Ř Í M S K É   S V A T Y N Ě

    Hustota, stáří a výstavnost římských svatyň je ohromující. Není se čemu divit, každá římskokatolická instituce chtěla mít místo poblíž Svatého stolce a nelze přehlednout ani úlohu starověkého Říma s množstvím pohanských chrámů. Do města jsem se vydal po více než šestnácti letech zcela bez příprav, neboť jsem se domníval, že vše zřetelně vyplave na povrch až v průběhu návštěvy. Na prohlídku jsem si vyčlenil plné tři dny, během kterých bylo naplánováno obejít tolik kostelů, aby bylo dostatek vhodného materiálu na zamýšlenou galerii o římských svatyních.

    Jak už to tak bývá, hned v prvních dnech po návratu začal Řím odkrývat své poklady. Jsem si jist, že by je začal vydávat i kdybych se sebelíp připravoval, ale takhle už vydají na celou novou výpravu. Vždyť co se dá v Římě stihnout za 3 dny? Prošel jsem sice téměř 200 kostelů a chrámů od starověku až po novověk (což ovšem představuje nanejvýš třetinu římských svatyň), ale u velké části staveb jsem v záplavě umění nedokázal rozpoznat, co je podstatné a na co se soustředit, a to vůbec nemluvím o památkách jiných kategorií. Poučení pro příště.

    Během prohlídky města jsem se držel téměř výhradně uvnitř městských hradeb, neboť jsem měl jen nepatrné povědomí o rozmístění významných římských kostelů a v praxi jsem zamýšlel dojít pouze k bazilice sv. Pavla za hradbami, jedné ze sedmi papežských poutních bazilik v Římě. Je proto jen velkou náhodou, že jsem navštívil hned 6 těchto bazilik, neboť jen 4 se nacházejí uvnitř římských hradeb. Sedmou baziliku Sv. Šebestiána jsem na základě nevědomosti minul o pouhých 300 m, když jsem se kvapně přemisťoval z katakomb sv. Kalixta k zmiňované bazilice sv. Pavla.

    Původně jsem ovšem neplánoval ani katakomby, ale zatoužil jsem vyjít z města podobně jako prchající sv. Petr, který se v místě kostela Quo Vadis nedaleko za branou sv. Šebestiána setkal s Kristem a následně se vrátil zpět. V těchto místech se už katakombám, unikátním raně křesťanským památkám, nedalo odolat. Škoda jen, že mne při té příležitosti neuvedl název brány v podezření a rovněž škoda, že jsem nevycházel sousední bránou a neminul tak zajímavé svatyně San Giovanni a Porta Latina a San Giovanni in Oleo. Vím tedy přesně, kudy půjdu k bazilice sv. Šebestiána příště a cestou už nevynechám ani S. Urbano nebo S. Saba. Z dalších římských chrámů určitě vyhledám centrálu S. Costanza s nedalekou bazilikou S. Agnese fuori le mura severovýchodně od centra nebo kostel sv. Pankráce při západních hradbách. Bude z čeho vybírat, nyní však přistupme k výběru toho, co bylo.