R O M Á N S K Á   P R A H A

   Asi by to málo kdo řekl, ale Praha je město s mimořádným souborem románské architektury, který by měl potenciál naplnit i stovkovou galerii. Není to ovšem snadný úkol, neboť absolutní většina románských památek Prahy je skryta před zraky náhodných kolemjdoucích a návštěva většiny z nich vyžaduje přípravu a odhodlání. Tímto bych chtěl poděkovat všem majitelům a správcům, kteří mi umožnili objevovat zákoutí středověké Prahy a vyhubovat všem těm, kteří pro mé nadšení neměli pochopení. Nejsou to ovšem majitelé všech chybějících objektů neboť galeriie je pouze reprezentativním výběrem a do několika málo objektů jsem se dosud nepokusil dostat. Pak jsou tady ještě objekty, které v těchto časech jednoduše navštívit nelze. Nejčastěji jde o stavby, které byly po svém odkrytí zase zasypány nebo zastavěny.

PRAŽSKÝ HRAD - KNÍŽECÍ PALÁC

   Stavbu knížecího paláce zahájil spolu s opevněním pražského hradu po roce 1135 kníže Soběslav. Základ paláce byl umístěn do svahu a celý nečleněný suterén v nevídané délce přes 40 m byl zaklenut valenou klenbou podepřenou klenebními pasy. K východnímu konci se přimykala kaple Všech Svatých vysvěcená v roce 1185, ze které zůstala zachována západní stěna včetně vstupu na tribunu. Kromě zmíněného suterénu se zachovala i jižní stěna paláce s pětibokými věžicemi a zbytky trojdílných sdružených oken. Z interiérů patra pak známe základy východní místnosti s pozůstatky nárožního krbu.

       

PRAŽSKÝ HRAD - BISKUPSKÝ PALÁC

   V roce 973 bylo v Praze zřízeno biskupství a prvním biskupem se stal Sas Dětmar. V této souvislosti vznikl v sousedství rotundy sv. Víta biskupský dům, který byl nejstarším zděným domem na Pražském hradě. Součástí domu byla kaple později zasvěcená sv. Mořici, která se dochovala až do roku 1880. Po požáru roku 1142 byl původní dům nahrazen dvoupatrovým palácem, který se z velké části dodnes dochoval ve zdivu budovy Starého proboštství. Libůstkou je pak zazděné biforium dobře viditelné ze III. hradního nádvoří.

       

PRAŽSKÝ HRAD - KOSTEL PANNY MARIE

   Archeologickým výzkumem odkryté pozůstatky předrománského kostela Panny Marie si lze pohodlně prohlédnout skrze sklo v průchodu mezi II. a IV. hradním nádvořím. Jde o nejstarší kamennou stavbu v Praze kterou postavil kníže Bořivoj někdy v letech 882 – 884 na vrchu Žiži v blízkosti kamenného stolce. Uvnitř se nacházel hrob knížete Spytihněva I. a jeho manželky umístěný v zásypu starší nevyužité hrobky. Kolem roku 1100 byl dočasně zaniklý kostel obnoven avšak koncem 13. století zanikl defintivně.

     

PRAŽSKÝ HRAD - ROTUNDA SV. VÍTA

   Rotundu založil před rokem 935 kníže Václav jako třetí kostel na ploše Pražského hradu. Podnětem ke stavbě se stala relikvie sv. Víta, kterou kníže získal od římského císaře Jindřicha I. V roce 938 byly do jižní apsidy přeneseny ze Staré Boleslavi ostatky zavražděného knížete. V roce 1039 byly z Hnězdna přeneseny i ostatky sv. Vojtěch a pohřbeny v rotundě, jejíž jižní apsida se v roce 1060 stala součástí Spytihněvovy baziliky a spolu s ní zanikla při stavbě gotické katedrály.

     

PRAŽSKÝ HRAD - BAZILIKA SV. VÍTA

   Z kapacitních důvodů zahájil v roce 1060 kníže Spytihněv II. přestavbu rotundy s ostatky sv. Víta, Václava a Vojtěcha na rozměrnou baziliku. Následujícího roku převzal stavbu kníže a první český král Vratislav, který stavbu dokončil. Po požáru v roce 1091 byla bazilika v roce 1096 znovu vysvěcena. Trojlodní stavba měla dva chóry a západní transept se dvěma hranolovými věžemi. K severní straně se ve 12. století připojila kvadratura s ambity, kterou obývala svatovítská kapitula. Ze zaniklého komplexu se nejlépe zachovala východní krypta sv. Kosmy a Damiána a západní krypta sv. Martina.

