Železných hor a širokého okolí. Proč? Protože je vybaven pokladnou a lavičkami a uzpůsoben turistům s objektivy na pupíku, protože nejstarší zmínka o něm se hledá už ve 12. století a protože právě nad těmito slovy můžeme diskutovat. Byl hrad Světlík? Byl-li, byl přímým předchůdcem hradu nebo stál na jiném místě? A co třeba spor nad věži s břitem? Smil Flaška by se jistě hodně divil.

       

LICHTENBERG

   Hrad z počátku 13. století byl v 16. století přestavěn podle návrhu architekta Daniela Specklina. Za krále Ludvíka XIV. sem byla dislokována vojenská posádka. Během bojů mezi vojsky Napoleona III. a Prusy byla pevnost ostřelována a v konečném důsledku se stala zříceninou. Restaurovaný hrad je dnes jako jeden z mála ve Vogézách přístupný za úplatu.

       

LICHTENBERG**

   Nejen milovníkům hor lze doporučit návštěvu Jižního Tyrolska. Početné památky středověku lákají i nás milovníky historie. Druhý proud eskaluje v oblasti Vinschgau na západě země, kde nejdeme nejstarší freskové kostely, ale i nejimpozantnější zříceniny, kterým vévodí právě hrad Lichtenberg. Mimochodem i ten byl kdysi, podobně jako slavný Runkelstein, vyzdoben freskami.

       

LICHTENECK

   Hrad je poprvé zmiňován v roce 1290 a založen byl nejspíše nedlouho před tímto datem Konrádem I. z Freiburgu. Plundrování za selské války byl hrad po dohodě s vrchností ušetřen. Opakovaně byl ovšem poškozen během třicetileté války a definitivní zkázu pak přinesla francouzská vojska generála Vaubruna v roce 1675.

       

LICHTENEGG

   Hrad založili okolo roku 1200 nejspíše páni z Königsteinu, ministeriálové hrabat ze Sulzbachu. V roce 1353 připadl hrad na císaře Karla IV. a jeho Nové Čechy, ale už v roce 1379 se opět vrací k Bavorsku. Byl zničen za husitských válek a naposledy zveleben roku 1562, kdy si hrad za své sídlo vybral sulzbašský městský písař Sedlmayer. Bohužel už v roce 1567 hrad vyhořel.

       

LICHTENFELS

   Skromně jsem si myslel, že se do hradu vůbec nedostanu. Bylo velikým překvapením, že hrad byl otevřený a kromě nejstarší obytné věže s kaplí zcela volně přístupný veřejnosti. Navíc je v současnosti neudržovaný a v mnohých neprochozených místech divoce obrostlý nálety. Podobně jako Zvíkov stojí na ostrožně nad přehradou Ottenstein a v jeho předpolí vyrostl autocamping, do kterého hrad z dálky láká turisty s karavany i bez.

       

LICHTENHAG

   Dodnes obydlený hrad je návštěvníků přístupný pouze po domluvě s majitelem. Torzo pětiboké obytné věže v nejvyšší a nepřístupné poloze je však dobře viditelné nad okolními lesy. První zmínka o hradě je z roku 1167, kdy se v listině pasovského biskupa objevují bratři z Hage. Jejich potomci drželi hrad až do roku 1615, kdy byl prodán. Z tehdejšího popisu hradu víme, že byl vybaven a plně funkční, avšak vyžadoval rekonstrukci.

     

LINDEK**

   Lindek jsem si oblíbil dávno. To on stál u zrodu myšlenky rozdávat hradům hvězdičky. Jedinečnost hradu ale popsat nedokáži. Fascinuje mě torzo obytné věže z bílého kamene, která vysoko ční a svítí do krajiny. Fascinuje mě prostor hradní kaple, která se do údolí otvírala širokým arkýřem nebo působivé nárožní armování, kde byl druhotně použit třeba i milník z římské cesty.

