S Ä C H S I S C H - B Ö H M I S C H E   S C H W E I Z

   Jedna z nejkrásnějších přírodních rezervací ve střední Evropě se nachází na styku české a saské hranice tam, kde řeka Labe opouští jednu zemi a vtéká do druhé. Národní parky obou zemí možná trochu překvapivě uchovávají i památky historické. Co se hradů týče, nacházíme se dokonce v jednom z nejzahuštěnějších regionů. Lze jich napočítat asi 40, přičemž 3 čtvrtiny leží na území Saska. V době, kdy tyto hrady vznikaly však celé pískovcové území patřilo do Českého království. Místní hrady dokonale využívají přírodní podmínky skalních měst a stolových hor. Jejich pozůstatky jsou ukryty v lesích nejen daleko a hluboko, ale především vysoko, část hradů pak lemuje meandrující Labe, které bývalo ještě donedávna hlavní komunikační tepnou mezi oběmi zeměmi. Česko-Saské Švýcarsko jsem znovu podrobněji prochodil v letech 2010-2011 a vzhledem k přírodním zajímavostem jsem se tradičně neomezil jen na hrady.

ALTRATHEN (STARÉ RÁTNO)

   Žádná miss mezi hrady, ale pěkně po německy zpracovaná výletní restaurace s výhledem na labské údolí a nástupem na několik výletních okruhů. Za pozornost stojí Bastei, kamenný most přes pískovcové věže nebo skalní divadlo.

ARNSTEIN

   Patří k těm nejodlehlejším a možná právě proto stojí za návštěvu. Kousek pod hradem se točí kolo Neumanova mlýna, posledního historického mlýna na Křinici.

BAD SCHANDAU (ŽANDOV)

   Na místě hradu se nachází romantická stavba zřícené stráže, z hradu zbyl jen příkop a zasypaná cisterna.

BRTNICKÝ HRÁDEK

   Spolu s Vlčím hrádkem patří k těm nejzašitějším polohám. V patnácti jsem Brtnický hrádek hledal marně a Vlčí jsem rovnou vzdal, podruhé jsem do ledových skal přišel s hlubokým odhodláním položit život za oba.

DĚČÍN (TETSCHEN)

   Z Děčína jsem si odnášel pocit živého města. Tím nemyslím shon a ruch z městských ulic, ale udržované veřejné prostory, které místní občané i návštěvníci hojně a snad i uctivě využívají. Tolik relaxujících lidí a přirozeně veselé mládeže jako na Mariánské louce pod děčínským zámkem jsem snad ještě v žádném městském parku neviděl.

DOHNA (DONÍN)

   Významným šlechtickým rodem byli páni z Donína. O jejich rozsáhlém hradě však dnes spíše než samotné zbytky svědčí travnatá plocha hradního kopce. Na nejvyšším bodě nacházíme společenský dům s tělocvičnou a při ní okrouhlou dělovou baštu, poslední stojící část hradu.

FALKENSTEIN

   Horní partie hradu Falkensteina jsou dnes přístupné jen horolezecky. U paty skalního útvaru jsou patrné zasekané základy obdélné stavby a sešlapané schody ke strážnici. Odtud se už stoupalo tam někam nahoru. Na obrázku je pohled na hrad z vyhlídky Schrammstein. Patrný je blížící se lijavec, který kolem mě jako zázrakem jenom proletěl.

FELKENŠTEJN*

   Mé nejoblíbenější místo na české straně Švýcarska. Poprvé jsem tu byl v patnácti a byl jsem tak nadšený nebezpečně vyhlížející polohou s komplikovaným vstupem skalní průrvou, že jsem hned druhý den na místo dotáhl svého otce, že tu krásu musí taky zažít. Až po deseti letech jsem se na hrad vypravil znovu, tentokrát se spacákem. Byl už večer a já se svou dokonalou pamětí začal šplhat na Krkavčí skálu. Na Falkenštejn jsem tak lezl až za úplné tmy poté, co jsem se probral.

FRIENSTEIN

   Z hradu je dnes turisticky přístupných jen několik skalních převisů. Kdo nemá o hradě ponětí určitě místo mezi hrady nezařadí. Každopádně Frienstein stojí za návštěvu, zejména kozí stezka vedoucí po skalní stěně k převisům. Na obrázku se hrad nachází v pravé třetině.

GAMRIG

   Gamrig rozhodně není známý jako hrad, nýbrž jako horolezecký terén. Na hlavní vrchol se dá vylézt i bez lana, ale z hradu tu najdeme jen dvojici krátkých schodišť.

GOHRISCH

   Jeden z nejhůře dochovaných skalních hradů celého Švýcarska. Místo zde nalezl proto, že jsou odtud nádherné výhledy. Právě se díváme na hrad Königstein.

GOSSDORFER RAUBSCHLOSS

   Malá zřícenina hradu nad železniční tratí v údolí říčky Sebnitz. Z původního zdiva zbyla jen nízká přepážka rozdělující plochu na dva díly. V jednom díle nacházíme zdivo upravené v altán s posezením, v druhém věžiště se stavbou připomínající ocelový dělostřelecký zvon betonových bunkrů maginotovy linie.

