R O M Á N S K É     R A K O U S K O

   Dějiny Rakouska, ostatně jako dějiny jakékoliv jiné země, jsou velmi komplikované, o čemž svědčí 9 spolkových republik, ze kterých se stát ustanovený v roce 1919 skládá. Kromě těchto částí je do výběru zahrnuta i oblast Jižního Tyrolska, která je dnes součástí Itálie, a která byla do konce 1. světové války spojená s rakouským „severním“ Tyrolskem.

   Raný středověk je pro většinu území dnešního Rakouska charakterizován germánskými Bavory, kteří se záhy dostali pod vliv franské říše. Po roce 843 připadlo „Rakousko“ východofrancké říši, která byla od 11. století nazývána Imperium Romanum. Z významných politických celků uvnitř Rakouska je na prvním místě třeba zmínit Salcbursko. V Salcburku bylo v 7. století zřízeno biskupství, které bylo v roce 798 povýšené na arcibiskupství s církevními pravomocemi nad většinou území současného Rakouska a Bavorska. Salcburk měl hlavní podíl na christianizaci své rozsáhlé arcidiecéze a Salcbursko se stalo osobním panstvím mocných arcibiskupů.

   K významným státním útvarům dále patřila Rakouská (Východní) marka, která se zformovala v 10. století v nárazníkovém prostoru Bavorů s Maďary, a kterou svěřil císař Ota II. roku 976 Babenberkům. V roce 1156 povýšil císař Fridrich I. Barbarossa Rakouské markrabství na vévodství. V roce 1192 připojili Babenberkové i vévodství štýrské. Z dalších územních celků je nutné zmínit Korutany, které si v rámci Římské říše v letech 976-1335 zachovaly svébytné postavení a Tyrolsko, kde měli na klíčové obchodní stezce přes Brennerský průsmyk rozhodující vliv Vinschgauerové a biskupové z Brixenu a Tridentu.

   Jako v každé zemi nebo regionu, najdeme i v Rakousku určitá specifika, která charakterizují zdejší projevy románského slohu. Z kvalitativního hlediska nelze vše adekvátně srovnávat, avšak v kvantitě již vidíme značný odstup od zbývajících zemí střední Evropy, což lze vysvětlit zejména přímou vazbou na Římskou říši, odkud pocházela značná část slohových inovací i stavebních hutí. Na tomto místě se sice hradům budeme věnovat jen okrajově, nicméně právě hrady jsou hlavním atributem románského stavitelství v Rakousku, neboť co do počtu nemají hrady (budované od 11. století) ve zbytku střední Evropy obdobu.

   Kromě hradů se v románském Rakousku ve velké míře budují i kláštery, a to již od 7. století. Z asi šedesáti klášterů postavených do poloviny 13. století se nicméně románských celků mnoho nedochovalo. Upozornit ale musíme na benediktinské kláštery Sankt Paul a Millstatt, augustiniánské Seckau nebo cisterciácká opatství Lilienfeld a Heiligenkreuz. Monumentální architekturu ovšem přibližují i některé další lokality. V prvé řadě jde o biskupskou katedrálu v Gurku a babenberské projekty ve Vídni a Vídeňském Novém městě.

   Neklášterní sakrální architektura je zastoupena řadou bazilik, kostelů s chórovou věží a bezpočtem drobných venkovských kostelů s kvadratickou lodí (kvadratickým chórem) a apsidou. Řada z těchto staveb má předrománský původ, což bylo způsobeno přežívající římskou tradicí, zejména v Tyrolsku a Korutanech. Stavby jsou obvykle strohé a bez nadměrného množství kamenických detailů, uměleckým provedením však vynikají příklady podunajské skupiny (dílem využívající normanské prvky) a stavby ovlivněné lombardskou architekturou. V tomto smyslu zaujme zejména sochařská výzdoba kostela v Schöngrabern, která obstojí v nejpřísnějším srovnání s analogickými stavbami v Itálii nebo Sasku.

   Hodnota mnoha nenápadných a architektonicky chudších kostelů ovšem spočívá v nástěnné malbě, která je datována od 8. století a rozvíjela se během celého středověku. Standartní je malba v interiéru, nicméně velmi unikátní jsou malované exteriéry rozšířené zejména v alpském prostoru. Ještě unikátnější je ale soubor románských karnerů, který je v Evropě zcela bez analogií, neboť se tento druh staveb v kontrastu s Rakouskem v jiných zemích prakticky neuplatnil. K nejvýznamnějším patří Tulln, Hartberg, Mödling, Hadersdorf, Bad Deutsch, Hainburg nebo Mistelbach.

   Od obecného náhledu přecházíme nyní ke konkrétním lokalitám. Domnívám se, že výběr zhruba sedmdesáti lokalit je dostatečně reprezentativní, avšak přiznávám, že řadu významných románských památek v Rakousku jsem dosud neviděl. Mezi ně patří např. salcburský klášter Nonnberg, fresky z kláštera Sankt Lambrecht, kvadratura kláštera Zwettl, karner v Hadersdorfu nebo Verdunský oltář z Klosterneuburgu.