   Z Lindeku mi také zůstala jedna nepříjemná vzpomínka a otevřeně přiznávám, že po dlouhé době, nepochybně sahající až k létům dětským, jsem se na hradě zase jednou bál. Šlo o prostou bouřku, ale její intenzita na tomto exponovaném místě byla citelná, tím spíš, že jsem přebýval ve zcela promočeném a nijak ukotveném stanu. V klubíčku se strachem, že brzy budu bleskem zasažen, větrem odnesen a sutí zavalen, nemohla být o spánku ani řeč. Můj otec tehdy raději svou první noc na hradě vzdal a zříceninu, ač zmáčen, včas opustil.

       

LINDELBRUNN

   Z chladných zdí někdejšího hradu můžeme ještě dnes slyšet teskný zpěv Punkera zemana. Dle legendy byl jinak oddaný a věrný služebník doživotně vězněn v hradní věži. Svobody byl zbaven samotným falckrabětem, který byl zděšen skutečnostmi, které Punker, veden vlastní pomstychtivostí, vykonal na svém pánovi.

     

LIPA

   Z obrázků mě Lipa nikdy moc nepřitahovala. Jako mnoho jiných hradů v okolí, jí totiž navštívila vlna tolik oblíbeného slezského romantismu. Na místě jsem byl o to více překvapen. Hrad sice postižen je, ale přesto nabízí mnoho ze svých starších podob. Ze středověku se dochovaly spodní partie nevelké ústřední věže o čtyřech rozích a část obvodové hradby. Z renesance pak kromě paláce mohutná budova hradní kuchyně s dochovaným jehlanem dymníku, který z celého prostoru odváděl kouř. Z vybavení kuchyně se dochovala např. výlevka na splašky nebo u paty prostory do skály zasekaná cisterna.

       

LIPNICE

   Z Lipnice si uchovávám jedinečný a dosud nezopakovaný zážitek. Ne, že bych nikdy nebyl na hradě sám, ale tenhle hrad je na klíč a ten na jednu noc svírala jen moje dlaň. Na hradě jsem pobýval několik dní, ale jednoho večera shodou okolností všichni zmizeli. Bylo to na samém konci srpna, zrovna jsem se vrátil z výletu po gotických kostelech. Na nádvoří se od větru zvedal prach a z obzoru se rychle blížila letní bouřka. Možná proto kastelán spěchal a mezi dveřmi mi kvapně předal klíče se slovy, že se zítra zase vrátí.

   Na hradě nezůstal ani nikdo z průvodců, a tak jsem si večerní bouři mezi hradními zdmi užil zcela osamocen. Mělo to opravdu nezapomenutelnou atmosféru, kterou jsem za divokého počasí nejlépe pocítil v šeru hradní kaple. Tak si chodit po hradě, poslouchat vítr opřený do okenních tabulích a střídat pocity pána s posledním slouhou. Za zážitek a svěřenou důvěru velmi děkuji.

       

LIPTOVSKÝ HRÁDOK

   Možná se vám stává, že některá místa máte spojená s nějakým specifickým pocitem, s nezapomenutelnou vůní nebo hudbou. Vždy později, když vaše smysly takový vjem zachytí, okamžitě si ono místo a prožitou situaci vybavíte a jistě se aspoň krátce necháte vzpomínkou unést. „Nestůj, hlavu zvedni výš než sám bys dokázal“, to je pro mě Liptovský hrádok, houpací křeslo i vydlabaný trám.

       

LIPÝ

   Zříceniny blatného hradu na břehu Ploučnice navazují na slavné poddanské město pánů z Lipé. Mohl dodnes stát. Místo rekonstrukce se v padesátých letech 20. století rozhodlo o demolici, trosky však už naštěstí nikdo neodklidil. Díky tomu se mohl hrad v devadesátých letech archeologicky zkoumat. V rámci rekonstrukce byly znovu částečně zaklenuty dvě místnosti v patře paláce, dnes nejvýraznější pozůstatek hradních zřícenin.

