S L O U P O V É     K O S T E L Y

   Naše nejstarší dřevěné kostely se hlásí do 15. století, zejména v Norsku ale můžeme obdivovat kostely výrazně starší. Jde o sloupové kostely tzv. stavkirke, které se stavěly od 12. století a jejich konstrukce je nesena dřevěnými sloupy na prahovém roštu. Typickým sloupovým kostelem je vysoká vícestupňová centrála s převýšenou lodí nesenou volně stojícími sloupy, která je doplněna o kněžiště a vnější krytý ochoz. Alternativou je pak jednoduchá loď, kde se sloupy nacházejí v nárožích a stěnách. Ojedinělým type je pak loď se středovým pilířem a typ s vnějším opěrným systémem.

   Přestože je zde umístěna drtivá většina stojících sloupových kostelů, máme na ruinen určité rezervy. Zhruba polovina těchto staveb podstoupila obhlídku pouze z exteriéru a to zejména z časových důvodů a jiné stavby se zatím nepodařilo navštívit vůbec. V galerii proto není relativně mladý kostel Grip, který patří k nejmenším stavbám svého druhu, a který se nachází na odlehlém ostrově a dále kostel z Haltdalen, který v současnosti stojí v Trondheimu a v době naší návštěvy byl pod lešením. Dále zde nejsou ani palisádovo-rámové kostely, které se někdy mezi stavkirky počítají. Mluvíme o unikátních stavbách v anglickém Greensted a švédském Hedared.

   Sloupovým kostelům je dlouhodobě věnována pozornost laické i odborné veřejnosti a o těchto unikátních stavbách již bylo mnoho napsáno. Přesto jsme se na ruinen neomezili jen na stručnou obrazovou galerii, ale konkrétní kostely doplnili slovem čerpaným zejména z turistického průvodce od Jiriho Havrana Norske Stavkirker.

AL

   Prohlídku po norských sloupových kostelech začneme v univerzitním muzeu v Oslu, kde jsou vystaveny artefakty z mnoha stojících i zaniklých kostelů. K nejzajímavějším exponátům patří vzácná „dřevěná valená klenba“ resp. malovaný strop z rozebraného kostela Al. Obec Al se nachází v oblasti Buskerud a v provozu je zde muzeum, kde jsou k vidění další části rozebraného kostela. Součástí širší obce je rovněž sloupový kostel Torpo, kde se v intaktním kontextu nachází druhá norská „klenba“.

BORGUND

   Borgund je nejautentičtější mezi norskými sloupovými kostely a jeho bizarní vzhled posloužil jako vzor v několika restauračních projektech. Svatyně vznikla ve 2. polovině 12. století a šlo o šestistupňovou centrálu s převýšenou lodí. Nechybí ochoz, vyřezávané portály, střešní hřebeny s dračími hlavami a šindelový plášť připomínající šupiny ještěra.

EIDSBORG

   Kostel se nachází na vyvýšenině nad jezerem Eidsborg, je součástí muzea v přírodě Vest-Telemark a stále slouží církevním potřebám. Vznikl během 13. století, avšak později byl upravován, přičemž původní presbytář byl rozšířen. Ceněnou partií kostela je galerie, která obíhá původní loď. Plášť svatyně je pokryt šupinatým šindelem. Zajímavostí je západní štít, kde je šupinatý vzor vyřezán do prken.

FABERG

   Kostel se nacházel v Opplandu v oblasti Gudbrandsdal a byl rozebrán v 1. polovině 18. století. Zachovalo se z něho několik artefaktů, z nichž nejzajímavější je část původního portálu, který je datovaný do konce 12. století, a který je dnes k vidění v univerzitním muzeu v Oslu.

FANTOFT

   Původním stanovištěm kostela byl Fortun v Sogn og Fjordane a postaven byl zřejmě během 12. století. Po vzniku nového kostela byl starý sloupový kostel odsouzen k demolici, avšak byl vykoupen a v roce 1883 přemístěn do místa Fana poblíž Bergenu. Zde setrval až do roku 1992, kdy byl vypálen žháři z řad stoupenců norské black metalové scény. Replika kostela byla postavena v roce 1997.

FAVANG

   Ne vždy je kostel Favang započítáván do rodiny sloupových kostelů a nevešel se ani do publikace Jiriho Havrana Norske Stavkirker. Středověká stavba byla během své historie značně modifikována a z původní stavby zbyly jen fragmenty, Největší proměnou prošel kostel v 1. polovině 17. století.