ALTHOFEN

   Výběr zahájíme obyčejným, avšak velmi typickým alpským kostelíkem, který je spíše malý, na obdélném půdorysu s apsidou, a který bývá podobně jako sv. Jan a sv. Pavel před zámkem Pöckstein krytý břidlicí. Stavba poprvé doložená k roku 1074 náleží k městu Althofen, kde se na místním hřbitově nachází původně špitální kostel sv. Cecílie s polygonálním karnerem s fragmenty výmalby ze 13. století.

ALTWEITRA

   K nejvýznamnějším opevněným kostelům románského období patří kostel nedaleko města Weitra ve Vitorazsku. Stojí na starém slovanském hradišti, avšak založen byl až pány z Kühnringu na hranici rakouského vévodství s Čechami. Mohutná, hradbou obehnaná, kvádříková stavba z počátku 13. století byla z počátku koncipovaná jako hrad. Stavba s obdélnou lodí a kvadratickým chórem s apsidou byla osvětlena jen několika drobnými okénky a vybavena obranným polopatrem se štěrbinovými střílnami.

BAD DEUTSCH-ALTENBURG

   Velký umělecký zážitek nabízí návštěva kostela Nanebevzetí Panny Marie nad městem Bad Deutsch-Altenburg. Románská bazilika z 11. století byla ve 14. století precizně modernizována ve vrcholně gotickém slohu. Přestavba je připisována Mistru Michaelovi, staviteli kolínského dómu, a zahrnovala přestavbu chóru, zaklenutí plochostropé lodi a přístavbu oktogonální věže. Z románského období se kromě řečené lodi zachovala také k jižní straně přistavěná kaple, původně přístupná západním portálem a kruhový karner s efektivně předimenzovaným portálem, který patří k nejvýstavnějším v celém Rakousku.

BRIXEN

   Významným centrem Tyrolska na cestě do Brennerského průsmyku je město Brixen prosperující již v karolínském období. Vzniklo zde biskupství a biskupská katedrála dnes patří k nejatraktivnějším památkám historického města. Zaujme zejména křížová chodba z 10. století s rozsáhlou gotickou výmalbou.

BURGSCHLEINITZ

   Jedním z mnoha románských kostelů v okolí Eggenburgu je i farní kostel sv. Michaela z 12. století. Zachovala se loď s několika zaslepenými okny a zazděný portál lemovaný polosloupy s hlavicemi. Po značné části obvodu se rovněž dochoval obloučkový vlys. Poblíž se nachází archaicky vyhlížející karner, který ovšem pochází až z počátku 15. století.

ENNS-LORSCH

   Přestože je románština v Ennsu prakticky neviditelná, jde o místo s velkými raně křesťanskými dějinami. V roce 304 byl do řeky Enže poblíž římského města Lauriacum svržen Florián z Lorchu, první rakouský světec a mučedník a proslulý patron hasičů. Pod podlahou současné baziliky sv. Vavřince z doby kolem roku 1300 jsou zpřístupněné základy staršího kostela, který existoval zřejmě už od konce 4. století. V bazilice jsou uloženy relikvie sv. Floriána a sv. Severina z Norica.

FRIESACH

   Friesach je poprvé připomínán jako hospodářský dvůr v roce 860, kdy jej Ludvík Němec převedl na salzburského arcibiskupa. Na počátku 11. století získal Friesach od krále Konráda II. právo trhu a v roce 1215 byl povýšen na město. Hospodářským vrcholem arcibiskupského města se stalo 13. století, kdy zde sídlilo několik církevních institucí. Významnou románskou památkou města je farní kostel sv. Bartoloměje, původně proboštství. Zachoval se dvouvěžový westwerk výrazně upravený na počátku 20. století. Z románského karneru v sousedství zbyl jen portál s polopostavou žehnajícího Krista v tympanonu.

   Bezprostředně nad městem se nachází arcibiskupský hrad Petersberg z 11. století s pozdně románským kostelem sv. Petra v dominantní poloze na konci ostrožny. Nepřehlédnutelnou součástí hradního areálu je rovněž šestipodlažní obytná věž, která s výškou 28 m patří k nejvyšším svého druhu. Čtvrté poschodí je nadto vybaveno výstavnou kaplí (Rupertikapelle), která je pokrytá malbami z let 1140-1235.

GARS AM KAMP

   Největší slávy si Gars užil za markraběte Leopolda II., který sem přesídlil z Melku a učinil z Garsu hlavní rezidenci Babenberků. Bylo to však období krátké, neboť po Leopoldově smrti v roce 1095 jeho syn Leopold III. Svatý přesídlil do Klosterneuburgu. Dodnes aktivně využívaná zřícenina Babenbergburgu obsahuje románské části. Na obrázku kostel sv. Gertrudy a karner na někdejším předhradí.

