H R A D Y   N A   O S L A V Ě   A   J I H L A V Ě

   Na území Moravy stávalo ve středověku velké množství hradů, ale jednoznačný region hradů tady vlastně chybí. Nebo naopak nechybí a je jich tu hned několik. Problém Moravy spočívá totiž v tom, že se zdejší hrady prakticky nedochovaly. Stojících hradů je jen něco málo přes dvacet a podobný počet je i větších zřícenin. Ostatní hrady, kdysi rozsáhlé a výstavné stavby, se dochovaly v rozvalinách, dnes často bez jediné výraznější zdi. A to všechno je pěkně rozprostřené po celém území.

   Za moravskou Burgiwej číslo jedna, navíc bez rakouských vlivů, můžeme dle mého názoru považovat část povodí řek Oslavy a Jihlavy. Místy až divoké kaňony obou řek lemují v nadprůměrném počtu hrady zachovalé i zbořené. Nesmíme ale zapomenout především na polohy (od sypaných pahorků až po skalnaté útesy), které hostí zbytky středověké architektury, a které spolu s vegetací krásu místa primárně určují. Vrcholem celého souboru je pak monumentální zřícenina slavného hradu Templštejna, který je zároveň mým nejmilejším moravským hradem.

ČALONICE*

   Rozplýval jsem se tehdy nad polohou hradu, která je díky přehradní nádrži zajímavější než kdy předtím. Šelest větru a všudypřítomný zlatavý odraz slunce z vodní hladiny totiž dával březnovým Čalonicím na výjimečnosti.

DOLNÍ HEŘMANICE (TEMPLŠTEJN)

   Zřícenina čehosi, co se svorně nazývá hradem, ale hrad to vůbec nepřipomíná. Vidíme zde základy čtverhranné stavby, snad očekávané strážní věže, která ovšem nenese žádné pevnostní rysy. Zdi nejsou nijak silné, stavba není nijak jinak opevněna a není ani nepřekonatelně oddělena od nejbližšího okolí. Možná právě proto je místo zajímavé.

DOLNÍ KOUNICE*

   Oslava se vlévá do Jihlavy v Ivančicích, asi deset kilometrů od Dolních Kounic. Zámek a bývalý hrad v Dolních Kounicích se tak nachází již nad spojenými řekami. Přesto, že jde o významnou architektonickou památku, navštívil jsem místo jako poslední a do galerie bylo vloženo dodatečně. Tato slova dvojnásob platí pro klášter Rosa Coeli na úpatí hradního kopce. Mezi zříceninami klášterů na našem území nemá pražádnou konkurenci.

DUB (TASSENBERG)

   Hrad jsem navštívil dvakrát v rozmezí deseti let a musím říci, že se mnoho změnilo. Před druhou návštěvou jsem dostal echo, že je areál zříceniny za soukromým plotem a že se tam možná vůbec nedostanu. Zrychlil jsem krok, abych se o informaci co nejdříve přesvědčil. Plotů tu bylo požehnaně, ale žádná jednoznačná cedule se zákazem vstupu nikde nevisela. Ty stávající sice od vstupu odrazovaly, ale jednoznačně ho nezakazovaly. Část hradu byla naopak uzpůsobena pro přístup návštěvníků, avšak na většinu plochy (včetně celého předhradí) byl přístup zamezen.

HOLOUBEK (TAUBENSTEIN)

   Zřícenina hradu stojí na ostrožně nad vodami údolní nádrže Dalešice. Šíjový příkop, který hrad odděloval od okolí dnes při svém částečném zavalení dosahuje téměř na úroveň vodní hladiny. Nechybělo mnoho a hrad by byl přístupný jen příležitostně jako protilehlý Kozlov.

KOKŠTEJN (KUFŠTEJN)

   Stavebně velmi jednoduchý hrad opevněný valy a příkopy vznikl nejspíše v souvislosti s nedalekým hradem Čalonice jako jeho protiváha. Turisticky atraktivní je dnes spíše než hrad sám zdejší vyhlídka na Wilsonově skále.

KOZLOV

   Hranici panství třebíčských benediktinů střežil kromě jiných také hrad Kozlov. Při vysokém stavu vody v nádrži se hrad čas od času nachází na ostrově. Jeho pozůstatky jsou skromné, avšak jistě vhodné k navštívení.

KRAVÍ HORA*

   Pochopení hradu Kraví Hora a jeho zázemí vyžaduje přinejmenším zkušenosti nebo alespoň znalost patřičné literatury. Jednoznačná je ovšem mohutná kruhová věž, jejíž vnitřní prostor dosahuje neobvyklých rozměrů. Obdivovat můžeme bohužel jen torzo.

LEVNOV (KETKOVSKÝ HRAD)*

   Místní označují hrad jako Ketkovák. Není totiž dávno doba, kdy se na nějaký čas dokonce zcela zapomnělo na historické jméno hradu. Na slovníku místních se ale ani po znovuobjevení nic měnit nemělo. Dle mého názoru jde o nejkrásnější hrad na Oslavě, přestože na místě můžeme i ty nejvýraznější pozůstatky snadno přehlédnout. V tomto případě jsou totiž více než kde jinde důležité podhledy. Z údolí od řeky totiž spatříme dramatický skalnatý masiv, jehož vrchol korunuje výrazný úsek hradby s mohutnými opěráky, podobně jako královský diadém obtáčí hlavy pomazané.