       

PRAŽSKÝ HRAD - BAZILIKA SV. JIŘÍ

   Nejzachovalejší z pražských bazilik vznikla pravděpodobně již v 1. polovině 10. století. V roce 973 byl při kostele založen první pražský klášter sester benediktinek. První abatyší se stala Mlada, sestra knížete Boleslava II., která baziliku přizpůsobila novému účelu. Současnou podobu získala bazilika po požáru v roce 1142. Pod kvadratickým východním chórem s apsidou se nachází halová krypta se soustavou křížových kleneb a obdobná krypta zřejmě stávala i na západní straně. Zajímavým detailem z 1. třetiny 13. století je fragment tympanonu zobrazující korunovaci Panny Marie.

       

PRAŽSKÝ HRAD - III. HRADNÍ NÁDVOŘÍ

   Pod dlažbou třetího hradního nádvoří se nacházejí archeologickým výzkumem odkryté základy několika románských staveb. Nejzajímavější je nepochybně jednolodní kostel s apsidou neznámého zasvěcení (snad sv. Bartoloměj) postavený kolem roku 1100 (obr. 1), který byl zděnou chodbou (obr. 4) propojen s kapitulním chrámem. Dále jsou zde základy několika domů, včetně základů domu přeneseného z Hradčanského náměstí, Vidět je románská hradba stavěná po roce 1135 (obr. 3) a rovněž i původní dřevohlinitá konstrukce chránící Pražský hrad od 9. do první poloviny 12. století.

       

PRAŽSKÝ HRAD - OPEVNĚNÍ

   Monumentálním počinem románské Prahy je opevnění Pražského hradu, neboť rozsahem byl tehdejší hrad jen o málo menší než současný stav. Dva metry široká hradba s líci vyzděnými z opracovaných kvádrů a litou výplní byla opatřena ochozem a cimbuřím a na jižní straně půlkruhovými, polygonálními a hranolovými věžicemi. Do areálu se vstupovalo třemi branami, které chránily dodnes stojící věže. Nezastavěná a tedy dobře viditelná je dnes pouze východní Bílá věž, jižní věž ve hmotě královského paláce lze pak navštívit v rámci veřejných expozic.

       

BŘEVNOVSKÝ KLÁŠTER

   První mužský klášter v Čechách založili na prameni Brusnice sv. Vojtěch a kníže Boleslav II. První benediktini přišli z římského Aventina v roce 993 pod vedením opata Anastasia avšak zakrátko odešel představený i s částí komunity do Uher. Na počátku 11. století posílili komunitu benediktini z Niederaltaichu a byla zahájena stavba kamenného kláštera. Trojlodní bazilika s východním chórem a kryptou byla provozuschopná nejpozději v roce 1045, kdy zde byl pohřben poustevník Vintíř, jehož náhrobek z poloviny 13. století je osazen v presbytáři. Z románského období se do dnešních dnů zachovalo torzo halové krypty s polosloupy a krychlovými hlavicemi.

       

STRAHOVSKÝ KLÁŠTER

   V románském období byl strahovský klášter strohým, avšak monumentálním komplexem, který se navíc z velké části dodnes dochoval. Jde zejména o rozměrnou kvadraturu s křídlem infirmária a část klášterního kostela. Do dnešních dnů se nejlépe zachovalo západní křídlo kvadratury s dlouhým, na střední řadu sloupů sklenutým skladovacím prostorem. Zaklenuté bylo i východní křídlo s kapitulní síní, včetně dormitáře v patře nad ní. Klášter založil olomoucký biskup Jindřich Zdík v roce 1143, avšak původně počítal s augustiniány kanovníky. Premonstráti přišli záhy z porýnského Steinfeldu. V klášteře je pohřben král Vladislav i jeho první manželka Gertruda Babenberská.

       

KOMENDA JOHANITŮ

   Komenda johanitů se špitálem a kostelem Panny Marie pod Řetězem byla postavena ve druhé polovině 12. století v blízkosti Juditina mostu. Fundátorem byl král Vladislav, avšak stavbu zaplatili kancléř Gervasius a podkancléř Martin, jak uvádí papežská listina z roku 1182. Z trojlodní baziliky se nejlépe zachovala jižní část s otisky klenebních čel, jižní část klenutého transeptu s vítězným obloukem a částí apsidy a dále prostor nad tímto jižním ramenem přístupný schodištěm v síle zdiva. Části románské komendy se zachovaly jak na jižní, tak severní straně v gotice přestavěného kostela.