GÖSS

   Nádherný interiér pozdně gotického kostela nenasvědčuje nic o tisíciletém stáří říšského opatství Göss. Při vstupu do raně románské krypty ovšem každý návštěvník zbystří. Klášter založil už v roce 1004 Aribo, pozdější arcibiskup z Mohuče, spolu se svoji matkou Adélou Bavorskou a osazen byl benediktinkami z Nonnbergu. Z kláštera pochází mimořádně hodnotný ornát vytvořený kolem roku 1260 jeptiškami kolem abatyše Kunigundy.

GRATSCHACH

   Pod horou s monumentální pevností Landskron poblíž Villachu se krčí nenápadný kostelík. Drobná stavba s čtverhranným chórem pochází z 12. století a patří k nejstarším v regionu. Ve stěnách jsou zazděny římské reliéfy, které zdobí jinak strohou fasádu. Sekundární využití římských prvků ve středověké sakrální architektuře není v Korutanech nikterak neobvyklé, neboť okolí Drávy bylo silně osídlené Římany a existovalo tu i několik měst.

GRIFFEN

   V první polovině 12. století postavili bamberští biskupové hrad Griffen. O století později založil biskup Eckbert na dohled od hradu klášter St. Maria in Griffental a usadil zde premonstráty z durynské kanonie Vessra. Opomíjený klášter je dodnes samotou s autentickou atmosférou. S neuvěřitelnou elegancí se zde snoubí jednoduché prvky románštiny s gotikou a téměř rustikálním barokem. V 16. století byl klášter opevněn těžkopádnou protitureckou hradbou za kterou se dnes nachází dobře střežený hřbitov.

GURK

   Katedrála v Gurku je pravděpodobně nejvýznamnější románskou stavbou v Rakousku a je příkladem plně rozvinuté podunajské architektury. Dochovala se v podobě, která z velké části odpovídá výstavbě z let 1140-1220. Mimořádnou partií katedrály je halová krypta, jejíž klenbu nese téměř sto sloupů a co do rozsahu je největší v celé střední Evropě. Po dokončení krypty v roce 1174 zde byla pohřbena sv. Emma, zakladatelka původního kláštera z roku 1043 a patronka biskupství zřízeného roku 1070.

   K dalším partiím středoevropského významu patří osmistupňový západní portál v gotizované předsíni s cyklem nástěnných maleb nebo biskupská kaple umístěná na západní empoře mezi věžemi vztyčenými v 17. století. Uvnitř zaujmou fresky z poloviny 13. století a unikátní vitráže z let 1260-1270. Na obrázcích hrob sv. Emmy a tympanon se Samsonem.

GÜSSING

   Burgenland je spolková země na východě Rakouska, která byla uměle vytvořena a pojmenována až po 1. světové válce. Od středověku patřilo toto území vždy k Uhrám a ačkoliv se v maďarském příhraničí zachovala řada skvostných románských památek, na Burgenland mnoho nezbylo. Asi nejvýznamnější stavbou je hřbitovní kostel sv. Jakuba z doby kolem roku 1200, na bílo natřený uvnitř i venku, s jediným obnaženým detailem, vstupním portálem.

HAINBURG

   Hainburg je jedním z nejvýznamnějších středověkých měst v Rakousku, neboť se zde zachovala řada románských a románsko-gotických památek. Velkou hodnotu má zejména městské opevnění, které vrcholí impozantní Vídeňskou bránou. Za zmínku ale stojí i karner z doby kolem roku 1220 nebo městský hrad známý jako „Haus der Theodora“. Opomenout nesmíme ani vysoko nad městem položeny hrad Hainburg, který byl budován od poloviny 11. století, a kde si v románské kapli vzal český král Přemysl Otakar II. dědičku babenberského vévodství.

HARTBERG

   Ke špičkovým památkám patří dvoupatrový karner v Hartbergu. Jde o dvě prostupující se kruhové stavby rozdílných výšek zastřešené kuželovými střechami. Nižší slouží jako presbytář, vyšší, rytmizovaná svazkovými pilastry, byla využita jako křtitelnice přístupná ústupkovým portálem po vnějším schodišti. V přízemí, které je od patra na vnějším plášti oddělené obloučkovým vlysem, se nacházela kostnice. Obloučkový vlys rovněž lemuje podstřešní římsu obou částí.

   Uvnitř karneru se nachází pozoruhodná výmalba, vytvořená na počátku 13. století neznámým, avšak velmi kreativním umělcem. Fresky objevené na konci 19. století byly bohužel velmi radikálně přemalovány vídeňským restaurátorem Theophilem Melicharem, který je rovněž podle svých představ doplnil. Přestože autenticita vnitřní výmalby je prakticky nulová, středověký námět zůstává zřejmý a vykazuje značně originální pojetí. Zajímavě řešená je např. postava Krista, jehož mandorlu tvoří kořeny Jesse nebo sedmero jezdců na různých zvířatech (kromě koně vidíme lva, velblouda, draka, velrybu, vola a prase), které podle některých výkladů představují sedm smrtelných hříchů.

