T Y M P A N O N Y

    Obsahem této galerie je vedle tympanonů v ústupkových portálech i několik iluzivních tympanonů v nadpraží a zajímavě řešených překladů. Pod románským tympanonem rozumíme půlkruhovou plochu bezprostředně nad průchodem s rozmanitou úpravou povrchu a uměleckou i ideovou vypovídací schopností. Tympanony nacházíme zcela holé, malované, nebo dekorované kamenným či štukovým reliéfem. Někdy nacházíme v tympanonu jednoduchý symbol, jindy výpravně pojaté biblické scény, které obsahují až několik desítek figur.

    Co se figurálních tympanonů týče, zdaleka nejčastějším námětem v románském období je Kristus, konkrétně Vítězný Kristus, často trůnící nebo v mandorle (viz samostatná galerie) či ztvárněn jako Beránek Boží (Agnus Dei). Výrazně méně, avšak relativně často vidíme Krista v náruči své matky. Madona, resp. Panna Maria, je ostatně sama osobě častým námětem tympanonů, kromě nejčastěji zpodobňované trůnící madony s dítětem nacházíme i scény korunovace nebo zvěstováni. Třetím nejčastěji užívaným námětem je kříž, symbol umučení Ježíše Krista. Ten je oblíbený spíše u jednodušších tympanonů, avšak nacházíme i kříže s korpusem či výpravné scény Ukřižování. Jiné postavy jsou spíše vzácností a jde téměř výhradně o světce, anděly nebo hrdiny ze Starého zákona.

    Za povšimnutí rovněž stojí prostředí, do kterého je Kristus (případně Panna Maria) zasazen. Pokud opomeneme konkrétní biblické scény a zůstaneme v rovině symbolické, tak zdaleka nejčastěji vidíme Krista (nikoliv Pannu Marii) v obležení čtyřech Evangelistů, přičemž tato oblíbená kompozice nenašla širší uplatnění ve střední Evropě. Velmi často také nacházíme ústřední postavu v obležení dvou, případně čtyřech andělů, kteří přisluhují po obou stranách např. jako nosiči mandorly nebo vykuřovači. Symbolická rovina třech postav se uplatňuje i v dalších kompozicích, např. sv. Petr a sv. Pavel po boku Krista.

    Neopomenutelným tématem z výzdoby tympanonů jsou rovněž zoomorfní a vegetabilní motivy. Kromě již zmíněného beránka, který ovšem symbolizuje Krista a je ústředním námětem, se ostatní zvířectvo objevuje spíše jako doplněk. Nejčastěji se setkáváme se lvy a ptáky (orel). K vidění bývají i mýtické bytosti např. draci. I rostliny hrají spíše doplňkovou úlohu. Někdy se ale stylizovaný strom nebo keř objevuje i ve středu kompozice, jindy je celý tympanon pokryt šlahouny popínavých rostlin.

    Přestože i u nás se dochoval zajímavý soubor tympanonů, v celoevropském kontextu stojí za pozornost jen několik z nich. Našim nejstarším příkladem (dochovaný v několika fragmentech) je tympanon ze zaniklého kostela na hradě Oldříš datovaný do konce 11. století. Za velmi hodnotný je rovněž považován tympanon z červeného pískovce v Jakubu z poloviny 12. století. Z dalších příkladů stojí za pozornost Měřín, Cítov, Poříčí nebo Hrusice. Nadevšemi ovšem vyniká tympanon z Předklášteří u Tišnova vytvořený po roce 1233. Pokud opomineme svatojiřský reliéf z počátku 13. století, je naším jediným „výpravným“ vícefigurálním tympanonem.

    Velmi podobná je situace i v sousedních zemích. V Polsku stojí za pozornost především soubor tympanonů ze Strzelna, dále Wysocice, Tum, Stare Miasto nebo Trzebnica, kde vidíme ojedinělý námět Batšeby a krále Davida. Navzdory očekávání nejsou figurální reliéfy v tympanonech více koncentrované ani v rakouském a uherském Podunají, kde se ve větší míře uplatnila plochá a barevně malovaná provedení. Vynikají zde zejména monumentální portály ve Vídni a Jáku s reliéfem Krista v mandorle, dále pak tympanony z Csempeszkopácse, Petronell, Szentkirály (Szombathely), nebo fragmenty vícefigurálních tympanonů ze Somogyváru a Sopronhorpácse. Co do četnosti se situace lepší až v Korutanech, např. St.Paul im Lavanttal, Friesach, Gurk, Lieding, Millstatt nebo St. Veit an der Glan.