C H Ó R O V É   P Ř E P Á Ž K Y

    Barevnost následující galerie lze nezasvěceným jen těžko objasnit stručně, přesto se o to neprodleně pokoušíme zavádějícím, avšak českým a platným termínem „Chórové přepážky“. Co to tedy chórová přepážka (napříště pouze přepážka) je? Jde o různými způsoby provedenou bariéru, která rozděluje kostel na klerikální a laickou část, tedy o přepážku oddělující kněžiště (doslovně vzato pouze prostor s chórovými lavicemi – chór) od kostelní lodi.

    Přepážky jsou známé již z předrománského období (např. San Miguel de Escalada) a jejich předobraz je hledán v konstantinopolském chrámu Hagia Sofia. Kolem oltářů se začaly stavět kolonády (templomy) s rovným kládím, které pomocí závěsů umožňovaly z liturgických důvodů zakrýt oltář. Pro lepší představu uvádím římské příklady ze Santa Maria in Cosmedin a San Clemente al Laterano. Odtud se vyvinuly dva základní tipy přepážek: Ikonostas ve východní církvi a lektorium (letner) v západní církvi. Ikonostas připomenutý pouze příklady z Ľutiny ponecháme stranou.

    Věnovat se budeme letnerům, pro které byla ostatně tato galerie založena. Hned na začátku ale musíme upozornit, že takto rozhodně nelze označit veškeré přepážky v západní církevní architektuře, ale pouze takové, které obsahují prostor pro čtení, tedy pulpit a jsou někdy označovány jako pulpitum. Letnery byly běžnou součástí větších kostelů až do reforem papeže Pia IV. v 16. století, kdy byly z katolických kostelů odstraňovány, aby neclonily v pohledu na hlavní oltář. Hlavní funkci letnerů převzaly kazatelny, které byly ve 20. století nahrazeny v souvislosti s rozvojem ozvučovacích technologií ambony.

    Pochozí patro letneru dále sloužilo jako pěvecká tribuna (po zániku vznikají hudební kruchty, ale několik přeživších letnerů slouží k tomuto účelu dodnes) nebo se odtud obsluhoval triumfální kříž, který se na letneru zpravidla nacházel. Právě triumfální kříž, původně zavěšený ve vítězném oblouku nebo ukotvený do vestavěného horizontálního břevna, stojí za specifickým rozvojem chórových přepážek, o čemž svědčí zejména dřevěné příklady severozápadní Evropy. Jinou svébytnou skupinu přepážek vytvářejí bloky chórových lavic, které bývají ve španělských chrámech umístěny i hluboko v lodi. K přepážkám lze řadit rovněž i ojedinělé „předsunuté oltáře“, mříže (cancelli) nebo tzv. oltářní mřížky.

    Přepážky se ve větší míře zachovaly v chrámech, které v době po Tridentském koncilu nepodléhaly pravidlům římskokatolické církve, tedy zejména v oblastech zasažených luteránstvím a anglikánskou církví. Situace v Anglii je bohužel postižena postupným odstraňováním v mladších dobách a následným obnovováním přepážek v 19. a na počátku 20. století. Z německých příkladů, kde se zachovala řada pozoruhodných letnerů, stojí za zmínku dóm v Naumburgu, kde zůstala přepážka východního i západního chóru. Z francouzských příkladů pak jmenujme Albi, Brou, Paris, z belgických Lier, Leuven, Walcourt a nevynechejme ani vzácné italské přepážky z Modeny a Vezzolana.