HEILIGENKREUZ

   Cisterciácký klášter založil v roce 1133 Leopold III. jako pohřebiště Babenberků. V půdorysu se klášter z velké části dochoval z románského období, ale dodnes je dobře viditelná jen trojlodí klášterní bazilika se západním průčelím a dvěma portály. Zbytek proměnil tvář s mladšími přestavbami.

INNICHEN

   Čtvrtý nejstarší klášter v Rakousku (po klášterech v Salcburku a Mondsee) byl založen bavorským vévodou Tassilem III. v roce 769. V roce 1140 se benediktinský klášter sv. Candida a Korbiniana stal kolegiátou a až do roku 1803 patřil pod biskupství Freising. Stavba současného kostela byla zahájena v polovině 12. století a vysvěcena v roce 1284.

KARNBURG

   Jedním z nejvýznamnějších panovníků Korutan byl východofranský král a v letech 896-899 římský císař z rodu Karlovců, Arnulf Korutanský. Ojedinělou památkou jeho doby je karolínská falc Karnburg, kde je Arnulfův pobyt doložen a kde se dnes nachází nejstarší korutanský kostel a jedna z nejstarších stojících sakrálních staveb v Rakousku.

KLEIN MARIAZELL

   Další z fundací babenberského markraběte Leopolda III. Barokizovaná bazilika dodnes ukrývá zdivo z 12. století a její chloubou jsou zejména portály. Největší z nich s pětistupňovou archivoltou je na západě, menší s předsíní na severní straně nezapře normanské předlohy a obsahuje i zbytky polychromie. Nejmenším z portálů vstupujeme do gotické křížové chodby na jižní straně kostela a jde vlastně jen o druhotně osazené ostění s vegetabilními motivy.

KLOSTERNEUBURG

   V roce 1113 přesídlil Leopold III. z Garsu na Klosterneuburg a o rok později založil klášter, kam v roce 1133 přišli augustiniáni. Klášterní bazilika vysvěcená v roce 1136 stojí po novorománských úpravách dodnes. Sídlo Babenberků bylo později přesunuto do Vídně, přesto kolem roku 1200 přestavěl Leopold VI. původní falc. Součástí nové rezidence byla i Capella Speciosa vysvěcená roku 1222 a považovaná ze jednou z prvních gotických staveb v Rakousku. Klosterneuburg rovněž uchovává Verdunský oltář, významnou zlatnickou památku sklonku 12. století.

KOBENZ

   Nacházel se zde jeden z nejstarších kostelů ve Štýrsku, ještě starší než nedaleké opatství Seckau. Dnes gotický kostel sv. Ruperta z 15. století, jehož součástí je románská věž se dvěmi řadami sdružených oken.

KREMSMÜNSTER

   Pátý rakouský klášter založil v roce 777 bavorský vévoda Tassilo III. a obdaroval jej spolu se svou manželkou Luitpirgou bohatě zdobeným mešním kalichem, známým jako Tassilův pohár, který je uložený v klášterních sbírkách jako jedinečná památka karolínské epochy. Architektura Kremsmünstru nic podobného nenabízí a v barokizovaném areálu lze vidět jen některé pozdně románské části.

KÜHNRING

   Významným ministeriálským rodem byli Kuenringové, kteří v 11. století přišli do rakouské marky. Praotcem rodu byl Azzo von Gobatsburg a jeho vnuk Hadmar I. založil hrad Kühnring po kterém jako první převzal predikát. Z rodového hradu zbyly jen fragmenty, avšak uprostřed nich dodnes stojí hradní kaple, která od 13. století slouží jako farní kostel sv. Filipa a Jakuba. Zajímavým detailem je postava světce ve východním štítě kostelní lodi.

LAA AN DER THAYA

   Největší románskou stavbou v celém Podyjí je farní kostel sv. Víta ve městě Laa an der Thaya. Jde o pozdně románskou baziliku založenou okolo roku 1240 na půdorysu latinského kříže o délce 51 m. V sousedství se nachází fara s jádrem ze 13. století.

LAAS

   Jeden z umělecky nejcennějších kostelů v oblasti Vinschgau se nachází v Laas. Jde o farní kostel sv. Jana Křtitele, který vznikl v 1. polovině 13. století, avšak stojí na místě starší karolínské svatyně z 9. století. Za zmínku ještě stojí kostel St. Marx na nedalekém návrší. Jde o stavbu z poloviny 12. století, avšak bez výrazných uměleckých detailů.