FLESBERG

   Malba z roku 1701 zachycuje podobu původního sloupového kostela, který byl zásadně přestavěn v roce 1735. Z původní stavby zbyla pouze čtveřice sloupů části někdejšího západního transeptu zakomponovaná do současného křížového půdorysu.

GARMO

   Poté co si obyvatelé obce Garmo postavili nový kostel, starý sloupový kostel v roce 1881 rozebrali a prodali na aukci. Stavba zůstala v Opplandu a v letech 1920-21 byla znovu složena jako exponát open air muzea Maihaugen v Lillehammeru. Kostel postavený ve 13. století nahradil původní vikingskou svatyni, ze které pochází křtitelnice vytvořená z masteku a datovaná do konce 12. století.

GOL

   Od roku 1994 stojí v obci Gol replika sloupového kostela. Jde o kopii stavby, která byla v roce 1885 sestavena na ostrově Bygdoy v areálu Norského lidového muzea, a která pocházela právě z obce Gol. Během znovuvýstavby pro potřeby muzea nebyl zachován původní vzhled a stavba získala romantickou podobu inspirovanou autentickým sloupovým kostelem Borgund.

   Vysoká návštěvnost kostela je zapříčiněna zejména polohou, neboť se nachází v hlavním městě Norska a v kontextu jedinečného muzea. Neznamená to nicméně, že by kostel sám neměl hodnotu. Ta se ukrývá pod jeho příkrou střechou, kde se v tmavém prostoru dají rozpoznat historické řezby i malby. Na obrázku scéna Poslední večeře v apsidě z roku 1652.

HEDALEN

   V roce 1699 byl kostel rozšířen a získal stávající křížový půdorys. Z původního sloupového kostela z roku 1160 zbyla celá loď i s vnější galerií. Přesto jde o stavbu, která své největší poklady ukrývá v interiéru. Spatřit zde můžeme mosazný relikviář z poloviny 13. století, středověký model sloupového kostela, maztekovou křtitelnici s vysokým dřevěným víkem nebo jeden z nejpropracovanějších portálů, který lze v kontextu sloupových kostelů spatřit.

HEDDAL

   Největší z norských stavkirků patří k typickým příkladům a díky pětistupňové centrále i k nejpůsobivějším sloupovým kostelům. Ve 20. století restaurovaný kostel je ve svém potemnělém interiéru velmi intaktní. Vstup je možný čtyřmi vyřezávanými portály s figurkami bájných zvířat na hlavicích postranních sloupů. K inventáři chrámu patří biskupské křeslo z doby kolem roku 1300 nebo část malovaného oltáře s postavou Krista v mandorle. Tento artefakt datovaný okolo roku 1250 je vystaven v universitním muzeu v Oslu.

HEGGE

   Kostel z počátku 13. století je typem s vysokou centrální lodí. Protože byl kostel vícekrát rozšiřován, je dnes tato loď hlavním pozůstatkem sloupového kostela. Strop je zde snížen, proto není prostora vidět ve své plné kráse, avšak vyřezávané groteskní masky ze sloupů zůstaly zachovány v podkroví. Hegge se může rovněž pochlubit zdobnými portály. Za zmínku stojí zejména portál, kterým dnes vstupujeme do verandy, a který je lemován polosloupy s hlavicemi s pózujícími lvi.

HOPPERSTAD

   Na břehu nejdelšího norského fjordu Sognefjord se zachovalo několik sloupových kostelů, mezi které patří i Hopperstad, jeden z nejstarších dřevěných kostelů vůbec. Jde o stavbu z počátku 12. století, která byla romanticky upravena podle Borgundu v letech 1885-91. Chloubou kostela je zejména kněžiště, které bylo ve 13. století doplněno o letner a unikátní baldachýn ze 14. století nad jedním z bočních oltářů.

HORE

   Stáří kostela dokládají jak dendrodata, tak runový nápis z roku 1179, který zmiňuje bratry Erlinga a Auduna, kteří v létě, kdy v Nidarosu padl Erling Jarl, poskytli dřevo na stavbu. Kostel byl vícekrát přestavován a na první pohled nepůsobí nijak výjimečně. V interiéru však stále zůstává sloupová konstrukce centrální převýšené lodi s bohatě zdobenými hlavicemi a dva původní portály.

HOYJORD

   Je jediný sloupový kostel ve Vestfoldu. Byl rozpoznán až během oprav v polovině 20. století a na základě archeologických průzkumů rekonstruován jako kostel se středovým sloupem podle analogických staveb v Nore a Uvdal. V interiéru byly obnoveny středověké malby, které se našly pod nánosy recentních nátěrů. Původní jsou i štěrbinovité osvětlovací otvory v obvodových stěnách. K výbavě kostela patřila i pozlacená korouhev ze 13. století.