LAMBERK (LANGENBERG)*

   Úsek řeky Oslavy pod Lamberkem patří k nejdivočejším kaňonům přinejmenším na Moravě. Je dodnes velmi přitažlivý pro zálesáky, čundráky, ale i hradové šílence, kteří zde mohou velmi snadno naplnit své potřeby. Já osobně jen těžko zapomenu na brození řeky mezi Lamberkem a Sedleckým hradem. Poprvé s naloženým kolem, kdy jsem si myslel, že je to údolí kolem sjízdné a podruhé jednoho mrazivého rána, kdy jsem již byl poučen, že tu široko daleko stejně žádný most není.

   Významnou osobností v dějinách hradu byl Jan Sokol z Lamberka, jehož otec hrad postavil. Byl významným politikem a především válečníkem. Vrcholem kariéry se mu stala bitva u Grunwaldu, kde velel jedné z korouhví polsko-litevské unie, která bojovala proti řádu německých rytířů. Po porážce řádu dobýval křižácké hrady a po zásluze se alespoň na čtyři dny stal správcem hradu Radzyń Chełmiński. Jeho slibná kariéra předčasně skončila poté, co byl čtvrtého dne na královské hostině v Toruni otráven rybou.

MOSTIŠŤĚ

   Z hradu se zachovaly tak nepatrné zbytky, že jsem se rozhodl prezentovat fotografii na celý zalesněný kopec, kde jsou patrny alespoň střechy původně románského kostela sv. Marka. V Mostišti ovšem začíná dlouhá cesta údolím oslavských hradů.

NÁMĚŠŤ NAD OSLAVOU

   Nejkrásnější pohled na zámek je nepochybně od řeky Oslavy přes barokní most s bohatou sochařskou výzdobou. Před zámkem tu byl hrad z jehož hmoty se dodnes mnoho zachovalo. Když mi bylo 16 let, tak jsem dokonce jednu noc spal pod zámeckým mostem, ale ty vzpomínky už šíleně vybledly.

PYŠEL

   Pyšel neleží přímo na žádné z řek, ale zastupuje nádhernou ukázku venkovské tvrze v Pooslaví. Lze říci, že bývám jejím pravidelným návštěvníkem.

RABŠTEJN U DUKOVAN

   Rabštejn má v rámci mého archeologického vzdělávání své nezastupitelné místo. Je to hrad, kde jsem ze země zvedl svůj první středověký střep. Byl to okraj běžné užitkové nádoby a abych se přiznal, našel ho můj kamarád, který mě tehdy doprovázel. V každém případě jsem tehdy pochopil, že povrchové nálezy budou skutečně jistou samozřejmostí zaniklých archeologických lokalit. Myslím, že bych ten střep doma ještě našel.

SEDLECKÝ HRAD (NOVÝ HRAD)*

   Podle počtu ohnišť a přístřešků z větví je jasné, že Sedlecký hrad leží ve stínu protilehlého Lamberka. A to je co říct, když si oba hrady mohou podat ruce. A nejde jen o přirozené prostředí a hmotné pozůstatky, ale i o těsné sousedské vazby. Lamberk je nejspíše atraktivnější a kdybych nepřišel na Sedlec tak pozdě, brodil bych taky ještě večer. Takhle jsem měl ale jedinečnou možnost sžít se s místem, které je jako holka, kterou si zamilujete až večer po prvním setkání.

SENORADY

   Může být radost navštěvovat i zaniklé lokality. Ukázkovým příkladem jsou Senorady na cestě z jedné zříceniny ke druhé. V tomto případě z Templštejna na Levnov nebo obráceně. Na přehledném travnatém povrchu dvojdílného areálu najdeme jeden vzrostlý strom na předhradí a malou jabloň v příkopě mezi oběma díly. Toho roku urodila tři jablka.

TASOV (HRÁDEK)*

   Svého času byl Tasov velkým osobním objevem na poli středověkých zřícenin. Důvod neznám, asi chyběl ve všech mapách hradů a jeho objevení bylo spíše náhodné. Je zde přitom co obdivovat, možná ani známější Dub, stojící nedaleko, nemá tolik zajímavého. Nacházíme zde ruiny klenuté stavby se zbytkem schodiště do patra, která je romantickou tradicí pokládána za bránu. Pro srovnání Dub má něco obvodových zdí a tři neviditelné stupně schodů do suterénu. Po klenbách již ani stopy.

TEMPLŠTEJN**

   Jedno z mála míst na našem území, které spojujeme s rytířským řádem templářů. Byli tu jen několik desetiletí, ale pro název svého hradu se otiskli hluboko do povědomí. Dnes přitahují především pro dramatické okolnosti, za kterých byli v roce 1312 zrušeni. Někteří však pokračují dále a zabývají se nejen posláním řádu, ale i možná troch problematickou duchovní náplní. Řád templářů nebyl nikdy oficiálně obnoven, to ale v žádném případě neznamená, že nežije.

VELKÉ MEZIŘÍČÍ

   Megalomanskou expozici silnic a dálnic už v zámku nehledejte. Podle všeho byla zredukována na minimum. Lidi prý nechodili. Na počátku toho všeho byla nepochybně kontroverzní stavba dálničního mostu přes Oslavu, který patří k největším dílům na dálnici D1. Stal se nechtěnou dominantou města, navíc v blízkosti jeho historického středu a zámku tak během sedmdesátých let sebral prim, který měl být alespoň částečně probouzen onou expozicí. Nejméně jednu výhodu to ale mělo. Díky mostu mohou Velké Meziříčí obdivovat motoristé na cestě z Prahy do Brna, byť nepochybně často ani neví, co vidí. Z mostu je totiž zámek opět číslem jedna.

ZŇATKY

   Krásná valová lokalita v opomíjeném úseku řeky Oslavy. Vzhledem ke stupni zachovalosti nelze mnoho prezentovat, snad jen pohled z hradu na náměšťský zámek.