       

LITICE

   Poprvé je hrad zmiňován roku 1212 v predikátu Oldřicha z Litic a patřil k nejstarším šlechtickým hradům v západních Čechách. Potomci Oldřichoví, podle častého jména zvaní Půtici, působili od 13. století na Divoké Orlici, kde založili řadu vsí i několik hradů. Jeden pak rovněž nazývali Liticemi.

       

LITICE

   Jediná hradní stavba krále Jiřího z Poděbrad, luxusní dvoupalcová dispozice přestavěná v dobách konsolidace českého státu. Hrad s mnoha stavebními detaily, figurální plastikou a erbovními znameními nad první vstupní bránou. To jsou obecné i konkrétní ukazatelé, proč Litice vnímat jedinečně.

       

LOBENSTEIN

   Hrad Lobenstein se pyšní velmi neobvyklou věží. Nepravidelná šestiboká stavba se nachází v nejvyšším místě jednodílné dispozice. Silné základové zdi se s výškou významně ztenčují, přičemž na části koruny se doposud dochovaly mohutné krakorce obranného ochozu. Nároží jsou armována a do interiéru se vcházelo zvýšeným vstupem. Hrad, včetně hexagonální věže, byl ve 20. století adaptován k obytným účelům.

     

LOCH*

   Samotný název nijak neskrývá svou příslušnost k tzv. jeskynním hradům. Jde o hrad vzácný (v celém Bavorsku jsou pouze tři hrady tohoto typu) a stavebně mimořádný, tím spíš, že vznikl nejspíš až během 14. století a ve strategicky zcela nevhodné poloze. Uvnitř jeskyně se dobře dochovaly interiéry vestavěného paláce, včetně otisků dřevěných konstrukcí a pozůstatků vytápění.

   Úrazem v obranyschopnosti hradu se však stalo nádvoří, přizděné před obytnou jeskyni ke skalní stěně. Bylo sice chráněné vysokou válcovou věží, ale celý systém byl snadno zranitelný z významně převýšených poloh nad skalní stěnou. Snad jen dílčí úloha v kraji nepřivodila hradu rychlou smrt.

       

LONGTOWN

   Kamenný hrad vystavěl v letech 1216-1231 Walter de Lacy jako obranný článek na anglicko-velšské hranici. Dodnes se dobře dochovalo opevnění dolního hradu, včetně brány a především okrouhlá věž na vysokém uměle sypaném pahorku. Obytný charakter věže dokládá nejen řada zdobných prvků, ale především přítomnost oken se sedilemi, latrín a krbu. Patra věže propojovala spirála s točitým schodištěm.

       

LOUČKY

   S jednou svou spolužačkou přál jsem si velmi vyrazit na pár dní někam do přírody. Mé snahy se u rodičů (nikoliv těch mých) nesetkaly s pochopením, a tak plánovaná cesta na Oheb a železnohorské vápenky nebyla realizována. Místo toho jsme se spolu s dalšími kamarády procházeli po Orlických horách. Ani to však nebylo špatné pořízení.

   S onou slečnou jsem uspěl až následující rok. Místo Železných hor však vyrážíme na Bobrůvku, kde je navlečeno hned několik hradů. Začínáme v Tišnově, a proto k prvním zastávkám patřily právě Loučky. Z rozvalin velkého hradu však kromě nízkých zdí a pilířů zbýval už jen úsek hradby na předhradí. Ten se však dochoval do původní výšky, tedy včetně zděné stříšky.

       

LOUKA

   Hrad, na který tak trochu zapomínám a který mám spojený zatím jen se Silvestrem roku 2004. Nedaleko odtud jsem také poprvé spal pod mostem, a to doslova. Tehdy jsem ale hrad ještě neznal. Psal se rok 1998.