HOHNSTEIN

   Velmi působivý hrad pánů z Dubé na severním okraji Saského Švýcarska dnes slouží jako táborová ubytovna pro mládež. Zážitek z Hohnsteina je ale z jiného soudku. Nikde jinde jsem nezažil, aby v takovýchto nadmořských výškách chumelilo v květnu. Myslím že ani z fotky nesálá žádné teplo.

CHŘIBSKÁ

   Na dvoreček jednoho penzionu v Chřibské je situována poloha jedné tvrze. Jde o tuto skalku se schodištěm a skalním sklípkem.

CHŘIBSKÝ HRÁDEK*

   Krásná lesní lokalita opevněná valy s ústřední skálou s věžovitou stavbou na vrcholu. Na tu upozorňuje pouze do skaly vysekaný suterén s výklenkem na jedné z kratších stran. Zajímavý je také do skály vytesaný letopočet 1690.

KÖNIGSTEIN

   Středověký královský hrad na okraji stolové hory se takřka ztratil v areálu mladší barokní pevnosti. Ta pohltila nejen hrad, ale i horu samu. Stavba je to impozantní, ale kdybych musel platit vstupné, asi by mé potěšení nebylo tak závratné. Zase jedna podařená blamáž.

KRÁSNÝ BUK (SCHÖNBUCH)

   Od mé poslední návštěvy se tady mnoho změnilo. Zatímco kdysi koukal z homole jen malý úsek zdiva, dnes tu máme vykopaný celý základ kruhové věže.

LILIENSTEIN (ILNŠTEJN)*

   Tak jako je Pravčická brána symbolem Českého Švýcarska, tak je stolová hora Lilienstein symbolem strany saské. Její monumentalita je zachytitelná především dálkovými pohledy, takto například vypadá z hradu Königsteina. I na vrcholu Liliensteina byl ve středověku postaven malý pravidelně obdélný hrad. Podíváme-li se na obrázek, najdeme hrad právě tam, kde koruny stromů dosahují nejblíže nebi.

NEUER WILDENSTEIN (VILDŠTEJN)

   Jeden ze tři veskrze skalních hradů labských pískovců, kde se dochovaly fragmenty kamenného zdiva. Jde sice jen o část první řádky štítové zdi, ale i to je na zdejší poměry úspěch. Dalším specifikem Vildštejna je kromě dvou vstupů na horní plošinu také Kuhlstahl. Tento přírodní tunel přitahoval lidi už od pradávna, krávy sem musely v době válečných nepokojů povinně. Hrad se nachází v pravé části skalního hřebene.

NEURATHEN (BASTEI)

   Hrad ze 13. století přístupný kamenným mostem Bastei kompletně prozkoumal Alfred Neugebauer. Hradem prochází okružní cesta zaměřená na všechny podstatné nálezy učiněné na hradě. Součástí prohlídky je i dosud zasklená vitrínka s archeologickými artefakty. Těším se na dobu, až Čecha přestane fascinovat, že vstupné se může zaplatit i když nikdo nesedí za kasou.

ŠAUENŠTEJN

   Nejvíce navštěvovaný hrad na české straně patří zároveň i k těm nejzajímavějším. Nacházíme zde skalní světničku (ty jsou na zdejších hradech spíše ojedinělé) a také něco, čemu říkáme obilná sýpka.

STOLPEN

   Slovanský název hradu svědčí o věžích, které hradu dávají nezaměnitelný tvar. Vysoko do nebe tu dosud ční trojice mnohopodlažních věží. Jejich prohlídka je značně náročná a zadýchává hlavně všudypřítomné ruské turisty.

TORNSTEIN

   Možná se vám zdá, že labské údolí fotím z nejvyššího bodu hradu, ale není tomu tak. Na samotný vrchol jsem se prostě bál vylézt, ale vlastně jsem to mohl zamlčet. Tak jinak. Zkuste si vylézt alespoň sem, možná budete spokojeni jako já.

ULBERSDORF

   Primárně se sice nacházíme v pískovcovém prostředí, ale pro pestrost zdejších sídel sem řadím i jedno malebné tvrziště. Jeho poloha je za kostelem ve vsi Ulbersdorf a výše ve vsi najdeme i malý venkovský zámek.

WEESENSTEIN

   Nejsem žádným zámeckým šílencem, ale fascinují mě především ty ze zámků, které zušlechťují staré hradní organizmy. Ukázkovým příkladem je právě Weesenstein.

WEHLEN (VELYŇ)

   Areál hradu, přestože jednoznačně zůstává hradním areálem, je natolik pozměněný pozdějšími úpravami, že pouhým okem již není možné identifikovat původní zdivo hradu. Jedna bašta ale dává tušit, že jsme tady dobře.

WINTERSTEIN*

   No a to nejlepší nakonec. Hrad Winterstein, nešílenější hrad celého Česko-Saského Švýcarska. Komplikovaný přístup štěrbinou po žebřících vysoko nad špičkami stromů a kruhový výhled z nechráněné plošiny dává místu silně dobrodružnou atmosféru. Navíc zůstává zachovaný pocit z hradu. Najdeme tu skalní světničku nad kterou jsou několik desítek centimetrů vysoké základy kamenné věže. Úžasný večer, noc i ráno.