       

ANEŽSKÝ KLÁŠTER

   Krátce před rokem 1234, kdy sv. Anežka vstoupila do řádu sv. Kláry, založila dvojklášter františkánů a klarisek. Nejstarší stavbou byl kostel sv. Františka, který je považován za první gotickou stavbu v Praze, ačkoliv byl vyzděn ještě románskou kvádříkovou technikou. Šlo o dvojlodí bez prezbytáře a s tribunou přístupnou portálem ze severního křídla s obytnými prostory řeholnic. V klášteře je pohřben král Václav I., který klášter významně podporoval i jeho manželka Kunhuta Štaufská.

       

VYŠEHRAD

   V románském období byl Vyšehrad významným panovnickým sídlem, který směle konkuroval Pražskému hradu se sídlem biskupa. Již na konci 10. století se na Vyšehradě razily denáry knížete Boleslava II. a ve stejné době zde zřejmě vyrostla monumentální centrální svatyně neobvyklého půdorysu, která zastínila samotnou rotundu sv. Víta. Prestiž Vyšehradu vyvrcholila ve 2. polovině 11. století, kdy sem pro neschody se svým bratrem a pražským biskupem Jaromírem přesídlil kníže Vratislav. V samostatně opevněném okrsku byl postaven knížecí palác spojený kamenným mostem (obr. 2) s vně umístěnou bazilikou sv. Petra, která byla založena pro nově zřízenou Vyšehradskou kapitulu. Ve stejné době byla postavena i bazilika sv. Vavřince, která nahradila původní centrálu a na předhradí rotunda sv. Martina.

       

JUDITIN MOST

   První kamenný most, který v Praze propojil oba vltavské břehy vznikl z podnětu Judity Durynské a byl inspirován románským mostem v Řezně. Trasa mostu se na několika místech lomila a nepravidelné oblouky vynášelo 20 na obou stranách zahrocených pilířů. Některé z pilířů dodnes přežívají v malostranské zástavbě a spatřit zde můžeme i původní dlažbu s vyjetými kolejemi a části zábradlí z pískovcových kvádrů. Na staroměstské straně přetrval jeden původní oblouk i původní mostecká věž zakomponovaná do kláštera křížovníků. V nábřežní zdi pod klášterem je pak zazděná hlava bradáče, snad prvek z bývalé mostecké věže.

       

JUDITINA VĚŽ

   Je jedna ze dvou románských věží, které chránily vstup na trasu někdejšího Juditina mostu. Zatímco severní věž byla přestavěna v gotice v souvislosti s výstavbou nového Karlova mostu, jižní se pod renesančními omítkami dodnes dochovala v plné výšce. Na východním průčelí této věže se zachoval románský reliéf s klečící postavou u nohou trůnícího panovníka. Výkladů je více, avšak v jedné z postav je obvykle spatřován král Vladislav, za jehož vlády byla mostecká věž postavena.

       

STAROMĚSTSKÁ RADNICE

   Nejstarší česká radnice byla zřízena privilegiem z roku 1338 a vznikla postupným rozšiřováním na místě několika středověkých domů. Ve sklepích západního křídla radničního bloku byl v roce 1926 rozpoznán obdélný dům datovaný na přelom 12. a 13. století. Jde o obdélnou prostoru rozdělenou příčným pasem na dvě téměř totožné části sklenutou dvěma poli křížové klenby.

     

PALÁC PÁNŮ Z KUNŠTÁTU

   Nejvýznamnější a nejlépe zachovalý románský dům se nachází v Řetězové ulici čp. 222/1 a pro svou délku 26,5 m je právem řazen mezi nepočetné pražské paláce. Jde o trojprostorovou dvoupodlažní stavbu, která se do dnešních dnů zachovala včetně severního štítu. Zajímavým detailem je portál v patře paláce. Unikátem jsou pak ojedinělé pozůstatky krbových topenišťv rozích patra i přízemí.