LANZENDORF

   Kostel sv. Martina poblíž Böheimkirchen je dobře znám pravidelným cestujícím na trase St. Pölten-Neulengbach, neboť stojí na otevřené louce poblíž železniční trati. Jednoduchý kostel s kvadratickým chórem a apsidou byl v 15. století doplněn o západní věž.

LATSCH

   Kostel sv. Mikuláše stojí v křižovatce cest uvnitř městyse Latsch a jeho chór se nachází v přízemí nízké masivní věže. Románská stavba je doložena až ve 14. století a patřila řádu maltézských rytířů.

LIEDING

   Kostel sv. Markéty na návrší poblíž Strassburgu patří k nejstarším farám v Korutanech i když to na první pohled nevypadá. Stavba ze 14. století má gotickou kryptou a obsahuje jen sporé pozůstatky románského předchůdce, ze kterých vyniká především západní vstupní portál. Ostění portálu je sestaveno z několika druhotně osazených částí, avšak vyniká unikátní tympanon na motivy legendy o sv. Markétě.

LILIENFELD

   Klášter byl založen v roce 1202 a v roce 1230 byl salzburským arcibiskupem vysvěcen včetně dokončeného chóru. Při této příležitosti zde byly slavnostně uloženy kosterní pozůstatky zakladatele Leopolda VI. převezené z Itálie. Monumentální klášterní bazilika o délce 83 m byla dokončena až v gotice, o čemž nejlépe svědčí západní portál s dvacetistupňovou archivoltou. V klášteře je rovněž pohřbena někdejší česká královna Markéta Babenberská.

LINZ

   Velmi složitým stavebním vývojem prošel kostel sv. Martina v linecké městské části Römerberg, který byl dříve považován za nejstarší stojící kostel v Rakousku. Současnou dispozici získal gotický kostel až v 11. století, avšak ve zdivu se dochovaly pilíře a klenuté pasy střední části starší centrály, které by mohly odpovídat přelomu 8. a 9. století. Archeologický průzkum nicméně objevil obdélné základy ještě starší stavby z doby před rokem 799, kdy je existence kostela poprvé doložena.

MAIERDORF

   Pod masivem Hohe Wand stojí nenápadný opevněný kostel sv. Jana Křtitele. Kvádříková stavba pochází z 12. století a má chór v přízemí kvadratické věže. V gotice byla celá stavba navýšena o obranné patro, které dalo celé stavbě charakteristické vzezření.

MALS

   Nad městem Mals se tyčí několik věží. Jedna patří kostelu sv. Benedikta, který pochází z 8. století a obsahuje unikátní karolínské fresky z doby kolem roku 800. Jiná patří kostelu sv. Martina, který vznikl ve 12. století. Zajímavé kostely najdeme i v okolí. K nejmalebnějším patří St. Veit am Bichl na obrázku.

MARIA SAAL

   Už v karolinské době převzal předchůdce poutního kostela Nanebevzetí Panny Marie christianizační úlohu biskupství zaniklého antického města Virunum, hlavního města římské provincie Noricum. Ve středověku hrál dóm v Maria Saal symbolickou roli, neboť zde docházelo k nastolování korutanských panovníků. Poprvé je tento akt doložen k roku 1161, kdy byl intronizován Hermann von Spanheim. Dokladem je i kamenný stolec v poloze Zollfeld, který je datován do poloviny 9. století. Současná stavba je pozdně gotická a starší stavební fáze nejsou patrné. Zaujme nicméně druhotně osazený římský reliéf, který představuje cestu zemřelého do podsvětí.

MARIA WÖRTH

   Kostel pro ostatky sv. Prima a Feliciana byl postaven v 9. století na ostrově (dnes poloostrov) v jezeře Wörth. Ve 12. století zde vznikla kolegiáta biskupství ve Freisingu a postaven byl druhý kostel známy jako Winterkirche, kde se dodnes dochovaly cenné fragmenty románských fresek.

MARIENBERG

   Nejvýše položené benediktinské opatství v Evropě se nachází v jihotyrolském Vinschgau. Vzniklo ve 12. století a jeho největší pozoruhodností je krypta vysvěcená v roce 1160 churským biskupem Adalgottem. Nachází se v ní cyklus románských fresek dochovaný v plné barevnosti, který ovlivnil uměleckou tvorbu v širším okolí.

MARKERSDORF

   Kruhové sakrální stavby jsou v Rakousku velmi rozšířené, avšak jen velmi zřídka je nacházíme v pozici farního kostela. K výjimkám patří kvádříková rotunda sv. Vavřince poblíž Neulengbachu, později několikrát rozšiřovaná.

MILLSTATT

   Jednou z nejvýznamnějších románských památek je benediktinský klášter v Millstattu. V unikátní stavbě založené v 11. století se uplatnily originální motivy, které z uměleckého hlediska nemají v rakouských zemích srovnatelné analogie. Jde zejména o křížovou chodbu z 2. poloviny 12. století a západní předsíň kostela s monumentálním ústupkovým portálem, kde se uplatnila bohatá reliéfní ornamentika i figurální sochařská výzdoba.