HYLESTAD

   Portál někdejšího sloupového kostela z oblasti Setesdal je od roku 1876 umístěn v expozici univerzitního muzea v Oslu. Na obrázcích jsou dva detaily z postranních panelů, kde je zachycen příběh o Sigurdovi, hrdinovi norské mytologie. Skvostná dřevořezba pochází z 12. století.

KAUPANGER

   Původní podoba kostela je dobře známá z historických vyobrazení, a proto bylo možné v šedesátých letech 20. století věrohodně restaurovat někdejší stav. Stavba datovaná do roku 1190 připomíná svou dispozicí dřevěnou trojlodní baziliku. Dáno je to především délkou lodi, kterou po obou stranách lemuje devět volně stojících sloupů a rovněž i vyšším kněžištěm.

KVERNES

   Vedle nejmenších sloupových kostelů Grip a Haltdalen, které nejsou v galerii zařazeny, je Kvernes nejseverněji položeným sloupovým kostelem. Jde o stavbu s dlouhou lodí a vnějším opěrným systémem. Podobně řešené byly i nedaleké kostely Rodven a Grip a tak je tento typ nazývaný podle regionu výskytu jako typ More. Ve starobyle působícím interiéru zaujmou především pozdně gotické sochy madony a sv. Anny inkorporované do oltáře z roku 1603 nebo uzavíratelné barokní lavice.

LOM

   Je jedním z největších kostelů v Norsku a dnešní podobu získal v 17. století, kdy původní svatyni stavěnou po roce 1157 rozšířil Werner Olsen Skurdal. K původní sloupové stavbě se pak mistr zachoval velmi citlivě a využil jí jako západní rámě v novém křížovém půdorysu. Původní výbava se nedochovala, avšak obdivovat lze zdobně vyřezávanou sloupovou konstrukci a trojici vnějších portálů. Zachoval se i původní střešní hřeben s drakem.

LOMEN

   Nejstarší dendrodatum kostela nad jezerem Slidrefjord v kraji Oppland spadá do roku 1192. Jak už to u sloupových kostelů bývá, historie se obvykle ukrývá v interiéru. Platí to i v Lomen, neboť kostel byl v 18. století přestavěn. Zachovala se bohatá ornamentika portálů, hlavic sloupů i břevna ve vítězném oblouku. V sousedství stojí roubená zvonice.

NORE

   Jeden ze dvou dochovaných kostelů se středovým sloupem byl postaven po roce 1166. Dominantou svatyně je právě středový sloup s krychlovou hlavicí a prstenci věrně napodobující kamennou architekturu. Zajímavý je rovněž západní portál s bájnými zvířaty na hlavicích polosloupů v zárubni. Barevně vymalovaný interiér pochází z 18. století.

OYE

   Nachází se nad jezerem Vangmjosi a pochází z druhé poloviny 12. století. Původně stál blíže vodní hladině, ale později byl přemístěn na dnešní místo. V roce 1747 byl rozebrán a nahrazen novostavbou v sousedství. Během oprav nového kostela v roce 1935 bylo pod podlahou nalezeno dřevo včetně sloupů z původního sloupového kostela. V letech 1953-57 byl za použití původních prvků znovu vystavěn.

REINLI

   Založení kostela není zcela jasné. Zdá se, že vznikl až ve 2. polovině 13. století, za použití dřeva ze starší stavby. Ačkoliv je kostel doložen až v roce 1327, první zmínka o Reinli pochází již z roku 1023, kdy skrze Valdres cestoval norský král Olaf II. Haraldsson. Stavba se skládá z lodi, stejně širokého závěru a ochozu. Kostel má šest portálů a unikátní otevřený krov. Před kostelem stojí průchozí zvonice z 18. století.

RINGEBU

   Postaven někdy na přelomu 12. a 13. století. V 17. století rozšířil kostel Werner Olsen Skurdal, autor přestaveb kostelů Lom a Vaga. V západním křídle nového křížového půdorysu zůstala zachována autentická převýšená loď původního sloupového kostela. V barokizovaném interiéru se zachovala socha sv. Vavřince ze 13. století a dva krucifixy ze století čtrnáctého.

RODVEN

   Druhý z kostelů typu More v galerii je Rodven. Pod mladším obložením se skrývá intaktní středověká stavba s dvojicí portálů, přičemž za pozornost stojí zejména ten jižní. V interiéru zaujme velký gotický krucifix. Lavice pocházejí ze 17. století, oltář a kazatelna z roku 1712. Kostel slouží jako muzeum, neboť na počátku 20. století byl v jeho sousedství postaven kostel nový.