       

DŮM čp. 16

   Z Andělské koleje zbořené při asanaci v roce 1911 zbyly pod budovou magistrátu pozůstatky dvou románských domů čp. 16 a čp. 31. Zajimavější je nepochybně dům č. 16, který se skládá z předního a zadního domu. Přední dům byl trojpodlažní stavbou a je znám z popisu Kamila Hilberta. Dnes se z něho zachovalo přízemí sklenuté na středový sloup se severním přístavkem a jižní schodišťovou šijí. Zachovaly se rovněž základy 1. patra se schodištěm v síle zdiva. Zadní dům lichoběžného půdorysu je pak pozoruhodný svou záchodovou šachtou.

       

DŮM čp. 31

   Druhým románským domem v místech bývalé Andělské koleje je čp. 31. Jde o téměř čtvercovou stavbu, která byla zaklenuta křížovou klenbou s dodnes zachovalými náběhy. Zůstalo i jedno původní okno s příkrým parapetem a pozůstatky mříže. Analytická prezentace stavby pod budovou magistrátu a dlažbou Kaprovy ulice umožňuje obhlídku z vnitřních i vnějších stran. V prostoru domu je dnes malé lapidárium.

       

DŮM čp. 142

   Jeden z největších románských domů se nachází na Malém náměsti. Jde o obdélnou stavbu 12 x 10 m zaklenutou šesti poli křížové klenby s hranolovými pasy na dvojici pilířů. Některé indicie naznačují, že podobné uspořádání mělo i patro. Dům, který tvořil hranu náměstí vznikl zřejmě v 1. polovině 13. století.

       

DŮM čp. 144

   Existuje hypotéza, že původní ulice vedoucí z Malého náměstí na most byla přímá. Svědčil by o tom i dům 144, jehož jižní strana by tuto ulici lemovala. Do dvojprostorového domu se vstupovalo od západu. Vstup směřoval do větší z místností s odkládací nikou, která byla zaklenuta křížovou klenbou. Odtud se pokračovalo zazděným portálem do menší místnosti. Tato menší místnost byla zaklenuta valeně. Nachází se zde druhá odkládací nika a byl zde vstup na schodiště v síle zdiva, kterým se stoupalo do patra.

       

DŮM čp. 147

   Dům na rohu Jilské a Karlovy ulice má jeden z nejsložitějších půdorysů ve kterém se zračí dvě románské stavební fáze. V první fázi vzniklo jádro domu s obdélnou místností sklenutou křížovými klenbami a pasy na střední sloup. K ní na jihu přiléhala úzká valeně klenutá prostora. Třetím prostorem byla zděná vstupní šíje. Druhá fáze pak doplnila objekt na západní straně o podlouhlou příčkou rozdělenou místnost. Podle drápku středového sloupu je stavba datována do pokročilého 12. století. Druhá fáze pak do 1. čtvrtiny 13. století.

       

DŮM čp. 156

   Dům identifikovaný již před rokem 1914 byl šedesátých a sedmdesátých letech restaurován a tedy částěčně zkomolen. Dispoziční skladba nicméně zůstala čitelná. Dům byl přístupný ze dvora. Vstupní šíjí se sestupovalo do malé klenuté předsíně, která byla součástí většího vstupního dílu a dále se pokračovalo do velké místnosti sklenuté na středový sloup. Stavba je datována do 2. poloviny 12. století.

       

DŮM čp. 165

   Je jedním z největších a nejlépe zachovalých románských domů v Praze, neboť ukrývá řadu románských detailů a na severní straně přetrval včetně štítu. Jádrem domu jsou dvě čtvercové místnosti, které odděluje portál s odsekanými bobulemi. V příčce mezi těmito místnostmi se zároveň ukrývá schodiště v síle zdiva, kterým se vstupovalo do prvního patra. Na jižní místnost navazují dvě další prostory, takže celý dům zřejmě stál na půdorysu písmene L. Patro domu, ze kterého se zachovala jedna místnost včetně klenby, se nachází mírně nad úrovní současného povrchu Karlovy ulice.

       

DŮM čp. 238

   Dům přístupný z Betlémského náměstí se nachází v suterénu restaurovaného Domu kazatelů. Jde o známý typ románského domu, jehož hlavní místnost je sklenuta čtyřmi klenebními poli na střední sloup. Zachoval se i původní vstupní portál, dnes zazděný. Původní dispozice měla zřejmě více částí.