MISTELBACH

   Nejstarší památkou Mistelbachu je karner v sousedství farního kostela Panny Marie Pomocnice Křesťanů. Barokizovaná stavba z doby kolem roku 1200 je někdy nazývána kaplí sv. Kateřiny, neboť reliéf této světice je umístěn ve frontonu nad vstupním portálem. Tympanon téhož portálu je pak vyzdoben reliéfem s dvojicí draků.

MÖDLING

   I v Mödlingu je nejstarší stavební památkou románský karner v sousedství kostela sv. Othmara. Vznikl někdy po roce 1182 a jeho součástí byla kaple sv. Pantaleona. Karner byl přestavován po roce 1252 a znovu v barokním období, kdy byl zvýšen a využit jako zvonice. Kruhová stavba s apsidou je rytmizována polosloupy s hlavicemi a lemována vlysem s obloučky proloženými liliemi. Zajímavou součástí je rovněž portikus s otevřenou lodžií a portálem s charakteristickými podunajskými prvky. V interiéru se nacházejí fresky z doby kolem roku 1300.

NATURNS

   Pod nenápadným pláštěm se ukrývá skvost, kvůli kterému bylo v sousedství dokonce postaveno informační centrum. Jde o nebývale rozsáhlý cyklus karolinských fresek, který je datován už do 8. století a je tak nejstarší v celém německy mluvícím prostoru. Samotný kostel St. Prokulus pochází z 1. poloviny 7. století a jeho patron je i hlavním námětem výmalby. Na jednom z výjevů se veronský biskup dokonce houpe na houpačce.

NEUSTIFT

   Počátky augustiniánského kláštera Novacella se začínají psát v roce 1140, kdy byl na brixenský biskupský stolec dosazen Hartmann, probošt z Klosterneuburgu. Z 12. století se v areálu kláštera zachovala kaple známá jako Engelsburg, která je největší centrálou v celém Rakousku. Dvoupatrová stavba na půdorysu šestnáctiúhelníku obsahuje v patře kapli sv. Archanděla Michaela s okružní chodbou.

OSSIACH

   Benediktinský klášter vznikl na počátku 11. století a osazen byl mnichy z bavorského Niederaltaichu. Dle legendy zde za druhého opata Teuza dožil polský král Boleslav II. Smělý, který se zde měl kát z vraždy krakovského biskupa Stanislava. Přestože jsou okolnosti kolem místa i způsobu smrti neznámé, domnělý hrob v Ossiachu s římským náhrobkem je hojně navštěvován.

PETRONELL

   Další prvotřídní kruhový kostel tentokrát nepatří do kategorie karnerů. Jde o kapli sv. Jana Křtitele, která byla postavena v 1. polovině 12. století, a která zřejmě sloužila jako farní kostel obyvatelům někdejšího antického města. Později byla kaple využívána jako křtitelnice a jako pohřební kaple šlechtické rodiny Abensperg-Traun.

   Zatímco rotunda se nachází na okraji obce, ve vnitřní zástavbě najdeme neméně zajímavý farní kostel sv. Petronella. Mohutná kvádříková stavba rytmizovaná na vnějším plášti pilastry a polosloupy má kvadratický chór, který na západě vyvažuje bytelná barokizovaná věž.

PIBER

   Štýrský Piber je známý chovnými stájemi lipicánů pro Španělskou jezdeckou školu ve Vídni. Mají tu ale také zámek a v jeho sousedství opevněný románský kostel sv. Ondřeje datovaný do počátku 13. století. Jeho předchůdce existoval snad již v roce 1066.

PRAD

   Kostel sv. Jana Křtitele a sv. Jana Evangelisty zaujme štíhlou vysokou zvonicí a osamocenou polohou v lukách pod průsmykem Stelivo. Stavbu dokončenou až koncem 13. století založili páni z Tschenglsberga. V interiéru lze obdivovat pozdně gotické fresky.

PULKAU

   Dnes hřbitov, dříve snad hrad na jehož ploše byl ve 12. století postaven kostel sv. Michaela, který v gotizované podobě stále slouží farním účelům. Zachovala se dlouhá loď s několika okny a charakteristická věž s chórem v přízemi a dvěmi řadami sdružených okének. V sousedství stojí na půdorysu dvanáctiúhelníka karner stavěný během 13. století. Zatímco spodní část stavby s apsidou a ústupkovým portálem je čistě románská, horní nástavbu završuje 12 trojúhelných štítů s gotickými chrliči a figurami.

