V E L Š S K É   H R A D Y

   Skotské hrady rezonují díky rozvinutému turistickému ruchu v uších široké veřejnosti a jsou považovány za nejkrásnější na světě. Nepochybně kvůli úchvatné přírodě která je obklopuje a zdařilé propagaci, neboť jde o hrady, které až na výjimky rozsahem ani kvalitou nijak nevybočují z britského průměru. Na vině může být rovněž neznalost jiných hradových regionů v Evropě, avšak s následující galerií netřeba chodit nikterak daleko. Wales je výběžek stejného ostrova, vzdálený asi 100 mil jižním směrem. Zdejší hrady znají rovněž průměr i krásné přírodní kulisy, avšak některé vynikají kvalitou i velkolepostí a významem přesahují břehy Velké Británie.

   Na území Walesu se v raném středověku nacházelo několik nezávislých království jejichž suverenita spočívala výhradně na síle a schopnostech panovníka. Tato království mezi sebou běžně bojovala o nadvládu a vyrovnávat se musela i s expanzivními Vikingy a zejména Anglosasy. V polovině 11. století sjednotil a v letech 1055-1063 ovládal téměř celé území Walesu a část Anglie Gruffydd ap Llywelyn. Za jádro Walesu lze považovat historický region Gwynedd na severu země, kde existovalo jedno z nejstabilnějších velšských království a kde dodnes žije nejvíce keltských Velšanů.

   Po roce 1066 se Velšané vyrovnávali s expanzí Normanů, které se po roce 1094 částečně podařilo vytlačit. Významným panovníkem byl Rhys ap Gruffydd, jehož otec v roce 1132 porazil Normany. Lord Rhys vládl v letech 1155-1197 království Deheubarth a užíval titul kníže z Walesu (prince of Wales). Významným panovníkem severu byl Llywelyn ap Iorwerth který byl králem Gwyneddu a do roku 1240 ovládal prakticky celý Wales. Jeho vnuk Llywelyn ap Gruffydd byl posledním knížetem Walesu a jím užívaný titul Prince of Wales akceptoval od roku 1267 i anglický král. Zde nutno podotknout, že éra velšských knížat byla trvale prostoupena anglicky smýšlejícími markrabaty (Marcher lords), následníky normanských dobyvatelů, kteří ovládali jižní a pohraniční části Walesu.

   Llywelyn ap Gruffydd se posléze dostal do konfliktu s králem Edwardem I. a v roce 1282 byl zabit v bitvě u Orewin Bridge. V rychlém sledu si anglický král podrobil celý Wales. Velšané se s anglickou nadvládou vyrovnávali dlouho, o čemž svědčí rozsáhlé rebelie. Jistě nejúspěšnější je povstání Owaina Glyndwra na počátku 15. století, který na několik let opět Wales ovládl a s pádem své hvězdy zmizel neznámo kde.

   Hrady na území Walesu se ve větší míře objevují až s příchodem Normanů, kteří je využívali jako prostředek moci a symbol nadvlády. Dřevěné a následně kamenné hrady (nejčastěji na uměle vyvýšeném pahorku – motte) stavěné v osídlených oblastech okamžitě zastínily jednoduché keltské fortifikace. K významným normanským hradům patří Tomen y Mur, který byl navršen okolo roku 1080 v areálu někdejší římské pevnosti, nebo Wiston, který po roce 1100 budovali vlámští osadníci, a kde ještě dnes přežívají zbytky shell keepu z počátku 13. století. První kamenný hrad ve Walesu založil v roce 1067 William FitzOsbern v Chepstow (původně Striguil). První písemně doložený hrad (motte) postavený Velšany (Uchdryd ab Edwin) vznikl v roce 1116 poblíž Dolgellau.

   Pytel s hrady se ve Walesu roztrhl až ve 12. a zejména 13. století, kdy staví velšská knížata (většinou v horách a na příkrých kopcích - např. Carreg Cennen, Dinefwr, Dolwyddelan, Dolforwyn, Dinas Bran), anglická markrabata a od konce 13. století i angličtí dobyvatelé. Hrady krále Edwarda I. (např. Caernarfon, Beaumaris, Convy, Harlech) nebo některých markrabat (Chepstow, Caerphilly, Kidwelly, Pembroke) patří dokonce k tomu nejlepšímu, co tehdejší svět znal. Takřka dokonalé pevnosti ve strategických místech po obvodu celé země měly proklamovat anglickou svrchovanost a chránit nově zakládaná města osídlená zejména nevelšskými přistěhovalci. Své hrady a paláce staví i biskupové, zejména biskup ze St. David´s. Zapomenout nesmíme ani na dvorního architekta Mistra Jana ze Saint George, který dal tvar většině královských hradů v dobytém Walesu a zapříčinil jejich dosud trvající věhlas.

   Během středověku bylo na území Walesu postaveno až 500 hradů a opevněných sídel. Asi 100 z nich je dodnes návštěvnicky vděčných a při rozloze země dělají z Walesu jednu z nejzahradovanějších destinací v Evropě. Kromě velšských hradů lze v galerii spatřit i několik hradů z anglického příhraničí, přestože zdroje Cymru zdaleka nejsou vytěžené. Z jižních regionů mi z těch větších chybí např. Brecon, Bronllys, Caldicot, Morlais, Picton nebo Usk, ze severu Caergwrle, Castell Y Bere, Powis nebo Ruthin.