       

DŮM čp. 240

   Existuje předpoklad, že pozůstatky domu přístupného z Husovy ulice, jsou vedle domu pánů z Kunštátu druhým příkladem pražského románského paláce. Zachovala se zejména jižní část, kde lze zřetelně rozlišit dvě stavební fáze. Ta druhá je charakterizována zesílením zdí, které bylo řešeno vezděním slepých vnitřních arkád. Toto zdivo částečně zakrylo niku, okenní otvor i klenební náběhy první fáze. Jde o originální úpravu, která nemá v románské Praze analogii.

       

DŮM čp. 445

   Dům při Vejvodově ulici byl rozpoznán v roce 1924. Jde o běžný typ pražského románského domu sklenutý křížovou klenbou na střední sloup. Přístupný byl vstupní šíjí od západu. V klenebních polích na východní straně měl dvě okna. Dům je zajímavý svou ojedinělou trezorovou nikou. Předpokládá se, že z románské doby pochází i patro domu. Vzhledem k méně preciznímu způsobu zdění je stavba datována na přelom 12. a 13. století.

       

DŮM čp. 459

   Dvouprostorový a částečně zahloubený dům byl přístupný po schodech zděnou šíjí z hloubky parcely. Obě místnosti byly zaklenuty valenou klenbou. Dendrochronologický údaj z klenby větší místnosti udává letopočet 1213. Větší místnost byla vybavena třemi odkládacími nikami a jednou trezorovou nikou. Částečně se dům zachoval i v patře.

       

DŮM čp. 548

   Stavební průzkum domu na nároží Staroměstského náměstí a Železné ulice prokázal, že obvodové zdi románského domu a klenba svedená na centrální pilíř jsou dílem jedné stavební faze. Ve druhé raně gotické fazi byl dům prohlouben a pilíř a zdi podezděny. Do zahloubeného domu se vcházelo z hloubi parcely, což je charakteristický znak pražských románských domů. Stavba bývá datována do 2. poloviny 12. století.

       

DŮM čp. 558

   Čtvercová místnost o straně 6 m s románským pravoúhlým portálem na jižní straně hraničí severním okrajem s ulicí Celetná. Kvádříkové zdivo je pečlivě skládané do řádků vysokých až 30 cm. V severní stěně jsou patrné pozůstatky okna, které směřuje do ulice. Místnost je zaklenuta původní křížovou klenbou.

     

DŮM čp. 597

   Jeden z nejlépe zachovalých a umělecky nejhodnotnějších románských domů se nachází v budově Pedagogické fakulty v Celetné ulici. Kvádříková, precizně skládaná stavba s kamenickým dekorem se nachází v hloubi parcely a vzhledem k orientaci vstupu zřejmě souvisel s domem, jehož průčelí směřovalo do ulice Štupartská. Stavba je datována do 12. století.

       

DŮM čp. 603

   Obdélný půdorys místnosti má rozměry 11,5 x 6,5 m. Místnost je rozdělena klenebním pasem a zaklenuta dvěma poli křížové klenby s mírně stoupajícími kápěmi. V západní části severní stěny se zachoval portál, jehož románský původ je zpochybňován. V sousedství se nachází menší obdélná místnost s valenou klenbou.

       

DŮM čp. 606

   Dům číslo 606 je jedním ze dvou románských domů, které se zachovaly ve sklepech pod palácem Kinských na Staroměstském náměstí. Dům lícuje s hranou náměstí a je rekonstruován jako dvouprostorový. Původní klenby se nezachovaly, avšak předpokládá se valené zaklenutí. Na východní straně se zachovaly fragmenty původního vstupního portálu do větší z místností.

       

DŮM čp. 607

   Druhý z románských domů pod palácem Kinských byl původně na samostatné parcele, která byla k paláci připojena až v roce 1835. Místnost o rozměrech 6 x 7 m je zaklenuta dvojicí obdélných křížových kleneb oddělených pasem. Dům byl částečně zahlouben, což je charakteristický znak pražských románských domů, stejně tak vstup vedený ze zadní strany parcely.

       

PALLADIUM

   Když se v sedmdesátých letech 20. století stavěl obchodní dům Kotva, odkryté základy románského kostela sv. Benedikta a přilehlé komendy řádu německých rytířů nebyly ušetřeny. Obchodní centrum Palladium, které se nachází naproti Kotvě, vzniklo o čtyřicet let později a odkrytá románská architektura již byla uchráněna. V centru tak můžeme obdivovat základy románského domu, kvádříkovou vstupní šíji dřevěného obydlí a základy paláce, které jsou jedinečným dokladem románské architektury na ploše Nového Města.