SANKT GEORGEN AM LÄNGSEE

   Tisíc let starý klášter byl vysvěcen v roce 1023 arcibiskupem Hartwigem ze Salcburku jako řádový dům sester benediktinek. Dnešní komplex má barokní vzhled ale najdou se zde i projevy starších stavebních slohů. K nejstarším prvkům patří románský portál v severní zdi kostela, který však může být pouhou napodobeninu.

SANKT PAUL IM LAVANTTAL

   Klášterní bazilika benediktinského opatství Sankt Paul je jednou z nejucelenějších a umělecky nejhodnotnějších staveb románské monumentální architektury v Rakousku. Stavěná byla od 2. poloviny 12. století a dokončena snad už kolem roku 1220 za opata Oldřicha. Překrásnou partii chrámu je jižní portál se scénou klanění tří králů v tympanonu, který je dostupný po schodech o patnácti stupních.

SANKT PETER AM BICHL

   Přestože je kostel poprvé doložen až v roce 1399, jde o starobylou stavbu, o čemž nejlépe svědčí chórová věž s okenními dříky v románském stylu a raně gotický chór. V 19. století došlo k rozšíření lodi a při této příležitosti byly do zdiva vloženy další archaické prvky. Jde zejména o románský náhrobní kámen s ferulou a dvěma maskarony a dva ornamentálně zdobené kameny datované až do karolinského období.

SANKT PÖLTEN

   Z bavorského kláštera Tagernsee byl okolo roku 790 založen dceřiný klášter Sankt Pölten, kterému benediktini věnovali relikvii sv. Hippolyta. V roce 907 byl klášter zcela zničen po nájezdu Maďarů a obnoven až po roce 955. Za pasovského biskupa Altmanna se zde v roce 1081 usadili augustiniáni kanovníci. Ti zahájili po roce 1150 výstavbu baziliky s dvouvěžovým westwerkem, která byla vysvěcena v roce 1228, a která se z velké časti dochovala pod barokní přestavbou. V roce 1785 se bazilika stala biskupskou katedrálou nové diecéze Sankt Pölten.

SANKT VEIT AN DER GLAN

   Farní kostel sv. Víta je další ukázkou kostela s chórovou věží. Tento typ se v rakouském románském stavitelství využíval zejména u středně velkých kostelů a v galerii je zastoupen hned několika příklady. Chloubou kostela je nicméně západní průčelí s výstavným portálem a Beránkem Božím v tympanonu. V sousedství se nachází románský kruhový karner sv. Michaela.

SECKAU

   Počátky kláštera jsou spojeny s augustiniánskými kanovníky, kteří se do místa zvaného Seckau přestěhovali až po roce 1142 z původní a první štýrské kanonie u kostela St. Marein nedaleko Knittelfeldu. V roce 1143 potvrdil přenesení kanonie papež Innocent II. a v roce 1164 byla vysvěcena biskupem Hartmannem z Brixenu dokončená trojlodní bazilika. Původně plochostropá stavba byla zaklenuta až během gotiky a v baroku doplněna o dvě věže v průčelí, které byly po kolapsu na konci 19. století přestavěny v novorománském stylu.

SEITENSTETTEN

   Jde o klášter založený v roce 1112 a osazený mnichy z Göttweigu o dva roky později. První kostel byl vysvěcen pasovským biskupem Ulrichem už v roce 1116. Z románského kláštera mnoho nezbylo neboť v roce 1250 vyhořel. Asi nejzajímavější částí je tak Rytířská kaple z 12. století, která se nachází v jednom z vnitřních nádvoří.

SCHÖNGRABERN

   Jednoznačně nejvýstavnější venkovský kostel v Rakousku, jehož věhlas zdaleka překonává hranice střední Evropy. Konkrétně jde o sochařskou výzdobu na vnějším plášti apsidy, které se někdy pro značný počet scén s množstvím figur přezdívá „kamenná Bible“. Pozadí vzniku není známé a samozřejmě neznáme ani jména tvůrců, avšak existuje předpoklad, že stavbu budovanou okolo roku 1230 inicioval někdo z mocného rodu Kuenringů.

   Hlavním námětem výzdoby je nekonečný a do poslední chvíle napínavý souboj dobra a zla. V šesti polích je rozmístěno 12 reliéfů, které čerpají za Starého i Nového zákona a inspirují se i u zvířecích bajek. Najdeme zde Kaina a Ábela před trůnem Božím, zápas Samsona se lvem, pád Adama a Evy nebo archanděla Michaela, kterak váží lidské duše.

STOOB

   Z chudého Burgenlandu jsem si dovolil vložit ještě druhý příspěvek. Jde o obdélný kostel s apsidou a západní emporou, který je známý jako Bergkirche. V interiéru jsou zbytky výmalby z let 1220-1230, kde lze rozpoznat ústřední postavu Krista v mandorle s evangelisty a sv. Janem Křtitelem, patronem kostela.

