L U C E R N Y   Z E M Ř E L Ý C H

   Zajímavou skupinou památek jsou lucerny zemřelých. Jde o drobné památky (byť někdy dosahují značné výšky a připomínají věže nebo majáky) se symbolickou a vzpomínkovou funkcí, ačkoliv původní záměr není znám. Předpokládá se, že sloupová stavba zakončená lucernou, ve které bylo možné rozsvítit, a která se vztyčovala nejčastěji na hřbitově nebo v návaznosti na kostel, sloužila jako zádušní svítilna. Odrážela lidovou zbožnost a možná i předkřesťanské tradice, neboť se věřilo, že duše zemřelého potřebuje na cestě domů světlo. Ostatně ještě dnes se na hrobech zemřelých zapalují svíčky.

   Nejstarší a zároveň nejmonumentálnější stavby tohoto typu jsou známé z Francie už od 12. století. K nejznámějším patří lokality Saint-Pierre-d´Oléron, Fenioux, Sarlat-la-Canéda, Cellefrouin nebo Ciron. Zřejmě díky cisterciáckým mnichům se lucerny dostaly i na jiná místa Evropy. Nejstarší německá lucerna ze 13. století pochází z areálu cisterciáckého kláštera Pforta. Ze stejného století se dochovaly svítilny z okolí cisterciáckého kláštera Viktring v Rakousku. Nejcennější zádušní svítilna z našeho území stojí v Horním Slavkově a pochází z 16. století.