       

MUZEUM HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY

   V hlavní budově muzea na Florenci si lze ve středověkých sbírkách prohlédnout několik památek z doby románské. Na předložených obrázcích vidíme zejména artefakty z kostela sv. Haštala (pískovcové románské okno a opuková náhrobní deska), dále torzo sloupu nalezeného v Karmelitské ulici čp. 287 a nástěnné malby králů a královny přenesené ze zbořeného románského domu čp. 102 na Mariánském náměstí.

       

LAPIDÁRIUM NÁRODNÍHO MUZEA

   Zajímavé artefakty románské Prahy se ukrývají i v holešovickém lapidáriu. Ve sbírkách je nejlépe zastoupený Pražský hrad (baziliky sv. Víta a sv. Jiří) a Vyšehrad, ale najdeme zde i předměty z několika zapomenutých a dávno rozebraných kostelů. Jsou zde fragmenty portálu a tympanon z kostela sv. Lazara, patka se zlomkem dříku z kostela sv. Linharta nebo sloup z kostela Panny Marie na Louži.

       

ROTUNDA NALEZENÍ SV. KŘÍŽE

   Rotunda na křižovatce ulic Konviktská a Karolíny Světlé poblíž Karlova mostu původně stála na trase spojující Pražský hrad s Vyšehradem a byla součástí velmožského dvorce. Stavba z první poloviny 12. století se skládá z válcové lodi završené lucernou a podkovovité apsidy. Zatímco vnější plášť lodi je holý, apsidu člení liseny s obloučkovým vlysem na drobných konzolách. Stavba byla upravena v gotice a v 19. století Vojtěchem Ignácem Ullmannem.

       

ROTUNDA SV. LONGINA

   Stavba se nachází na Novém Městě v ulici na Rybníčku, která připomíná zaniklou ves Rybník, kde kostel sv. Štěpána sloužil jako farní. Ve 14. století přešlo patrocinium na novostavbu v sousedství a rotunda byla zasvěcena sv. Longinovi, římskému vojákovi, který se pod Křížem obrátil na Kristovu víru. Homogenně vyhlížející objekt prošel několika úpravami. Kružbové okno v apsidě pochází ze 14. století, barokní okulus nahradil lucernu, která osvětlovala válcovou loď.

       

ROTUNDA SV. MÁŘÍ MAGDALÉNY

   Rotunda v Přední Kopanině vznikla v 1. polovině 12. století jako farní kostel. Válcová loď o průměru 5,3 m byla postavena s apsidou a útlou čtverhrannou věží jako ucelený stavební projekt. Nástup na emporu byl umožněn portálem v jižní stěně věže. Domnělé vrchnostenské sídlo zmizelo beze stop. Stavba byla zkomolena restauračními zásahy stavitele Karla Wiesenfelda. Nejstarším artefaktem interiéru je raně gotická křtitelnice zdobená řadou trojlískových arkád a písmeny M A R X.

       

ROTUNDA SV. PANKRÁCE

   Pod podlahou barokizovaného kostela sv. Pankráce byly v letech 1968 – 1970 odkryty pozůstatky románské rotundy, která byla ve 12. století farním kostelem obce Krušina. Dle základů polosloupů v pravidelných rozestupech lze soudit, že loď kostela byla zaklenuta křížovou klenbou. Kolem rotundy bylo odkryto množství hrobů, přičemž nejstarší z nich se nacházely v lodi kostela. Ve 14. století nahradila rotundu gotická novostavba.

       

ROTUNDA SV. VÁCLAVA

   Základy rotundy se nacházejí v budově bývalého jezuitského profesního domu, dnes budově Matematicko-fyzikální fakulty UK. Jde o stavbu z 2. poloviny 11. století s unikátní keramickou dlažbou s motivy lva a gryfa. Ta stojí na místě starší kruhové stavby, která snad pamatuje vládu knížete Václava. Ze starší stavby pak pocházejí i fragmenty pískovcového okna.