TARSCH

   Absolutně netuším kým byl sv. Karpophorus, každopádně jej zvolili za patrona jednoho nenápadného tyrolského kostela s pěknou lombardskou věží. Informace nemám ani o kostele, neboť internetem koluje jediná věta datovaná léty 1212-1214. Sám jsem u kostela pobyl jen několik minut a ani dovnitř jsem se nedostal.

TAUFERS

   Oblíbeným doplňkem středověké sakrální architektury byla postava sv. Kryštofa, obra, který chtěl sloužit největšímu z králů. Často bývá řešen jako postava v nadživotní velikosti formou nástěnné malby s malým Ježíškem na ramenou, kterak brodí řeku. V interiéru se nejčastěji nachází proti vstupu, tedy na severní zdi nebo stranou vítězného oblouku, v exteriéru pak rovněž poblíž vstupu, nejčastěji na jižní kostelní zdi. V Taufers je vše jinak neboť sv. Kryštof opanoval severní stranu, zato pochází z počátku 13. století a je tak nejstarším zobrazením svého druhu v celém Rakousku. Zajímavé fresky nicméně najdeme i uvnitř centrály na půdorysu řeckého kříže, která má kořeny už v 9. století.

TIROL

   Hrad Tirol byl ve středověku významným centrem a sídlem mocných pánů z Vinschgau, kterým se podařilo ovládnout jižní část bavorského vévodství, které bylo v roce 1248 poprvé označeno jako „dominium hrabat tyrolských“, a které se stalo základem pozdějšího Tyrolska. Rodový hrad z 11. století byl kolem poloviny 12. století přestavěn na výstavnou rezidenci, ze které se do dnešních dnů dochoval zejména palác se špičkově zpracovanými mramorovými detaily. Mluvíme zejména o vstupním portále a portále dvoupodlažní hradní kaple.

TULLN

   Farní kostel sv. Štěpána pochází z 11. století a ve století následujícím byl proměněn v trojlodní baziliku. Západní portál z počátku 13. století má ostění v římském stylu ozdobené dvanácti medailony s polopostavami nejspíše 12 apoštolů. Zajímá stavba, ač mnohem větší, nicméně stojí ve stínu sousedního karneru, který je zároveň nejexcelentnější stavbou svého druhu. Centrála na půdorysu jedenáctiúhelníku pochází z poloviny 13. století a je vystavěná v typickém podunajském stylu s charakteristickými prvky normanštiny. K dokonalosti je doveden zejména vstupní portál.

WIEN

   Hlavní románskou památkou města je nepochybně westwerk katedrály sv. Štěpána s dvojicí věží (Heidentürme) s gotickou polygonální nástavbou a monumentálním ústupkovým portálem (Riesentor). Stavbu chrámu na místě původního kostela z poloviny 12. století zahájil v roce 1230 poslední babenberský vévoda Fridrich II. a jeho součástí byla i západní empora po vzoru císařských dómů.

   Kromě katedrály najdeme ve Vídni i další románské památky, avšak osobně znám jen Schottenstift (viz benediktini) a kostel sv. Ruprechta (na obrázku), který je nejstarším stojícím kostelem ve městě. Prvním vídeňským kostelem byl sv. Petr.

WIENER NEUSTADT

   Spolu s nově založeným městem byla zahájena i stavba hlavního městského kostela, který v roce 1207 získal farní práva přenesená z Lanzenkirchen. Dokončená trojlodní bazilika s dvouvěžovým západním průčelím a třemi apsidami na východě byla vysvěcena roku 1279. V gotice byl původní závěr nahrazen transeptem a novým chórem.

WILDUNGSMAUER

   Hmotná stavba kostela sv. Mikuláše z doby kolem roku 1200 a síle zdiva až 2 m byla původně hradní kaplí. Obdélná loď o dvou polích křížové klenby s robustními žebry má snížený kvadratický chór s jedním polem téže klenby a západní tribunu nesenou dvěma oblouky se středovým pilířem. Vnitřní prostor osvětluje 6 špaletových oken s půlkruhovým záklenkem. Severní vstupní portál byl zazděn.

WOLFSBERG

   V předrománské době patřil Wolfsberg k akvilejské diecézi a právě tam se hledá původ patrocinia farního kostela sv. Marka, jehož nejstarší stavební konstrukce však odpovídají až 1. polovině 13. století, kdy patřil pod biskupství Bamberg. Trojlodní bazilika byla pozměněna v gotice i baroku, avšak západní průčelí se dodnes otvírá nádherným portálem, který nápadně připomíná analogii z Wiener Neustadt.

ZWEINITZ

   Farní kostel sv. Egidia založila podle legendy sv. Emma, avšak poprvé je doložen až v roce 1169. Ucelená románská stavba má kvadratický chór zaklenutý pozdně gotickou síťovou klenbou a apsidu, která je vymalovaná působivými gotickými freskami. Mužský a ženský obličej vstupního ústupkového portálu pak bývá interpretován jako Adam a Eva nebo donátorský pár.