V Ě T R N É   M L Ý N Y   Z D Ě N É

    Když se řekne větrný mlýn, asi každý si vybaví plochou zemi plnou sýrů a tulipánů. V Nizozemsku lze na větrný mlýn narazit takřka na každém kroku. Stojí jich tu asi 1200 a k nejznámějším patří soubor 19 mlýnů v Kinderdijku nebo obří čtyřicetimetrové mlýny v Schiedamu. Na pozoruhodné mlýny lze ale narazit i na jiných místech Evropy. Za zmínku stojí řady mlýnů na švédském ostrově Öland nebo mlýny v Consuegra, které vstoupily do povědomí už s prvním vydáním Dona Quijota.

    Větrné mlýny využívané k různým účelům (mletí, šrotování, pilování, přečerpávání...) se vyskytují napříč Evropou už od středověku a ani situace na domácí scéně není nikterak zanedbatelná. Přítomnost větráků (nejstarší doložen roku 1277 na Strahově) byla u nás zcela běžná (zejména na Moravě), avšak do dnešních dnů se jich zachovalo asi 60 (resp. více než 100). Pro srovnání k výše zmíněným evropským destinacím stojí za zmínku obec Spálov v Oderských vrších, kde v minulosti stávalo nejméně 7 mlýnů, přičemž 5 z nich mlelo současně.

    Z dlouhé řady typů jsou nejvíce frekventované dva. „Holandský typ“ (nejčastěji kruhového půdorysu) je charakterizovany otočnou střechou s větrným kolem na pevné, nejčastěji zděné a kónické stavbě. Mlýn „německého typu“ se oproti tomu otáčel za větrem celý kolem středového nosného sloupu. Měl nejčastěji podobu hranolu a byl výhradně ze dřeva.