       

BAZILIKA SV. PETRA NA POŘÍČÍ

   Před založením Nového Města pražského existovala na Poříčí německá osada s farním kostelem sv. Petra. Ke kostelu z poloviny 12. století se kolem roku 1200 nastěhoval řád německých rytířů a později řád křížovníků s červenou hvězdou. Z románské baziliky se zachovalo západní průčelí s podklenutou tribunou a věže se sdruženými okny. Dále se zachovala jižní mezilodní arkáda s mohutnými sloupy a okny s pozůstatky maleb v záklencích a ve špaletách. V gotice byl kostel opakovaně rozšiřován.

       

BAZILIKA SV. VÁCLAVA NA PROSEKU

   Prosek - dnes velké pražské sídliště, dříve vesnice daleko za Prahou s ojedinělou románskou bazilikou sv. Václava. Postavena byla ve druhé polovině 12. století jako trojlodí bez transeptu s kvadratickým chórem s věží a s apsidou. Boční lodě oddělují mezilodní arkády s mohutnými sloupy a hranolovými patkami. Na části vnějšího plaště se zachoval obloučkový vlys a zbytky lisén na hlavní apsidě. Západní portál s profilovanou zdobenou archivoltou patří k nejhodnotnějším v Praze.

       

KOSTEL SV. BARTOLOMĚJE

   V městské části Praha Kyje najdeme pevnostní stavbu z první poloviny 13. století, kterou při svém dvorci postavili pražští biskupové. Jednolodní stavba s kvadratickým chórem a mohutnou západní věží je pozoruhodná zejména důmyslným řešením chodeb a schodišť v síle zdiva. Chór za trojstupňovým vítězným obloukem je vyzdoben galerií biskupů, přičemž nejstarší partií z poloviny 13. století je Ukřižování na východní stěně.

       

KOSTEL SV. HAVLA

   Dnes hřbitovní kostel se nachází na vrchu Havlín v městské části Praha Zbraslav. Před založením kláštera cisterciáků jsou jeho dějiny spojeny s klášterem v Kladrubech. Jde o jednolodní kvádříkovou stavbu s apsidou a západní věží. Apsida ustopula renesančnímu kněžišti a větší část původní lodi mladším přístavbám. Zachovala se zejména věž s pozůstatky portálů do přízemí a krovu a se zbytky středověkých omítek, včetně nástěnných maleb.

       

KOSTEL SV. JANA A PAVLA

   Kostel sv. Jana a Pavla na samém okraji Prahy stojí v místě zaniklé vsi Krteň. Jde o typ podlouhlého kostela s kvadratickým závěrem a západní věží. Napojení lodi a kněžiště je provedeno dvakrát odstupněným vítězným obloukem. Na východní stěně kněžiště byly odkryty malby datované do 13. století. Rozpoznat můžeme Trůnícího Krista s evangelisty, Josefův sen, Kristův křest v Jordánu nebo Obětování v chrámu.

       

KOSTEL SV. JANA KŘTITELE

   Kostel sv. Jana Křtitele v Dolních Chabrech z druhé poloviny 12. století byl postaven na místě třech starších předchůdců. Jde o jednolodní stavbu s odsazenou apsidou. Polopilíře v interiéru lodi dokládají, že stavba původně měla být klenutá. V konše apsidy se nachází malba Krista v mandorle z první poloviny 13. století. Vnější plášť apsidy zdobí obloučkový vlys a lisény. Ve sbírkách Muzea hlavního města Prahy jsou vystaveny pozoruhodné reliefní dlaždice z 1. poloviny 12. století, které dekorovaly podlahu zaniklé rotundy.

       

KOSTEL STĚTÍ SV. JANA KŘTITELE

   Obdélná a poměrně velká loď hostivařského kostela je doplněna mělkou apsidou se třemi okny. Kněžiště je od lodi odděleno pravoúhle odstupněným vítězným obloukem s jednoduchou římsou. V apsidě byly odkryty vzácné nástěnné malby ze 13. století. V konše vidíme mandorlu s trůnící postavou Boha Otce s Ukřižovaným Kristem mezi koleny, dále anděly a symboly evangelistů. Další vyobrazené postavy níže představují sv. Jana Křtitele, sv. Kateřinu Alexandrijskou nebo apoštoly sv. Petra a Pavla.