       

LOUZEK*

   Přívětivá je krajina kolem řeky Malše. Hlavně pro své hradní zříceniny, nevelké, ale líbezné. Nejpevnější pouto s řekou má právě Louzek. Z divoké vody vystupuje strmá skála, která plynule přechází v lomené subtilní střepy zdiva někdejšího hradu.

       

LÖWENSTEIN**

   Název Löwenstein se mezi hrady čas od času vyskytne. Jeden takový se nachází nad městečkem Monreal poblíž Mayen. Velmi malebné a doposud neobjevené místo bylo jedním z největších překvapení nejen na mé cestě Eifelem. Tiše, abych nenarušil klidnou atmosféru, jsem procházel uličkami. Možná všední hrázděné domy, tři klenuté mosty přes relativně hlučný Elzbach a nad nimi štíhlé věže rozpadlých hradů. Tam někde se ubytuji a s chutí otevřu láhev klášterního piva, kterým mě na krásný čas v Monrealu obdaroval můj řidič z blízkého stavení.

       

LUKOV*

   Jako malý čtenář jsem si oblíbil knížku pověstí Heleny Lisické z moravských hradů. Nejvíce mě zasáhla pověst o rodinné tragédii jednoho lukovského pána. Ten svrhl ze skály zaslepen zlobou svou manželku poté, co jí přičetl vinnu na smrti jejich syna. Chlapci uťalo hlavu víko truhly, když přes okraj nahlížel do jejího nitra.

   Poslední desetiletí jsou pro hrad léty obrody. Hrad je celoplošně odkrýván, rekonstruován a zpřístupňován veřejnosti. Nejprve živelně, generacemi mladých dobrovolníků, později pak pod odborným dohledem. Archeologicky byla zachycena nejstarší románská fáze hradu, dostavěna byla věžová brána a na dochovaných pilířích zbudován dřevěný most. Zcela nedávno pak byla efektivně obnovena i další z někdejších gotických bran. Vzniklo ale i několik parazitních příbytků včetně šokujícího „hotelu“ pod Johankou.

       

LUTZELBOURG

   O napjaté atmosféře ve 13. století svědčí hradní dvojice nad vesnicí Ottrott. V těsné blízkosti tu vedle sebe stojí hrady dvou podezíravých stran. Hradní věže se ve snaze spatřit co nejvíce z protějších dvorků předhánějí ve své výšce a snad by se rády o sebe opřely.

   Lutzelbourg je starší a původní hrad zde stál už v 11. století, Rathsamhausen pak vznikl v polovině 13. století, zřejmě z podnětu štrasburského biskupa. Stav obou mohutných zřícenin je dnes neutěšený. Jsou v soukromém vlastnictví a jen velmi obtížně přístupné.

       

LUTZELBOURG

   Hrad Lutzelbourg se nachází ve strategické poloze nad řekou Zorn, v bráně mezi Alsaskem a Lotrinskem. Byl postaven na pozemku kláštera Marmoutier okolo roku 1100 a jeho prvním majitelem byl Pierre de Lutzelbourg. V roce 1523 byl hrad vypálen a zničen.

       

LUTZELHARDT

   Nijak mohutná, avšak velmi poutavá je zřícenina hradu Lutzelhardt v lesích severních Vogéz. Hrad byl založen před polovinou 13. století rodem fojtů z Wasselonne a v roce 1363 byl prodán k panství hradu Fleckenstein. Po řadě pádů a obnov je v roce 1538 definitivně uváděn jako pustý.

       

LYDFORD

   Význam Lydfordu prudce stoupl v normanském období, kdy zde vznikl hrad a opevněné město. Dnes je to jen ves s kostelem a pozůstatkem věže, místem někdejšího vězení a soudu. Tento takzvaný hrad vznikl až na sklonku 12. století a svou úlohu zastával až do počátku 19. století, kdy byl zdejší soud přesunut do Princetownu, nového hlavního města Dartmooru.

     

© burda 2008-016