ROLDAL

   Kostel poblíž stejnojmenného jezera je počítán mezi sloupové stavby, avšak jeho originální konstrukce je spíše palisádovo-rámová. Stěny budovy jsou zpevněny diagonálními podpěrami a celá stavba je obehnána charakteristickým ochozem. Západní průčelí je doplněno o věž a v interiéru byla restaurována výmalba ze 17. století. Většina středověkého inventáře je uchovávána v muzeu v Bergenu.

ROLLAG

   Nachází se v oblasti Buskerud a byl postaven v polovině 12. století. Původní jednoduchý kostel s lodí a závěrem byl v 17. století rozšířen a přeměněn na křížový půdorys. Ačkoliv exteriér stále vyzařuje určitou starobylost, v interiéru se ze středověku dochovala jen dřevěná křtitelnice a pozdně gotický krucifix.

TORPO

   Do interiéru sloupových kostelů v Norsku jsem se dostal asi jen v polovině případů. Kde mě nezdar mrzí nejvíce, je asi kostel Torpo navštívený v nešťastné podvečerní hodince. V interiéru se totiž nachází dřevěná valená klenba se středověkými malbami. Jde o unikátní architekturu, která se v Norsku zachovala jen ve dvou případech.

   Vysokou hodnotu má nicméně celá svatyně, která jen těsně unikla zkáze, neboť v roce 1880 po dostavbě sousedního kostela došlo k rozebrání kněžiště. Originální konstrukce pochází z 12 století a runové nápisy v ní zmiňují Torolfa, který kostel postavil a dalších sedm jmen. Pozorností neuniknou ani bohatě zdobené zárubně dveří nebo středověké lavice po vnitřním obvodu.

UNDREDAL

   Jeden z nejmenších sloupových kostelů se nachází na odlehlém místě na břehu Aurlandsfjordu. Stavba připomíná jednoduchou modlitebnu se znaky charakteristickými pro 19. století, a proto byla zdejší sloupová konstrukce rozpoznána až na počátku 20. století. Kostel vznikl již ve 13. století a kromě sloupů se zde zachoval i středověký zvon.

URNES

   Urnes je jeden z nejslavnějších a pravděpodobně nejvzácnější sloupový kostel, který byl jako jediný zapsán v roce 1979 na seznam památek UNESCO. Jde o nejstarší stavbu svého druhu postavenou v první polovině 12. století- Součástí kostela je i skvostný portál z předchozí svatyně datovaný do 2. poloviny 11. století. Urnes je centrálou s převýšenou lodí a obvodové stěny jsou palisadovo-rámové konstrukce. Krychlové hlavice sloupů jsou zdobeny lidskými i zvířecími postavami a připomínají soudobou zděnou architekturu. Cenným dílem je i románské sousoší Ukřižování. Fantastickou atmosféru interiéru narušují snad jen diagonální podpěry vložené v 17. století.

UVDAL

   Vedle Nore je Uvdal druhým dochovaným kostelem, kde byl užit středový podpěrný pilíř. Dendrochronologie datuje výstavbu kostela k roku 1168. V roce 1723 byl kostel rozšířen a v roce 1902 nahrazen novostavbou ve vzdálenosti cca 5 km. Dnes je kostel ústřední stavbou malého muzea v přírodě. V jeho působivě malovaném interiéru najdeme vedle barokního inventáře i středověkou křtitelnici a krucifix ze 13. století.

WANG

   V roce 1841 rozebrali obyvatelé norského Vangu svůj starý kostel a prodali jej jako palivové dříví. Z typického osudu mnohých sloupových kostelů byl vykoupen pruským králem a následně převezen do pruské vsi Bierutowice, dnes součást polského města Karpacz, kde byl znovu sestaven. Stavba byla rekonstruovaná velmi volně a z původních prvků byly využity pouze sloupy se zdobnými hlavicemi a tři portály.

   Kostelem Wang uzavírám přehlídku severských sloupových kostelů. Sám jsem kostel navštívil jako poslední a to je (vzhledem k poloze jen 5 km od vrcholu Sněžky) ze všech sloupových kostelů nejdostupnější. Rozhodně ale nešlo o žádnou třešničku na dortu. Nejen že je kostel jen málo autentický, ale byl doslova obsypán návštěvníky, kteří v přelidněném rekreačním městě hledají vyžití. Takovému zájmu veřejnosti se rozhodně netěší ani Urnes, ani Borgund, ani žádný jiný sloupový kostel v celém Norsku.