       

KOSTEL SV. MARTINA

   Kostel sv. Martina v Řepích byl filiálním kostelem a patřil pod faru v Liboci. Kamenné stavbě z první poloviny 13. století zřejmě předcházel dřevěný kostel, který zanikl požárem. Nevelká obdélná loď s apsidou a západní věží byla zaklenuta valenou klenbou. Předpokládá se, že kostel byl od počátku omítnut. V severní zdi se zachoval ústupkový portál, jehož tympanon je ozdoben pletencem v červeném tónu. Jde o jeden z nejkrásnějších románských portálů na území Prahy. Patro mohutné západní věže, které sloužilo jako tribuna, bylo přístupné po schodech z lodi kostela nebo portálem v jižní zdi.

       

KOSTEL SV. MARTINA VE ZDI

   Původně stál v osadě Újezd sv. Martina a ve 30. letech 13. století byl včleněn do staroměstských hradeb, přičemž jižní kostelní stěna se přímo stala součástí opevnění, tedy zdi. Loď románského kostela byla zaklenuta dvěma poli křížové klenby, přičemž dodnes se dochovaly původní klenební čela. Dobře se rovněž zachovalo západní průčelí s hranolovou věží a klenutým podkruchtím. Západní tribuna byla přístupná schodištěm v síle zdiva, stejně tak obě postraní empory. Půlkruhová apsida byla ve 14. století nahrazena obdélným presbytářem.

       

KOSTEL NANEBEVZETÍ PANNY MARIE

   Kostel v Dolních Počernicích vznikl kolem roku 1200 a na stavbě se nejspíše podílela huť, která stavěla nedaleký biskupský kostel v Kyjích. Na obdélnou loď navazuje kvadratický chór s oknem v ose. Na západě se nacházela empora, která byla přístupná ze sousední tvrze. Nástěnné malby odkryté v chóru jsou z poloviny 13. století. Ustřední postavou je Trůnící Kristus. Scény po stranách okna znázorňují Zvěstování pastýřům a Navštívení Panny Marie.

       

KOSTEL NAROZENÍ PANNY MARIE

   Filiální kostel v Záběhlicích byl původně farním. Jednolodní dispozice byla na východě zakončena apsidou a na západě čtverhrannou věží. Apsida byla ve 14. století nahrazena polygonálním kněžištěm, věž snesená před rokem 1880 byla nahrazena novorománskou kopií se západním portálem. Ve věži bylo nalezeno unikátní torzo románského svícnu s motivy draka. Odhalené zdivo části lodi dokládá kvádříkovou stavbu se špaletami nejméně dvou oken.

       

KOSTEL SV. PETRA A PAVLA

   Kostel sv. Petra a Pavla se nachází v městské části Řeporyje a původně šlo o zajímavou čtvercovou centrálu s čtveřicí apsid, ke které byla později přistavěna hranolová západní věž. V roce 1772 byl kostel bohužel přestavěn Antonínem Schmiedem a z původní stavby zbyla jen věž a západní apsida. I tato kvádříková věž se sdruženými okny stojí za připomenutí.

       

KOSTEL SV. VÁCLAVA

   Farní kostel obce Zderaz byl spravován křížovníky – Strážci Božího hrobu a v roce 1181 vysvěcen pražským biskupem Valentinem. Šlo o obdélnou stavbu s východní apsidou a hranolovou věží v severozápadním nároží. Ve 14. století byl kostel goticky přestavěn, avšak část románské stavby zůstala zachována, což nejlépe dokládá kvádříkové zdivo.

       

KOSTEL SV. VAVŘINCE

   Malostranský kostel sv. Vavřince byl původně farním kostelem bývalé obce Nebovidy. Šlo o vzácný typ románské stavby s věží mezi obdélnou lodí a kvadratickým kněžištěm. Stavba pochází z poloviny 12. století, avšak lomená klenba lodi je datována do 3. čtvrtiny 13. století. Ze stavebních detailů vyniká monolitické okénko se šestihrannou špaletou v severní stěně kněžiště. Na severní zdi podvěží se rovněž dochovaly románské nástěnné malby, které představují výjevy ze života Panny Marie a Krista. Zřetelné je zejména Klanění tří králů a Snímání z kříže.

       

KOSTEL SV. VAVŘINCE

   Malý hřbitovní kostel sv. Vavřince byl původním farním kostelem zaniklé obce Butovice, dříve Butonice. Z románské svatyně se zachovala apsida a v ní dvě špaletová okna s půlkruhovým záklenkem. Stavba bývá analýzou písemných pramenů i použitou stavební technikou datována do doby krále Vratislava II.

     

© burda 2008-019